ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1505.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1505/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. ledna 2005 o dovolání obviněného Ing. J. O., proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 3 T 403/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 3 T 403/99, byl obviněný Ing. J. O. uznán vinným pod bodem 1) výroku o vině trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a pod bodem 2) výroku o vině trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §255 odst. 2 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 100.000,? Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §228 odst. 1 byla obviněnému uložena povinnosti zaplatit na náhradě škody poškozenému F. n. m. Č. r., částku 3.820.985,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený F. n. m. P. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti T.O.P. B., spol. s r. o., částku 4.661.059,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená společnost se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 3 T 403/99, podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 9 To 106/2004, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výrocích o náhradě škody. Podle §265 tr. ř. rozhodl tak, že poškozenou společnost T.O.P. B., spol. s r. o., a poškozený F. n. m. P. odkázal s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. P. dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Obviněný uvedl, že podává dovolání proti výrokům o vině i trestu rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 3 T 403/99, s návrhem na rozhodnutí o odkladu výkonu peněžitého trestu. Obviněný se domnívá, že u skutku pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Obviněný nesouhlasil s právním závěrem soudu prvního stupně, že svým jednáním způsobil škodu společnosti T.O.P. B., spol. s r. o., a že se tak mělo stát uměle sníženým nepeněžitým vkladem 100.000,- Kč, resp. převodem veškerého nemovitého majetku, výrobního zařízení a dalšího majetku, čímž měla být paralyzována výrobní činnost společnosti T.O.P. B., spol. s r. o. Obviněný je přesvědčen, že šlo z jeho strany o zcela správný účetní postup v souladu s ustanoveními obchodního zákoníku a výše škody, kterou společnost T.O.P. B., spol. s r. o., uvedla, je podle jeho názoru jen uměle vykonstruovanou škodou. Pokud jde o skutek pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněný zpochybnil právní závěr soudu prvního stupně o tom, že byla naplněna subjektivní stránka trestného činu poškozování věřitele podle §256 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. Obviněný je přesvědčen, že skutky popsané pod body 1) a 2) výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 3 T 403/99, byly soudem nesprávně právně kvalifikovány jako trestné činy, ačkoliv se podle jeho názoru nejednalo o trestné činy.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí a sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby a aby Nejvyšší soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti peněžitého trestu, který mu byl uložen napadeným rozsudkem soudu prvního stupně.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný svým dovoláním napadá výlučně rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 3 T 403/99, námitky podle jejího názoru směřují pouze proti rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodnutí soudu druhého stupně je zmiňováno pouze okrajově. Nejvyšší státní zástupkyně dodala, že v petitu dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, za které podle ní opakovaně označil rozhodnutí soudu prvního stupně. Je tedy přesvědčena, že obviněný své dovolání zaměřil výlučně proti rozsudku soudu prvního stupně, proti němuž není dovolání přípustné.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl v neveřejném zasedání dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť není přípustné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda podané dovolání má všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas, oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno podáno v místě a ve lhůtě uvedené v §265e tr. ř. a obviněný dovolání podal prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.).
Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný podal dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 3 T 403/99, který rozhodoval jako soud prvního stupně a dovoláním se domáhal, aby napadené rozhodnutí, tedy rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) - h) tr. ř. jsou taxativně vymezená rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.
Z obsahu dovolání, jakož i konkrétního návrhu obviněného na rozhodnutí dovolacího soudu je mimo jakoukoli pochybnost zřejmé, že dovolání obviněného směřuje proti výše citovanému rozsudku Okresního soudu v Břeclavi, který je rozsudkem soudu prvního stupně, ačkoli ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. výslovně stanoví, že dovoláním lze napadnout výlučně rozhodnutí, které soud učinil ve druhém stupni.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, přičemž své rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky nerozhodoval o návrhu obviněného na odklad peněžitého trestu, neboť před rozhodnutím o dovolání neshledal podle §265o odst. 1 tr. ř. důvody k odkladu výkonu peněžitého trestu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek