ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1512.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1512/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. ledna 2005 o dovolání obviněného V. A., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 2 To 6/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 12/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. 48 T 12/2003, byl obviněný V. A.spolu s dalšími obviněnými uznán vinným pod bodem I. výroku o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c), d) tr. zák. a pod body IV/1 trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., IV/2 trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. a IV/3 trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to funkční pistole zn. ČZ ráže 6,35 mm.
Trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c), d) tr. zák. pod bodem I. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně spáchal obviněný V. A. spolu s dalšími obviněnými tím, že v době od asi 21:30 hod. dne 20. 10. 2002 do asi 01:30 hod. dne 21. 10. 2002 s cílem zjistit od poškozeného G. D., kde má peníze, jaké je číslo jeho bankovního konta a jaká je adresa muže jménem S. I., donutili obvinění V. K. a V. H. pod pohrůžkou použití nože v P. poblíž domu poškozeného G. D. nastoupit do vozu zn. Opel Kadet, řízeného obviněným I. Ch., poté obviněný V. H. poškozenému ve voze nasadil na hlavu kuklu a na ruce pouta a odvezli poškozeného na přesně nezjištěné místo v lese, kde ho vysadili a bitím a kopáním se snažili od poškozeného zjistit číslo jeho konta, adresu S. I. a kde má poškozený peníze, poté co toto poškozený odmítl sdělit, obviněný V. A.ho ke sdělení těchto údajů nutil tím, že poškozenému vyhrožoval zastřelením pistolí zn. ČZ, ráže 6,35 mm, kterou držel v ruce, a když poškozený žádal, aby ho nechali být, střelil obviněný V. A. poškozeného do nártu pravé nohy a udeřil ho pěstí do temene hlavy, načež do poškozeného obvinění znovu kopali s tím, ať jim požadované informace sdělí, jinak ho zastřelí, poté byl poškozený bodnut nožem dvakrát do pravého stehna a hýždě a dále byl kopán a bit, následně obvinění poškozeného převezli v kufru vozu na další neztotožněné místo, kde ho vytáhli z auta, opět ho mlátili a vyzývali ho, aby jejich jednání nikomu neoznámil, a když jim to poškozený slíbil, odvezli ho domů, kde obviněný V. K. poškozenému, který již nebyl schopen ani stát na nohou, oznámil, že si bere jeho mobilní telefon zn. Nokia 3310 v hodnotě 4.000,- Kč a poté, co z něj vyňal sim-kartu, telefon z bytu odnesl, přičemž poškozený mj. následkem zástřelu pravé nohy utrpěl otevřenou tříštivou zlomeninu 4. a 5. zánártní kosti, tedy zranění, jehož doba léčení a doba omezení hybnosti přesáhla 6 týdnů.
Trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. obviněný spáchal tím, že v přesně nezjištěné době si opatřil a v domě, kde se zdržoval ve S., přechovával funkční pistoli zn. ČZ ráže 6,35 mm, kterou též užil ke spáchání trestné činnosti uvedené pod bodem I. výroku o vině.
Trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. obviněný spáchal tím, že nejméně od 10. 7. 2002 do svého zadržení dne 6. 11. 2002 se zdržoval na území České republiky, ačkoliv mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. 12. 1998, sp. zn. 3 T 111/98, který nabyl právní moci dne 25. 5. 1999, uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou a v České republice se zdržoval dokonce i přes to, že věděl, že s účinností od 13. 8. 2002 byl zakázán na území České republiky do 15. 8. 2005 pobyt osobě, za kterou se on neoprávněně vydával tím, že se před policií vydával za V. A.
Trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. obviněný spáchal tím, že od přesně nezjištěné doby, nejméně od roku 2001, užíval jako pravý pas U. na jméno V. A., do něhož si nechal vložit svoji fotografii.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. 48 T 12/2003, podali odvolání všichni obvinění a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ohledně obviněných I. Ch. a V. A.. Vrchní soud v Praze rozhodl ohledně obviněného V. A. rozsudkem ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 2 To 6/2004, tak, že odvolání obviněného V. A., jakož i odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, pokud se týká obviněného V. A., zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný V. A. prostřednictvím obhájce JUDr. A. Š. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že skutek pod bodem I. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně byl nesprávně právně posouzen. Namítl, že soudy obou stupňů nevyslechly poškozeného G. D., a tím zkrátily právo obviněného na obhajobu a právo na spravedlivý proces, neboť obviněný neměl možnost klást poškozenému otázky a odstranit tak údajné rozpory ve skutkových zjištěních. Soudy neměly podle názoru obviněného pro své rozhodnutí dostatek informací, údajně se nezabývaly věrohodností svědků a neprovedly důkaz výslechem všech svědků navrhovaných obhajobou. Podle obviněného soud prvního stupně nedostatek skutkových zjištění nahrazoval rekonstrukcí skutkových okolností, která podle jeho názoru postrádala logiku, zejména pokud jde o motiv spáchání trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c), d) tr. zák.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí, jakož i řízení mu předcházející, a aby přikázal soudu prvního stupně provést výslech poškozeného G. D. a výslech svědka S. I., a to v přítomnosti obviněného, a aby přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., námitkami však podle jejího názoru brojil proti údajné neúplnosti provedeného dokazování. Takové námitky podle nejvyšší státní zástupkyně nenaplňují uplatněný dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v odůvodnění však namítal neúplnost provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů soudy obou stupňů a napadal tak soudy učiněná skutková zjištění týkající se skutku spáchaného společným jednáním obviněných. Obviněný v dovolání polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudem a dovoláním se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. ledna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek