ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.209.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 209/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 2. 2005 o dovolání obviněného L. U., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 13 To 165/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 1 T 419/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. U. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 1 T 419/2003, byl obviněný L. U. uznán vinným pokračujícím dílem dokonaným a dílem nedokonaným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., trestným činem neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil způsobem, popsaným ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně.
Za tyto trestné činy byl obviněný L. U. podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců, a podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému ještě uložen podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu obchodní a zprostředkovatelské činnosti na dobu 5 let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla současně obviněnému uložena povinnost k náhradě škody K. D., v částce 330.000,- Kč, Ing. J. H., v částce 1.480.543,- Kč, J. SD H. ve výši 523.154,36 Kč, F. N., ve výši 16.500,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená P. P., s. r. o., P. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný L. U. odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 13 To 165/2004, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 1 T 419/2003, podal obviněný L. U. prostřednictvím obhájkyně JUDr. Š. L. dovolání zaměřené do výroku, kterým bylo podle §256 tr. ř. jeho odvolání zamítnuto, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když namítl, že soudy obou stupňů nesprávně hmotně právně posoudily jednání obviněného jako trestné činy pod body 1) až 10) rozsudku okresního soudu a v návaznosti na to nesprávně rozhodly o trestu a o uložení povinnosti obviněnému nahradit poškozeným škodu. Tato svá tvrzení obviněný zdůvodnil tím, že u žádného ze skutků, které jsou mu obžalobou kladeny za vinu, nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, tedy jeho úmysl. Dále uvádí, že ve vztahu ke skutkům pod bodem 1 až 7 se jednalo o závazkové vztahy, a dovolatel neuhradil jejich cenu, protože nebyl spokojen s kvalitou plnění. V souvislosti s jednáním pod body 3 až 5 rozsudku soudu prvního stupně obviněný namítl, že se předmětné trestné činnosti nedopustil, neboť se jednalo o neukončené obchodní transakce mezi ním a poškozeným D., od něhož obviněný přijal pouze zálohové platby, které pokryly hotové výdaje obviněného, spojené s těmito obchody. Ke skutku pod bodem 6 rozsudku obviněný uvedl, že se jej nedopustil a trestně stíhán by měl být P. H. Taktéž u skutku pod bodem 7 dovolatel popřel svoji vinu, jelikož jednal jako zmocněnec společnosti M., s. r. o., a svým odběratelům nemohl vystavit faktury proto, že byl vzat do vazby. Ve zbývající části dovolání odkázal obviněný v souvislosti se skutky pod bodem 8 až 10 na své výpovědi z přípravného řízení, z řízení před soudem prvního stupně i na obsah svého odvolání, a podotkl, že nebylo prokázáno, že by měl z trestné činnosti nějaký významnější prospěch, nežil si nad poměry a nebylo rovněž prokázáno, jak byly užity finanční prostředky, které měl trestnou činností získat.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby dovolací soud v celém rozsahu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 13 To 165/2004, jakož i rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 1 T 419/2003, ve všech jeho výrocích, a sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že obviněného zprostí obžaloby. Pro případ, že bude dovolací soud v otázce viny stejného názoru jako soudy prvního a druhého stupně, navrhl dovolatel, aby byl napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu a obviněnému byl uložen mírnější trest odnětí svobody a poškození kromě pana N. byli odkázáni na občanskoprávní řízení.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž bylo dovolání obviněného L. U. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného L. U. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 15. 6. 2004, sp. zn. 13 To 165/2004, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 1 T 419/2003, ve smyslu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu učinil v neveřejném zasedání. Ve svém vyjádření uvedl, že obviněný sice zákonný dovolací důvod deklaroval, avšak ohledně posouzení trestných činů kvalifikovaných ad 8) – 9) rozsudku jako trestný čin neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a ad 10) jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., a odkazem na obsah svých výpovědí a podaného odvolání žádné konkrétní námitky neuplatnil a skutkové námitky uplatněné na podporu pochybností o právním posouzení útoků ad 1) – 7) rozsudku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm g) neodpovídají a obsahově ho nenaplňují.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou, a na místě, kde lze podání učinit. Podle §265b odst. 1 tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle §265f odst. 1 tr. ř. je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. ř.
Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu shora citovaného dovolání, obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm uvádí důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Z dikce citovaného ustanovení však plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu pak lze namítat, že skutek, jak byl zjištěn soudem, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Celé dovolání obviněného, nehledě k tomu, že jde jen o opakování obhajoby obviněného z řízení v prvním a druhém stupni, s kterou se již obě napadená rozhodnutí podrobně vypořádala, se však týká nesprávných skutkových zjištění a provedených důkazů, přičemž pro závěr o své nevině dovolatel požaduje změnu hodnocení skutkových zjištění, zejména v tom směru, že při správném zhodnocení provedených důkazů by soud nutně musel dojít k závěru, že jednání, jež je mu kladeno za vinu pod body 1 až 7, nebylo ze strany dovolatele trestným, a že trestně stíhaným za skutek pod bodem 6 měl být P. H.. Obviněný tedy napadeným rozhodnutím nevytýká, že by na základě zjištěného a v rozhodnutích popsaného skutku nesprávně tuto otázku po právní stránce vyhodnotily, ale požaduje, aby byla vzata do úvahy jeho obhajoba a jeho zhodnocení provedených důkazů. Dovolatel tímto tedy požaduje změnu skutkových zjištění soudu prvního stupně, a to i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů, a proto jeho námitky, které ve svém mimořádném opravném prostředku formuloval a o něž opřel dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v tomto ohledu nemohou obstát. Za relevantní nelze považovat ani ty námitky obviněného, v rámci nichž poukazuje na nedostatek subjektivní stránky, protože dovolatel tento nedostatek vyvodil na základě jím vytýkaných výhrad ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a nikoli ze skutku, jak byl soudem zjištěn a popsán ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu.
Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento závěr dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v §265b odst. 1 tr. ř., zejména důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, případně doplněného nebo pozměněného odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. ř., a přiměřeně i usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. ř. a zejména ze znění ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dále třeba dovodit, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn.
Na závěr je třeba uvést, že z těchto důvodů nebyl námitkami obviněného v dovolání materiálně, tedy ve skutečnosti, uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a v návaznosti na to i právních závěrů nalézacího soudu, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání uveden není, a proto je s ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neslučitelný. Pod tento důvod nelze podřadit ani námitky obviněného týkající se uložení mírnějšího trestu [srov. i důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] nebo náhrady škody.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného L. U. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. února 2005
Předseda senátu:
Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.