ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.981.2005.1
sp. zn. 5 Tdo 981/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. srpna 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 14 To 484/2004, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 7 T 28/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 7 T 28/2004, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák., a byl odsouzen podle §250 odst. 3 písm. b) tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Ing. Š. B., správce konkurzní podstaty společnosti S. T., a. s., se sídlem v H., L., odkázán s nárokem na náhradu škody ve výši 4.000.000,- Kč na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný spáchal trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. tím, že jako jediný jednatel společnosti M.K.M. B., s. r. o., se sídlem v B., S., uzavřel za účelem vylákání finančních prostředků dne 8. 8. 2000 kupní smlouvou se společností S. T., a. s., se sídlem v H., L., zastoupenou generálním ředitelem Ing. V. R., jejímž předmětem bylo dodání australských vlněných česanců v celkovém finančním objemu 7.540.000,- Kč s termínem plnění do 60ti dnů po složení zálohy 4.000.000,- Kč, na tuto částku byla vystavena společností S. T., a. s., zálohová faktura dne 8. 8. 2000, ve výši 4.000.000,- Kč se splatností do 30. 9. 2000, tato částka mu pak byla uhrazena z pokladny společnosti S. T., a. s., dne 4. 10. 2000, číslo výdajového dokladu, zboží však nebylo do dnešního dne dodáno, přičemž zálohu si nechal vyplatit, ačkoliv si byl vědom, že sjednané zboží nikdy nedodá, neboť dodávka australských česanců nebyla zajištěna od původního dodavatele, a tak jednal k tíži společnosti S. T., a. s., se sídlem v H., L., zastoupené správcem konkursní podstaty, které způsobil škodu ve výši 4.000.000,- Kč.
Trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. obviněný spáchal tím, že jako jediný jednatel a zároveň jediný společník společnosti M. K. M. B., s. r. o., se sídlem v B., S., která vznikla dne 14. 3. 2000 zápisem do obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně v oddílu C, po dobu od založení této společnosti do 22. 11. 2000, kdy odstoupil z funkce jednatele a převedl obchodní podíly této společnosti na R. M., trvale bytem Ú. u. Č. H., okres B., notářským zápisem pořízeným v B. notářem JUDr. Z. R. pod sp. zn. Nz 418/2000, nevedl účetnictví společnosti tak, jak mu ukládají příslušné právní předpisy, zejména nevedl účetní knihy, zápisy nebo jiné podklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, ačkoliv byl k tomu podle obchodního zákoníku a zákona o účetnictví povinen, ani při převodu obchodního podílu společnosti na nového jednatele a společníka mu žádné účetní doklady nepředal s tím, že účetní doklady nevedl.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. K. odvolání, kterým napadl výrok o vině a trestu. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 14 To 484/2004, zrušil napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu a za podmínek §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. odsoudil obviněného podle §250 odst. 3 tr. zák. s použitím §35 odst.1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tři roky. Pro výkon tohoto trestu jej zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Ostatní výroky rozsudku soudu prvního stupně zůstaly rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře nedotčeny.
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 14 To 484/2004, podal obviněný M. K. prostřednictvím svého obhájce JUDr. A. N. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Přestože obviněný podal dovolání proti celému rozsudku odvolacího soudu, napadl v jeho odůvodnění pouze výrok o vině uvedený pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu, kterým byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Obviněný vytkl soudům, že dovodily jeho podvodný úmysl u tohoto trestného činu z toho, že obchod nebyl realizován, poskytnutá záloha nebyla poškozenému vrácena, obviněný převedl svůj podíl ve společnosti M.K.M. B., s. r. o., na třetí osobu a jeho jednání s rakouskou společností ustala ještě před uzavřením předběžné smlouvy. Obviněný uvedl, že tyto skutečnosti neprokazují jeho podvodný úmysl a podrobně popsal jak měly být hodnoceny. Dále namítl, že nebyla prokázána existence škody jako zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., protože finanční hotovost byla obviněným následně započtena na pohledávku poškozeného. Tomu nasvědčuje podle obviněného i rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým odkázal poškozeného s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení. Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 14 To 484/2004 se všemi na něj navazujícími rozhodnutími a podle §265m tr. ř. s poukazem na §226 písm. a) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby, event. aby věc podle §265l tr. ř. přikázal soudu (není uvedeno kterému) k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání odmítla námitku obviněného, že soudy dostatečně neprokázaly jeho podvodný úmysl jako námitku skutkového charakteru, která není v dovolacím řízení přezkoumatelná, protože obviněný namítl převážně jen vadné hodnocení provedených důkazů, příp. neprovedení některých jím navržených důkazů, čímž fakticky napadl soudem učiněná skutková zjištění. Neztotožnila se ani s výhradou obviněného, že nebyla způsobena škoda a nebyly tak naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Poukázala na odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně, který se s touto námitku vypořádal, když uvedl, že pozdější převody a započtení částky 4.000.000,- Kč, kterou obviněný podvodně vylákal od svého obchodního partnera, nemohou mít vliv na trestnost jeho jednání, které bylo ukončeno okamžikem, kdy mu byla uvedená částka vyplacena poškozenou společností. Pozdější zápočet může podle nejvyšší státní zástupkyně mít vliv pouze na rozhodnutí o náhradě škody, a proto soudy správně odkázaly poškozeného s nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní. Z těchto důvodů navrhla, aby dovolání obviněného bylo v neveřejném zasedání odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a to v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr.ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaného ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Námitky obviněného ohledně hodnocení provedených důkazů a správnosti učiněných skutkových závěrů jsou námitkami skutkovými, které nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Takovou skutkovou námitkou je i námitka, že nebyl spolehlivě prokázán podvodný úmysl obviněného u trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., neboť tato námitka je založena primárně na skutkových zjištěních, z nichž soud prvního stupně dospěl k závěru, že obviněný jednal již v době vyplacení zálohy v úmyslu ji nevrátit. Obviněný totiž vytkl soudu nesprávné hodnocení provedených důkazů a uvedl, jak měly být podle jeho názoru hodnoceny. Tím se však pouze domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Obviněný dále namítl, že nebyl prokázán vznik škody jako zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., byť převzal zálohu ve výši 4.000.000,- Kč, protože následnými převody došlo k započtení této pohledávky. Nejvyšší soud k tomu uvádí, že trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. byl dokonán okamžikem, kdy si obviněný nechal vyplatit od poškozené společnosti S. T., a. s., zálohu ve výši 4.000.000,- Kč, o kterou se obohatil. Vzhledem k tomu, že podvodným vylákáním peněz od poškozené společnosti došlo k dokonání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., je způsobenou škodou celá tato peněžitá částka, bez ohledu na to, zda obviněný později poškozené společnosti vylákané peníze nebo jejich část vrátil. Vrácení peněz je třeba považovat jen za náhradu způsobené škody nebo její části, což může mít význam při rozhodování o trestu a náhradě škody (srov. č. 32/2004-II. Sb. rozh. tr.). Z výše uvedeného je zřejmé, že byl naplněn zákonný znak skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. tj. značná škoda.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek