ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.880.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 880/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. srpna 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 11 To 1/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 63/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. 2 T 63/2004, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., a byl odsouzen podle §147 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněnému jako podmínka pro osvědčení uložena povinnost podílet se v průběhu zkušební doby na zaplacení způsobené škody.
Obviněný společně s již odsouzenou Ing. L. H. spáchal trestný čin tím, že jako plátce – osoba vystupující a jednající za S. A. H se sídlem L. u H. D., okr. J., v době nejméně od 24. 2. 2003 do 31. 1. 2004 nehradil z vlastního rozhodnutí částky stržené zaměstnancům uvedeného sdružení pro O. s. s. z. v J. a V. z. p. ČR, O. p., J., přičemž konkrétně svým zaměstnancům strhli a neodvedli, za období nejméně od 24. 2. 2003 do 31. 1. 2004 pojistné na sociální zabezpečení O. s. s. z. v J. v celkové výši nejméně 51.483,- Kč, za období nejméně od 22. 7. 2003 do 31. 1. 2004 pojistné na zdravotní pojištění V. z. p. ČR, O. p. J. v celkové výši nejméně 18.663,- Kč, čímž v úhrnu za zmíněné období strhli zaměstnancům svého sdružení a neodvedli finanční prostředky v celkové výši nejméně 70.146,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. 2 T 63/2004, podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Hradci Králové, usnesením ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 11 To 1/2005, zamítl podle §265 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný J. H. prostřednictvím svého obhájce Mgr. P. S. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný namítl, že nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák., protože sdružení A. H. se sídlem L. u H. - D. (dále jen: „S. A. H. “) bylo založeno podle §829 o. z., a nemělo proto právní subjektivitu. Jménem uvedeného sdružení tak podle obviněného nemůže jednat žádná osoba, sdružení nemůže mít zaměstnance a obviněný jako člen sdružení nemohl být jejich zaměstnavatelem. Obviněný proto nebyl oprávněn strhávat odvody ze mzdy zaměstnanců ani nebyl plátcem těchto odvodů, protože nebyl jejich zaměstnavatelem. Tím byla podle obviněného Ing. L. H. Obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl rozsudkem a podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby, neboť žalovaný skutek není trestným činem.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání odmítla námitku obviněného, že nemůže být zaměstnavatelem s tím, že podle §9 zák. č. 65/1965 Sb., zák. práce, ve znění pozdějších předpisů, činí právní úkony u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, především jeho statutární orgán, a u zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, zaměstnavatel. Podle nejvyšší státní zástupkyně soud prvního stupně zjistil, že ve S. A. H. podnikal obviněný a již odsouzená Ing. H. Ti byli jako fyzické osoby zaměstnavateli, a proto měli povinnost provádět platby povinných odvodů. Poukázala také na skutečnost, že soudy již v předchozím řízení vyvrátily obdobné námitky obviněného poté, co provedly důkazy a dospěly ke skutkovým zjištěním vyjádřeným ve skutkové větě soudu prvního stupně, tedy že obviněný byl plátcem odvodů daně, pojistného na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby dovolání obviněného bylo v neveřejném zasedání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Podle §3 odst. 1 písm. b) zák. č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a státní politiku, ve znění pozdějších předpisů, jsou pojistné povinni platit mimo jiné i tzv. malé organizace, jimiž se pro účely tohoto zákona rozumějí právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají alespoň jednoho zaměstnance a nesplňují podmínky uvedené pod písmenem a) výše uvedeného předpisu. Podle §4 písm. b) zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, je plátcem pojistného zdravotního pojištění zaměstnavatel. Podle §5 zák. č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění jeho pozdějších novel, je zaměstnavatel povinen odvést pojistné za své zaměstnance. Okolnost, že obviněný byl členem S. A. H., které nemá právní subjektivitu, jej nezbavuje povinnosti za zaměstnance odvést daň, pojistné na sociální zabezpečení a na zdravotní pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pokud je zaměstnavatelem jako fyzická osoba. Obviněný podnikal na základě živnostenského listu a koncesní listiny jako fyzická osoba a podle skutkových zjištění soudu prvního stupně byl zaměstnavatelem ve smyslu §8 zák. č. 65/1965 Sb., zák. práce, ve znění pozdějších předpisů. Právní úkony v pracovněprávních vztazích činí podle §9 tohoto zákona zaměstnavatel. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že obviněný byl zaměstnavatelem, a v důsledku toho měl povinnost za zaměstnance odvést daň, pojistné na sociální zabezpečení a na zdravotní pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.
Námitky obviněného, že zaměstnanci S. A. H. byli výlučně zaměstnanci Ing. L. H. a nikoliv jeho, jsou námitkami skutkovými a byly vyvráceny již v předchozím řízení. V této souvislosti lze poukázat na skutečnost, že např. pracovní smlouva založena na č. l. 365 spisu byla uzavírána pod jeho IČ, sám vypracoval posudek na zaměstnance založený na č. l. 368 spisu, a dokonce za svou zaměstnankyni považoval i Ing. L. H. , které dal výpověď (č. l. 324 spisu). Soud prvního stupně na základě provedených listinných důkazů a výpovědí dospěl k závěru, že obviněný měl společně s již odsouzenou Ing. L. H. povinnost za zaměstnance odvést daň, pojistné na sociální zabezpečení a na zdravotní pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. S tímto právním závěrem se ztotožnil i odvolací soud.
Na podkladě všech zmíněných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný, přestože byl zaměstnavatelem a měl povinnost za zaměstnance odvést daň, pojistné na sociální zabezpečení a na zdravotní pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, tak nečinil, neboť svým zaměstnancům společně s Ing. L. H. srazil částky na uvedené platby a tyto částky ve větším rozsahu neodvedl příslušným orgánům. Tímto jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 tr. zák. Obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek