ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1033.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 1033/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. srpna 2005 o dovolání obviněného J. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 7. 2. 2005, č. j. 2 To 1232/2004-217, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 219/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 9. 2004, č. j. 6 T 219/2003-193, byl obviněný J. M. uznán vinným jednak trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněnému podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 22 (dvacetidvou) měsíců, přičemž pro jeho výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozsudkem ze dne 7. 2. 2005, č. j. 2 To 1232/2004-217, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil v celém výroku o trestu a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložil trest odnětí svobody v trvání 17 (sedmnácti) měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Tento rozsudek obviněný napadl dovoláním.
V dovolání obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je přesvědčen, že odvolací soud nerozhodl správně, jestliže nevyhověl jeho odvolání do výroku o vině, protože jednotlivé důkazy řádně nevyhodnotil a v pochybnostech nerozhodl ve prospěch obviněného. Byl usvědčen jediným důkazem, a to výpovědí poškozené Z. K. Stejně jako v odvolání obviněný obsáhle popisuje výpovědi jednotlivých svědků s tím, že je jednotlivě vyhodnocuje a zaujímá k nim vlastní stanovisko. Rozpory shledává nejen mezi výpovědí poškozené a dalšími svědeckými výpovědmi, ale také ve výpovědi poškozené v porovnání se znaleckým posudkem znalce z oboru soudního lékařství. Ten vyloučil, že by ke zranění došlo způsobem, jak poškozená popsala. Odvolacímu soudu dále vytkl, že dostatečně nepřihlížel k závěrům znalců z oboru psychiatrie a psychologie, podle něhož je poškozená histriónskou osobností, která chce být středem pozornosti a manipuluje s fakty. Tvrdí, že popsaného jednání se nedopustil. Má za to, že provedenými důkazy nebyla jeho vina prokázána, a pokud odvolací soud nezměnil výrok o vině, postupoval v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Tím rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 7. 2. 2005, sp. zn. 2 To 1232/2004, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podle ustálené soudní praxe Nejvyššího soudu lze v rámci dovolacího řízení připustit zásah do skutkového zjištění jen tehdy, existuje-li nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a současně, učiní-li dovolatel tento „nesoulad“, resp. nesprávnost předmětem dovolání (tedy právně relevantně jej namítne). O takový případ se však v posuzované věci nejedná. V dovolání však obviněný nenamítl nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, nýbrž nedostatky mající primárně původ v samotném skutkovém zjištění. Je zřejmé, že předmětem dovolání obviněný učinil námitky, které nemohou z hlediska uplatněného dovolacího důvodu obstát, protože jsou ryze skutkového charakteru. Lze shrnout, že obviněný neuvedl nic, z čeho by bylo možno dovodit, že skutek byl nesprávně právně posouzen nebo že rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vyjadřuje se jen k jednotlivým provedeným důkazům, a protože soudy hodnotily podle jeho názoru provedené důkazy nesprávně, má za to, že se popsaného jednání nedopustil. Z uvedeného vyplývá, že obviněný se neztotožnil s tím, k jakému skutkovému zjištění soudy dospěly. Ani ve smyslu §36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu, sp. zn. II ÚS 681/04).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann