ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.864.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 864/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. srpna 2005 o dovolání podaném obviněným Ing. P. H., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 9 To 503/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 21 T 37/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 21 T 37/2004, byl obviněný Ing. P. H. uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., za který mu byl podle §125 odst. 1 tr. zák. a §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev v trvání tří roků a podle §53 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří týdnů.
Městský soud v Praze jako soud druhého stupně rozsudkem ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 9 To 503/2004, rozhodl k odvolání obviněného a státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. o zrušení napadeného rozsudku v celém rozsahu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného Ing. P. H. uznal vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v době od 27. 9. 2001 do 27. 6. 2002 jako předseda představenstva B. d. se sídlem P., P., převzal od zájemců o členství v tomto bytovém družstvu v hotovosti finanční částky, do účetnictví zaúčtoval pouze jejich část ve výši uvedené v příjmových dokladech a zbývající finanční částky v celkové výši 1.575.258,10 Kč do příjmu bytového družstva nezapsal, a tak do účetnictví bytového družstva zaúčtoval pouze část z částek převzatých od osob uvedených ve výroku citovaného rozsudku a úmyslným uvedením nepravdivých údajů v účetnictví bytového družstva ohrozil majetková práva členů družstva a jedné zájemkyně o členství v něm. Za tento trestný čin mu byl podle §125 odst. 1 tr. zák. a §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev v trvání tří roků a podle §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří týdnů.
Shora citovaný rozsudek Městského soudu v Praze napadl obviněný Ing. P. H. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že nevylučuje ani uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť nesouhlasil s uložením tíživého peněžitého trestu vedle trestu zákazu činnosti. Rozsudkům soudů obou stupňů vytknul, že se nedostatečně zabývaly materiální podmínkou naplnění skutkové podstaty trestného činu. Dokazování nebylo zaměřeno na otázku, zda obviněný svým jednáním ohrozil majetková práva jiného a tvrzení odvolacího soudu o ohrožení práva členů domáhat se svých majetkových práv shromážděné důkazy zpochybňují. O části vkladů nových členů vedl obviněný záznamy v účetnictví družstva a o zbytku v detailní operativní evidenci. O výkazech byla informována členská schůze družstva a přebírání peněz byl vždy přítomen i další člen družstva. Falšování účetnictví nemohlo ohrozit majetková práva vzhledem k informovanosti družstevníků i možnosti jejich kontroly. Nehrozilo nebezpečí, že by obviněný peníze účtované v operativní evidenci nepředal družstvu nebo je užil v jeho neprospěch. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby obviněného podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že jednotliví členové družstva nevěděli, kde se část jejich majetku nachází, neboť neprošla účetnictvím družstva. Existovalo reálné ohrožení majetkových práv členů družstva pro případ, že by obviněný tyto finanční prostředky družstvu nepředal. Napadené rozhodnutí tak netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo jako další třeba zabývat se otázkou, zda formálně citovaný dovolací důvod, v podání označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze také z obsahového hlediska považovat za důvod uvedený v tomto ustanovení zákona, a relevantní námitky posoudit z věcného hlediska.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Dovolací soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje jeho hmotně právní posouzení.
Podstatou námitek posuzovaného dovolání bylo zpochybnění závěru o naplnění skutkové podstaty daného trestného činu, neboť obviněný svým jednáním neohrozil majetková práva jiného, když o části vkladů neevidovaných v účetnictví družstva vedl operativní evidenci. Nejvyšší soud shledal, že tyto námitky z obsahového hlediska naplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přezkoumal opodstatněnost těchto námitek a zjistil, že z věcného hlediska dovolateli nebylo možno přisvědčit.
Trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo nevede účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, ač je k tomu podle zákona povinen, nebo kdo v takových účetních knihách, zápisech nebo jiných dokladech uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslující údaje, nebo kdo takové účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnými nebo zatají a ohrozí tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně. Jednání obviněného podle tzv. právní věty výroku rozsudku odvolacího soudu spočívalo v tom, že v účetních knihách, zápisech nebo účetních dokladech uvedl nepravdivé údaje a ohrozil tak majetková práva jiného. Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah neodpovídá skutečnému stavu. Pod pojmem majetková práva je třeba spatřovat veškerá práva vztahující se k majetku, tj. práva vyplývající z vlastnictví věci, ze závazkových vztahů, jakož i práva z jiných vztahů, které mají majetkový charakter (např. práva k obchodním podílům v obchodních společnostech a členství v družstvech). K naplnění skutkové podstaty daného trestného činu postačí ohrožení majetkových práv jiného, nemusí tedy dojít k jejich narušení.
Řádné vedení účetnictví zabezpečuje ve své působnosti statutární orgán společnosti, v případě družstva se jedná o představenstvo. Zákon. č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen úč. zák.), označuje v §1 odst. 1 písm. a) právnické osoby se sídlem na území České republiky za účetní jednotky a v §3 odst. 1 jim stanoví povinnost účtovat podvojnými zápisy o skutečnostech, které jsou předmětem účetnictví. Podle §6 odst. 1 úč. zák. jsou účetní jednotky povinny zachycovat skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví účetními doklady. Podle odst. 2 téhož ustanovení jsou povinny zaznamenávat účetní případy v účetních knihách pouze na základě účetních záznamů podle odstavce 1. Účetními doklady jsou podle §11 odst. 1 úč. zák. průkazné účetní záznamy, které musí obsahovat mj. uvedení peněžní částky. Podle §7 odst. 1 úč. zák. jsou účetní jednotky povinny vést účetnictví tak, aby účetní závěrka sestavená na jeho základě podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a finanční situace účetní jednotky. Zobrazení je podle odst. 2 téhož ustanovení věrné, jestliže obsah položek účetní závěrky odpovídá skutečnému stavu. Podle §12 odst. 3 úč. zák. nesmějí účetní jednotky provádět účetní zápisy mimo účetní knihy.
Podle §221 odst. 1 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném v době spáchání činu obviněným (dále jen obch. zák.), je družstvo společenstvím neuzavřeného počtu osob založeným za účelem podnikání nebo zajišťování hospodářských, sociálních anebo jiných potřeb svých členů. Právní úprava družstva v obchodním zákoníku přitom odráží potřebu spojení hospodářské a sociální funkce v jednom subjektu a odpovídá základnímu principu družstevnictví – principu solidarity, tj. vzájemné pomoci, důvěře a podpoře při dosahování určitých společných cílů. Z hlediska majetkových práv členů družstva je ze zákonné úpravy možno dovodit zejména právo na podíl na zisku, vypořádací podíl a podíl na likvidačním zůstatku, jejichž výše je odvislá od výše splaceného členského vkladu člena družstva. Podle §233 odst. 1 obch. zák. při zániku členství za trvání družstva má dosavadní člen nárok na vypořádací podíl. Podle odst. 2 se vypořádací podíl určí poměrem splaceného členského vkladu dosavadního člena násobeného počtem ukončených roků jeho členství k souhrnu splacených členských vkladů všech členů násobených ukončenými roky jejich členství. Podle §236 odst. 2 obch. zák. nevyplývá-li ze stanov něco jiného, určí se podíl člena na zisku určeném k rozdělení mezi členy poměrem výše jeho splaceného vkladu k splaceným vkladům všech členů; u členů, jejichž členství v rozhodném roce trvalo jen část roku, se tento podíl poměrně krátí. Podle §259 odst. 3 obch. zák. se likvidační zůstatek rozdělí mezi členy způsobem určeným ve stanovách. Neurčí-li stanovy jinak, vyplatí se členům splacená část jejich členského vkladu. Zbytek likvidačního zůstatku se rozdělí mezi členy, jejichž členství ke dni zrušení družstva trvalo alespoň jeden rok. Neurčují-li stanovy jinak, rozdělí se zbytek likvidačního zůstatku mezi tyto členy podle rozsahu, v jakém se podílejí na základním kapitálu družstva.
Na tomto místě je nutno přihlédnout ke zmíněnému aspektu právní úpravy družstev v obchodním zákoníku kladoucímu důraz na vzájemnou důvěru členů družstva při obstarávání jeho záležitostí. Tomu odpovídá i §28 odst. 2 písm. e) obch. zák. [nyní v účinném znění §36 písm. e) obch. zák.], podle kterého se do obchodního rejstříku zapisuje u družstva pouze výše zapisovaného základního kapitálu a výše základních členských vkladů, tedy nikoli také rozsah jejich splacení [jako je tomu např. u společnosti s ručením omezeným - viz písm. c) téhož ustanovení]. Povinnosti zápisů údajů do obchodního rejstříku a doložení příslušných dokumentů do sbírky listin vedené rejstříkovým soudem jsou tedy pro družstvo stanoveny volněji. Na základě údajů evidovaných v obchodním rejstříku tak nelze prokázat majetková práva vyplývající z členství v družstvu a splacení členského vkladu resp. jeho části.
Jedním z prostředků, kterým lze prokázat členství v družstvu a výši splacení členského vkladu je seznam členů družstva ve smyslu §228 obch. zák. Podle tohoto ustanovení totiž družstvo vede seznam všech svých členů, do kterého se zapisuje kromě firmy nebo názvu a sídla právnické osoby nebo jména a bydliště fyzické osoby jako člena i výše jejího členského vkladu a výše, v níž byl splacen. Do seznamu se bez zbytečného odkladu vyznačí všechny změny evidovaných skutečností. Představenstvo umožní každému, kdo osvědčí právní zájem, aby do seznamu nahlédl. Člen družstva má právo do seznamu nahlížet a žádat vydání potvrzení o svém členství a obsahu jeho zápisu v seznamu. Povinnost vedení tohoto seznamu má představenstvo (srov. též §243 odst. 1 obch. zák. - představenstvo řídí činnost družstva a rozhoduje o všech záležitostech družstva, které nejsou tímto zákonem nebo stanovami vyhrazeny jinému orgánu).
Podle výše citovaného výroku odsuzujícího rozsudku Městského soudu v Praze se obviněný trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že v době od 27. 9. 2001 do 27. 6. 2002 jako předseda představenstva bytového družstva převzal od zájemců o členství v tomto družstvu v hotovosti finanční částky, do účetnictví zaúčtoval pouze jejich část ve výši uvedené v příjmových dokladech a zbývající finanční částky v celkové výši 1.575.258,10 Kč do příjmu bytového družstva nezapsal. Do účetnictví bytového družstva zaúčtoval pouze část z prostředků převzatých od osob uvedených ve výroku rozsudku a úmyslným uvedením nepravdivých údajů v účetnictví bytového družstva ohrozil majetková práva členů družstva a jedné zájemkyně o členství v něm. Nejvyšší soud přihlédl i k dalším skutkovým zjištěním vyplývajícím z rozhodnutí soudů obou stupňů. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku (str. 7, 8) uvedl, že obviněný byl pověřen k vedení účetní evidence družstva a v daném případě vydal řádný daňový doklad pouze na část finančních prostředků, které jako předseda představenstva od poškozených převzal. Soud druhého stupně v odůvodnění rozsudku na str. 10 konstatoval, že obviněný ohrozil majetková práva všech členů družstva právě s ohledem na skutečnost, že evidence, kterou vedl, byla pouze neoficiální. Podle závěru odvolacího soudu hrozilo, že v případě, že by obviněný peníze družstvu nepředal, se členové nebudou moci domáhat svých majetkových práv. Dotčení členové přesně ani nevěděli, kde se část jejich majetku nachází, neboť oficiálním účetnictvím neprošla.
Dovolacím námitkám Nejvyšší soud nemohl přisvědčit. Obviněný jako předseda představenstva bytového družstva pověřený vedením účetnictví družstva přebíral od členů družstva a zájemkyně o členství v tomto družstvu v hotovosti finanční částky na členské vklady, přičemž do účetnictví oproti vydání příjmového pokladního dokladu zaznamenal pouze část přijatého peněžního plnění. Zbývající finanční prostředky do účetní evidence družstva nezanesl a ani příslušným osobám ohledně nich nevydal žádný doklad či potvrzení, jež by jim osvědčovalo předání finančního vkladu odpovídajícího faktickému stavu. V technické podobě přitom mimo účetnictví družstva vedl neoficiální evidenci celého rozsahu přijatých částek. Poškození tedy neměli přehled o nakládání s částí jejich majetku, neboť v účetnictví družstva nebylo zaznamenáno. Také podle názoru Nejvyššího soudu dovolatel tímto počínáním majetková práva členů družstva (resp. zájemkyně o členství v něm) ohrozil, a to minimálně výše citovaný nárok na vypořádací podíl, podíl na zisku a podíl na likvidačním zůstatku, jejichž výše je determinována právě rozsahem splacení členského vkladu členem družstva. Vzhledem k výše nastíněné právní úpravě evidence splácení členských vkladů členů družstva, které není zapisováno do obchodního rejstříku, se evidence vedená družstvem (tj. v daném případě účetnictví a seznam společníků vedené v působnosti obviněného) a vydání příslušných daňových resp. účetních dokladů stává jediným prostředkem, na základě kterého by poškození měli možnost prokázat skutečnou výši splaceného členského vkladu jejich osobou a existenci práv z této skutečnosti vyplývajících.
Jak již bylo řečeno, v posuzovaném případě se jedná o trestný čin ohrožovací, neboť k naplnění znaků jeho skutkové podstaty není třeba následek v podobě reálného porušení příslušných majetkových práv, když postačí jejich ohrožení. Toto ohrožení obviněný svou činností vyvolal – znemožnění prokázání uvedených majetkových práv vyplývajících poškozeným z účasti v družstvu by totiž nastalo nejen v případě, že by obviněný peníze družstvu nepředal (tento úmysl nebyl soudy obou stupňů v řízení zjištěn), ale například i v případě poškození nebo ztráty evidence vedené obviněným (resp. jejího nosiče –pevného disku osobního počítače v držení obviněného či při poruše jeho programového vybavení), v případě jeho úmrtí či jiné nepředvídatelné události mající za následek nedostupnost této evidence. Ve všech těchto případech by nastala situace, kdy by z existujících účetních dokladů (resp. vygenerovaných účetních sestav) bylo možno doložit splacení částek na členské vklady poškozených toliko ve snížené výši. V případě vyplácení eventuelního podílu na zisku, vypořádacího podílu či podílu na likvidačním zůstatku by tak jejich důkazní situace ve vztahu k prokázání výše jimi splaceného vkladu byla značně ztížena. Plnou výši splacení by poškození nemohli prokázat odkazem na údaje obchodního rejstříku, ani předložením příjmového dokladu vydaného družstvem a znějícího na celou předanou částku, a konečně ani s poukazem na údaje účetní evidence družstva.
