ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1219.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 1219/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2005 dovolání, které podala obviněná M. P., trvale bytem N. čp., F., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 7 To 53/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 2 T 56/2004, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 7 To 53/2005, zrušuje . Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 2 T 56/2004, byla obviněná M. P. uznána vinnou, že
jako obchodní zástupkyně spol. P. F. s. r. o. se sídlem V., P. 4, IČ,
1. (v obžalobě jako bod 2) dne 14. 9. 2002 v N., okr. F., uzavřela smlouvu č. o půjčce mezi P. F. s. r. o. se sídlem V., P., a S. S. na částku 25.000 Kč se souhrnným poplatkem ve výši 16.600 Kč, jež měla být vrácena 52 týdenními splátkami po 800 Kč, hotovost si s vědomím zákazníka ponechala s příslibem, že splátky bude hradit sama, uhradila jen sumu 4.050 Kč, tím způsobila S. S. škodu ve výši 37.550 Kč,
2. (v obžalobě jako bod 3) dne 23. 9. 2002 v H., okr. F., uzavřela smlouvu č. o půjčce mezi P. F. s. r. o. se sídlem V., P., a P. B. na částku 14.000 Kč se souhrnným poplatkem 9.296 Kč, jež měla být vrácena 52 týdenními splátkami po 448 Kč, učinila tak bez vědomí a součinnosti zákazníka, jehož na smlouvě podepsala, hotovost použila pro vlastní účely, oprávněnému subjektu zaslala pouze částku 1.350 Kč, tím způsobila P. F. s. r. o. se sídlem V., P., škodu ve výši 21.946 Kč, neboť společnost uznala smlouvu o půjčce za fiktivní a neplatnou,
3. (v obžalobě jako bod 4) dne 25. 9. 2002 v J., okr. F., uzavřela smlouvu č. o půjčce mezi P. F. s. r. o. se sídlem V., P., a I. M. na částku 5.000 Kč se souhrnným poplatkem 3.320 Kč, jež měla být vrácena 52 týdenními splátkami po 160 Kč, hotovost si s vědomím zákazníka ponechala s příslibem, že dohodnuté splátky bude hradit sama, zaplatila však jen částku 500 Kč a způsobila tak I. M. škodu ve výši 7.820 Kč,
4. (v obžalobě jako bod 7) dne 4. 10. 2002 v J., okr. F., uzavřela smlouvu č. o půjčce mezi P. F. s. r. o. se sídlem V., P., a I. M. na částku 4.000 Kč se souhrnným poplatkem ve výši 2.656 Kč, jež měla být vrácena 52 týdenními splátkami po 128 Kč, hotovost si s vědomím zákazníka ponechala s příslibem, že splátky bude hradit sama, na úhradu půjčky však nepoukázala žádné peníze a způsobila tak I. M. škodu ve výši 6.656 Kč,
5. (v obžalobě jako bod 8) dne 4. 10. 2002 v N., okr. F., uzavřela smlouvu č. o půjčce mezi P. F. s. r. o. se sídlem V., P., a L. S. na částku 20.000 Kč se souhrnným poplatkem 13.280 Kč, jež měla být vrácena 52 týdenními splátkami po 640 Kč, hotovost si s vědomím zákaznice ponechala s příslibem, že splátky bude hradit sama, na úhradu půjčky přispěla sumou 1.650 Kč, takže L. S. způsobila škodu ve výši 31.630 Kč,
tímto podvodným jednáním obžalovaná způsobila celkovou škodu ve výši 105.602,- Kč.
Takto popsané jednání soud prvého stupně právně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a obviněnou odsoudil podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu čtyřiadvaceti měsíců.
Naproti tomu byla obviněná podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěna v bodech 1, 5, 6 a 9 obžaloby Okresního státního zastupitelství ve Frýdku - Místku pro skutky specifikované na str. 3 rozsudku, jimiž se měla (podle obžaloby) dopustit trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné stanovena povinnost zaplatit na náhradě škody částku 37.550,- Kč poškozenému S. S., bytem N., částku 14.476,- Kč poškozenému I. M., bytem J., částku 31.630,- Kč poškozené L. S., bytem N. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený S. S. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený P. K. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti konstatovanému rozsudku podala obviněná M. P. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 7 To 53/2005, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle jejího názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícímu byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého podání obviněná namítla, že zjištěným jednáním nedošlo k naplnění znaků trestného činu podvodu podle ustanovení §250 odst. 1, 2 tr. zák., neboť posuzované jednání nebylo motivováno zištností ani úmyslem se obohatit, ale toliko neuváženým hodnocením finanční situace a platební morálky klientů, se kterými jednala jako obchodní zástupce a kteří půjčené peněžní prostředky půjčovali dále. Když tyto třetí osoby nesplácely pravidelné splátky, obviněná je často platila za ně s tím, že jí peníze později vrátí. Motivem jejího jednání byla skutečnost, že platové ohodnocení se odvíjelo od výše částky vybrané na splátkách. Obviněná uvedla, že v posuzovaném jednání chybí úmysl obohatit se na úkor jiného, resp. nebylo prokázáno, že by při sjednávání peněžních půjček jednala v úmyslu obohatit se na úkor svých klientů. Upozornila, že při přezkumu odvolací soud nebral v úvahu, že soud prvého stupně dostatečným způsobem nevysvětlil naplnění zákonného znaku úmyslného jednání u její osoby, které by směřovalo k obohacení uvedením jiného v omyl. Dále že prvostupňový soud opřel výrok o vině zejména o výpovědi svědků, kteří však nemohli vypovídat jinak, protože by se sami vystavili trestněprávnímu postihu, případně by museli čelit občanskoprávním žalobám zaměstnavatele obviněné. Dovolatelka rovněž vytkla krajskému soudu, že se v rozhodnutí nevypořádal s rozporem v rozsudku prvostupňového soudu, když ji zprostil obžaloby Okresního státního zastupitelství ve Frýdku - Místku v bodech 1, 5, 6, 9, neboť podle zásady „v pochybnostech ve prospěch“ měla být v odvolacím řízení zproštěna obžaloby i v bodech 2, 4, 7, 8.
Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a tomuto soudu nařídil, aby její odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že dovolatelka v zásadě brojí proti způsobu, jímž soud prvého stupně vyhodnotil provedené důkazy ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu, přičemž tyto námitky nelze uznat za oprávněné. Již samotný způsob, jímž obviněná v případech popsaných ve výroku o vině postupovala při uzavírání dohod o půjčkách, svědčí minimálně pro nepřímý úmysl směřující k tomu, aby uvedla své klienty v omyl, pokud jde o příslib, že když jí půjčené peněžní prostředky předají, bude místo nich hradit sjednané splátky; tím současně uváděla v omyl firmu P. F. s. r. o., pro kterou dohody o půjčkách sjednávala a obohacovala se na její úkor. Podle názoru státního zástupce též zbývající znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. jsou v jednání obviněné dány a ve skutkové větě odsuzující části výroku o vině také zřetelně vyjádřeny. Pokud obviněná tvrdí, že neměla úmysl dopustit se trestné činnosti, je třeba tuto výhradu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou, a to s ohledem na závěry nalézacího soudu plynoucí z řádně provedených a zákonným způsobem vyhodnocených důkazů. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl a za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněné M. P. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně nebo nadřízený orgán měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
V případě obviněné M. P. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Ostravě jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) obviněné rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze tento dovolací důvod uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce zmíněného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat.
Z těchto důvodů je nutno označit za irelevantní námitky dovolatelky, že soudy vycházely z výpovědí svědků, kteří ale nemohli vypovídat jinak, protože by se sami vystavili trestněprávnímu postihu, případně by museli čelit občanskoprávním žalobám jejího zaměstnavatele. Dále že se odvolací soud nevypořádal s rozporem v rozsudku prvostupňového soudu, když obviněnou zprostil obžaloby Okresního státního zastupitelství ve Frýdku - Místku v bodech 1, 5, 6, 9, neboť podle zásady „v pochybnostech ve prospěch“ měla být v odvolacím řízení zproštěna obžaloby i v bodech 2, 4, 7 a 8. Konstatovanými výhradami včetně v dovolání popisovaného motivu předmětných jednání obviněná vytýká správnost skutkových zjištění a hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z těchto tvrzených procesních nedostatků až následně dovozuje vady ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše uvedeno, tak ve zmíněném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
Obviněná současně prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v podrobnostech odmítla, že by při sjednávání peněžních půjček jednala v úmyslu se obohatit na úkor svých klientů. Takto koncipovaná výtka směřuje do správnosti právního posouzení skutku a svým obsahem koresponduje s deklarovaným dovolacím důvodem.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno (právní posouzení skutku ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně, s níž se ztotožnil i odvolací soud), v rozsahu a z důvodů relevantních námitek uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, přičemž dospěl k níže popsaným závěrům.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí takovým činem na cizím majetku škodu nikoli malou. Podle §89 odst. 11 tr. zák. se škodou nikoli malou rozumí škoda dosahující nejméně částky 25.000,- Kč.
Ve stručnosti lze připomenout, že omyl je rozpor mezi představou a skutečností a půjde o něj tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat; omyl se může týkat i skutečností, které mají teprve nastat, pachatel však musí o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k obohacení. Uvedením v omyl pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci, přičemž může jít o lest, ale i o pouhou nepravdivou informaci. Při využití omylu jiného pachatel sám k vyvolání omylu nepřispěl, ale po poznání omylu jiného a v příčinném vztahu k němu jednal tak, aby ke škodě sebe nebo jiného obohatil. Podstatné skutečnosti zamlčí pachatel, který neuvede při svém podvodném jednání jakékoliv skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní pro rozhodnutí poškozeného a pokud by byly druhé straně známy, k vydání věci či jiného plnění ze strany poškozeného by nedošlo, anebo by sice došlo, ale za podstatně méně výhodnějších podmínek pro tu stranu, která tyto skutečnosti zamlčela nebo v jejíž prospěch byly zamlčeny. Po stránce subjektivní musí být zjištěno, že pachatel jednal úmyslně (§4 tr. zák.). Samotná skutečnost, že např. dlužník nesplnil svůj závazek vrátit věc poskytnutou na základě dohody o půjčce ve smluvené lhůtě, ač tak mohl učinit, ještě nedokazuje, že uvedl věřitele v omyl, aby se ke škodě jeho majetku obohatil. Pokud by totiž překážky bránící dlužníkovi splnit závazek z půjčky, které nemohl v době uzavření dohody ani předvídat, vznikly později, když jinak byl dlužník schopen věc vrátit, nebo z různých důvodů její vrácení odkládal, nebo dodatečně pojal úmysl ji vůbec nevrátit, jeho jednání nelze samo o sobě považovat za podvodné (srov. např. rozhodnutí publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - věci trestní pod č. 54/1967, 15/1969). Právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo z okolností objektivní povahy, ze kterých lze podle zásad správného a logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem.
Ze skutku, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku okresního soudu, v podstatě vyplývá, že obviněná M. P. jako obchodní zástupkyně společnosti P. F. s. r. o. uzavírala za tuto společnost v jednotlivých případech s klienty společnosti smlouvy o půjčce s příslibem, že splátky bude za ně hradit sama, poskytnutou hotovost si na základě těchto smluv s vědomím klientů ponechala a splátky vždy uhradila jen v minimální výši (body 1, 3, 5) nebo je neuhradila vůbec (bod 4). Dále uzavřela za společnost P. F. s. r. o. fiktivní smlouvu o půjčce s klientem, jehož ve smlouvě podepsala, takto jednala bez jeho vědomí a součinnosti a finanční hotovost z této smlouvy použila pro vlastní účely a poškozenému klientovi zaslala jen nepodstatnou část z těchto peněz (bod 2 rozsudečného výroku). Svým podvodným jednáním (body 1 až 5 výroku o vině) způsobila celkovou škodu ve výši 105.602,- Kč.
Z tzv. právní věty rozsudku soudu prvého stupně je patrno, že soud považoval znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. za naplněné v tom, že obviněná ke škodě cizího majetku sebe obohatila tím, že uvedla někoho v omyl a způsobila tak na cizím majetku škodu nikoli malou.
V kontextu s uplatněnými dovolacími námitkami je nutno konstatovat, že skutkovým větám pod body 1, 3, 4 a 5 výroku o vině v rozsudku okresního soudu neodpovídá právní posouzení, neboť v nich chybí, koho a jakým způsobem měla obviněná M. P. uvést úmyslně v omyl. Tyto skutečnosti nevyplývají v úplnosti ani z odůvodnění obou napadených rozhodnutí. V této souvislosti k předmětným dílčím skutkům soud prvého stupně uvedl, že obviněná ke škodě jednotlivých svědků se obohatila tím, když získávala finanční prostředky z úvěrových smluv, které sama sjednávala jako zástupkyně společnosti P. F. s. r. o. s tím, že jednotlivé splátky u těchto smluv bude sama hradit, čímž jmenované uváděla v omyl. Prvostupňový soud rovněž připomněl celkovou výši způsobené škody. Dále konstatoval: „Z hlediska zavinění u výše uvedené trestné činnosti obžalované soud dovodil nejméně úmysl nepřímý ve smyslu §4 písm. b) tr. zák., když na základě zjištěného stavu dospěl k závěru, že obžalovaná musela vědět, že svým jednáním může ohrozit nebo porušit zájem chráněný trestním zákonem, tedy zájem na ochraně majetku osob. Pro případ, že takové ohrožení či porušení způsobí, s tím byla srozuměna.“ (str. 7 rozsudku). Podle Nejvyššího soudu okolnost, že obviněná nedodržela příslib ohledně hrazení splátek peněz ještě nedokazuje, že jednotlivé osoby uvedla v omyl, aby se ke škodě jejich majetku obohatila. K naplnění zákonných znaků subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. se vyžaduje, aby bylo prokázáno, že pachatel již v době půjčky peněz jednal v úmyslu vypůjčené peníze vůbec nevrátit nebo nevrátit je ve smluvené lhůtě, nebo jednal alespoň s vědomím, že peníze ve smluvené lhůtě nebude moci vrátit, a že tím uvádí zapůjčitele v omyl, aby se ke škodě jeho majetku obohatil (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - věci trestní pod č. 54/1967). Naproti tomu u dílčího skutku pod bodem 2 výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně je zcela zjevné, že obviněná uvedla úmyslně v omyl jednak společnost P. F. s. r. o. a jednak P. B. („…jehož na smlouvě podepsala, hotovost použila pro vlastní účely…“). V tomto případě zjištěným jednáním obviněná předstírala okolnosti, které nebyly v souladu se skutečným stavem věci, neboť fiktivní smlouva o půjčce byla prostředkem k vylákání peněz od společnosti P. F. s. r. o. Pro úplnost nutno připomenout, že ve výroku o vině musí být mimo jiné uvedeny všechny zákonné znaky trestného činu, jímž byla obviněná osoba uznána vinnou včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu (srov. znění §120 odst. 3 tr. ř.).
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud shledal, že obviněná M. P. podala dovolání důvodně, neboť právní posouzení zjištěného skutku (výroky pod body 1 až 5 tvoří jeden skutek) nelze považovat za správné, přičemž v důsledku tohoto nedostatku jsou vadné i výroky o trestu a příslušné výroky ohledně náhrady škody, jež na výrok o vině obsahově navazují. Proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 7 To 53/2005, neboť zmíněná pochybení nenapravil. Současně také zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, neboť vytknuté vady lze odstranit v odvolacím řízení.
Po zrušení napadeného rozhodnutí se trestní věc obviněné M. P. dostala do procesního stadia řízení, kdy existuje nepravomocná část rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 2 T 56/2004 (výroky o vině, trestu a příslušné výroky vztahující se k náhradě škody), proti níž obviněná podala odvolání. Úkolem Krajského soudu v Ostravě bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, věc projednat a učinit o odvolání zákonu odpovídající rozhodnutí. Nejvyšší soud ponechává na úvaze odvolacího soudu v jakém rozsahu bude považovat za potřebné doplnit u veřejného zasedání dokazování (návrhy mohou uplatnit i strany trestního řízení), aby po vyhodnocení všech provedených důkazů postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. zjistil skutkový stav věci v rozsahu předpokládaném v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. a ten v souladu se zákonem právně posoudil. V této souvislosti lze ve smyslu znění §265s odst. 1 tr. ř. odkázat na právní názor, který byl v tomto usnesení vysloven.
Závěrem Nejvyšší soud pro úplnost upozorňuje, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného obviněnou, a proto ve smyslu ustanovení §265s odst. 2 tr. ř. nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. listopadu 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k