Obviněný porušil zákonnou povinnost zaznamenávat účetní případy v účetních knihách pouze na základě účetních záznamů o skutečnostech doložených účetními doklady obsahujícími mj. uvedení odpovídající peněžní částky. Jím vedené účetnictví v rozporu se zákonem nepodávalo věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví a zobrazení předmětných účetních operací týkajících se vkladů členů družstva nebylo věrné. Tuto okolnost ostatně obviněný nepopřel, když v dovolání připustil falšování účetnictví jeho osobou. Podle závěrů znaleckého posudku Ing. J. J. z oboru kybernetika a elektronika odvětví výpočetní technika (viz též odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, str. 6) obsahoval disk D počítače zajištěného při domovní prohlídce u obviněného také soubor obsahující vyúčtování prodeje bytů. Údaje tohoto souboru však nebyly součástí účetnictví družstva. Tuto neoficiální evidenci vedenou v technické podobě ohledně celého rozsahu přijatých částek je ve smyslu §12 odst. 3 úč. zák. možno považovat za účetní zápisy vedené mimo účetní knihy, která je zákonem taktéž reprobována. Pokud lze vůbec připustit že obviněný vedl (či byl schopen z účetních dat v elektronické podobě vygenerovat) seznam členů družstva, jak mu ukládal §228 obch. zák., pak tento vzhledem k údajům účetní evidence družstva (a okolnosti, že na skutečnou výši splacení vkladu obviněný poškozeným odmítl vydat příjmový doklad) opět nemohl obsahovat údaje stran skutečné výše splacení členských vkladů členy družstva.
Dále je třeba podotknout, že poškozeným k prokázání skutečného rozsahu jejich majetkových práv nemohly posloužit ani zápisy vedené podle §241 obch. zák. o každé členské schůzi. Z výpovědí obviněného i svědků v daném případě vyplývá, že okolnost, že část prostředků z členských vkladů nebude řádným způsobem zaevidována v účetnictví družstva, nebyla do zápisů o členské schůzi promítnuta. Nelze přitom pominout, že ke zvolenému postupu dali členové na členských schůzích souhlas právě na základě vysvětlení podaných obviněným a s využitím jeho autority. Z tohoto hlediska je třeba odmítnout dovolací námitky poukazující na informovanost družstevníků (členské schůze) o jednání obviněného i možnost kontroly z jejich strany. I přes tyto skutečnosti totiž byla majetková práva poškozených ohrožena, neboť jednáním obviněného došlo k podstatnému ztížení jejich prokázání, jak je vyloženo výše. Nejvyšší soud tedy nepřisvědčil námitkám posuzovaného dovolání, podle kterých obviněný svým počínáním nemohl ohrozit majetková práva jiných osob. Trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. byl proto uznán vinným v souladu s požadavky trestního zákona a rozhodnutí Městského soudu v Praze netrpí vadou nesprávného hmotně právního posouzení.
Dovolatel nevyloučil ani uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán v případě, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný v námitkách k tomuto dovolacímu důvodu vyjádřil nesouhlas s uložením peněžitého trestu vedle trestu zákazu činnosti. I přes nejasnou formulaci posoudil obsah dovolání Nejvyšší soud ve prospěch obviněného, tedy že citovaný dovolací důvod rovněž uplatnil.
Podle §49 odst. 1 tr. zák. soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností. Podle §53 odst. 1 tr. zák. může soud uložit peněžitý trest ve výměře od 2.000,- Kč do 5.000.000, Kč, jestliže pachatel úmyslnou trestnou činností získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. I bez podmínek odstavce 1 může soud uložit peněžitý trest podle odst. 2 písm. a) téhož ustanovení v případě, že trestní zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoluje.
Obviněný byl uznán vinným trestným činem podle §125 odst. 1 tr. zák., za který zákon stanoví trest odnětí svobody šest měsíců až tři léta, zákaz činnosti či peněžitý trest. Městským soudem mu byl podle §125 odst. 1 tr. zák. a §49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti a podle §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. peněžitý trest. Vzhledem k obsahu ustanovení citovaných v předchozím odstavci je zřejmé, že obviněnému byly uloženy druhy trestu, které zákon připouští, a nebyl mu uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Napadené rozhodnutí tedy netrpí vadou odpovídající §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a námitku ji vytýkající je třeba odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Protože námitky dovolatele shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnými, bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. srpna 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová