ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1334.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 1334/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2005 dovolání, které podal obviněný M. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 12 To 290/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 33/2003, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 12 To 290/2005, zrušuje . Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. 3 T 33/2003, byl obviněný M. M. uznán vinným, že
1. dne 22. června 2002 kolem 21.00 hod. v ul. J. Č. v H. K. společně s M. M., fyzicky napadl údery pěstmi do obličeje P. K., proto, že M. M. nesplácel dluh za nevrácenou hudební věž ve výši 10.000,- Kč, čímž mu způsobil hematom pod levým okem, a poté, co P. K. vyndal svůj mobilní telefon zn. Siemens C25 v hodnotě 1.500,- Kč, aby zatelefonoval na Policii ČR, M. M. mu jej vytrhl z ruky a ponechal si jej, čímž mu způsobil škodu v uvedené výši,
2. dne 23. června 2002 kolem 22.00 hod. v restauraci U L. v ul. J. Č. v H. K. společně s J. L., nutil pohrůžkou oznámení na Policii ČR o distribuci drog z jeho strany P. K., aby vzal zpět trestní oznámení na M. M. a M. M., které učinil na Policii ČR dne 22. června 2002 ve 23.55 hod. pro napadení z jejich strany téhož dne.
Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval v bodě 1 jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a v bodě 2 jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let s dohledem.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 12 To 290/2005, podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto.
Vůči citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. M. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolatel konstatoval, že došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Podle jeho názoru je rozhodnutí odvolacího soudu předčasné v situaci, kdy na jeho osobu byly podány další čtyři obžaloby (vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 107/2004, 5 T 121/2004, 5 T 31/2005, 5 T 99/2005) a v úvahu přicházel eventuálně trest souhrnný. Obviněný uvedl, že nevěděl o konání neveřejného zasedání, a byť obdržel příslušné sdělení, že je nutno odvolání doplnit, předpokládal tak ze strany obhajoby. Podle trestního spisu sice měla obhajoba rozsudek obdržet již dne 1. 6. 2005, avšak zřejmě administrativním pochybením k tomu nedošlo, což je patrné i se zařazení dokladu o doručení ve spise pod č. 386. Sám obhájce zdůraznil, že pod tímto číslem mu rozsudek doručen nebyl a vyzvedl si jej následně (po podané výzvě) podle svých možností až dne 14. 7. 2005, když s vědomím odstranění vad podal odvolání u Okresního soudu v Hradci Králové ke dni 19. 7. 2005. Nicméně již 20. 7. 2005 bylo odvolání odmítnuto. Podle názoru obviněného byly nedostatky náležitostí odvolání odstraněny ve lhůtě. Podáním odvolání u hlavního líčení dal najevo svoji vůli účastnit se veřejného zasedání a uplatňovat svá práva garantovaná v čl. 37 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod. Tato práva mu však byla krácena, byť výzvě k doplnění odvolání bylo vyhověno. V této souvislosti obviněný v podrobnostech poukázal na již zmíněný nedostatek ohledně řádného doručení rozsudku soudu prvního stupně jeho obhájci.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný k výroku o vině pod bodem 1 rozsudku namítl, že poškozený P. K. je osobou zcela nevěrohodnou a jeho výpověď nekoresponduje s výpověďmi ostatních svědků, kteří v podstatě konstatovali skutečnost, že v autě byli tři lidé. Nikdo ale konkrétně neuvedl, že by se měl trestné činnosti dopustit sám M. M. Pokud ano, tak jeho jednání by mělo vykazovat nepatrný stupeň nebezpečnosti pro společnost (poškozený neutrpěl vážnější zranění a příčinou konfliktu bylo zpronevěření hudební věže jeho osobou). K rozsudečnému výroku o vině pod bodem 2 obviněný uvedl, že svědecké výpovědi jsou zcela nekonkrétní a trestná činnost mu nebyla prokázána. Problematická se jeví i právní kvalifikace podle ustanovení §235 odst. 1, 2 písm. e) tr. zák., a to pokud okresní soud dovodil, že skutek byl spáchán na svědkovi pro plnění jeho povinnosti. Soud sice v rozsudku tyto povinnosti cituje, avšak problém je v tom, že P. K. nebyl v procesním postavení svědka. Byl pouze oznamovatelem podle §158 odst. 2 tr. ř. a podal vysvětlení podle §158 odst. 3 písm. e) tr. ř. V tomto případě povinnosti svědka neplatí a zákon v §168 odst. 1 tr. zák. nesankcionuje a ani nezakotvuje povinnost oznamovat spáchání trestného činu výtržnictví podle §202 tr. zák. Též obecná oznamovací povinnost není nikde zakotvena. S poukazem na tyto skutečnosti obviněný zdůraznil, že měl být obžaloby zproštěn, a to v prvém případě podle §226 písm. b) tr. ř. a ve druhém případě podle §226 písm. c) tr. ř.
Obviněný má za to, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V této spojitosti poukázal na výše popsaný nedostatek ohledně doručení rozsudku soudu prvního stupně.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 12 To 290/2005, a zrušil i další výroky na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který poukázal na ustanovení §249 odst. 1, §251 odst. 1, §253 odst. 3 a §60 tr. ř. Konstatoval, že výzva ve smyslu §251 odst. 1 tr. ř. není rozhodnutím podle trestního řádu, ale pouhým neformálním přípisem, jehož cílem je dosáhnout, aby odvolání splňovalo zákonné požadavky (§249 tr. ř.) pro přezkoumání napadeného rozhodnutí odvolacím soudem. Svůj účel výzva splňuje, je-li z ní zřejmé, že se jedná o výzvu podle §251 odst. 1 tr. ř., jejímž cílem je odstranění vad odvolání, aby odpovídalo požadavkům §249 odst. 1 tr. ř., tj. poučení o nedostatku podaného odvolání, stanovení lhůty, v níž je třeba tyto nedostatky odstranit, a upozornění na následky nevyhovění výzvě při nedodržení stanovené lhůty. Lhůta, kterou ve smyslu §251 odst. 1 tr. ř. stanoví předseda senátu, je lhůtou procesní a propadnou, na níž se vztahují ustanovení o počítání lhůt; nezapočítává se do ní den, kdy se stala událost určující počátek lhůty, neboť jde o lhůtu stanovenou podle dní. Státní zástupce uvedl, že ve výzvě předsedy senátu soudu prvního stupně byl obhájce (současně i obviněný) poučen tak, že „…ve lhůtě pěti dnů…“, aniž by byl jakkoli stanoven počátek běhu této lhůty. Zdůraznil, že takto uvozené poučení obhájce o možnosti odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř. nemůže obstát, a to jako řádné vedle požadavku, aby předseda senátu vyzval obhájce k odstranění vad ve lhůtě pěti dnů, kterou zároveň stanoví. Je-li z nerespektování ve výzvě stanovené lhůty vyvozován tak závažný následek, jakým je odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř. bez věcného přezkumu, lze tak učinit pouze za předpokladu, že obhájce bude o podmínkách, za nichž může k takovému rozhodnutí dojít, náležitě poučen, přičemž na úplnost poučení je třeba klást extrémně přísné požadavky, jelikož pouze takový výklad odpovídá požadavkům právní jistoty. Podle státního zástupce napadené rozhodnutí trpí vadou předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to bez ohledu na okolnost, zda došlo či nedošlo k administrativnímu pochybení ze strany soudu prvního stupně při doručení výzvy podle §251 odst. 1 tr. ř., přičemž s ohledem na tento závěr je předčasné se jakkoli vyjadřovat k námitkám obviněného, které uplatnil v rámci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 12 To 290/2005. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce rovněž vyjádřil souhlas s projednáním věci dovolacím soudem v neveřejném zasedání i v případě jiného rozhodnutí, než je předpokládáno v ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného M. M. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Jelikož Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení, proti němuž bylo dovolání podáno (odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř.), v rozsahu a z důvodů námitek uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, přičemž dospěl k níže popsaným závěrům.
Podle §265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
d) byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Procesní podmínky pro zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku jsou taxativně vymezeny v příslušných ustanoveních trestního řádu upravujících řízení o stížnosti a odvolání. Podstata citovaného dovolacího důvodu je předně v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho opravný prostředek bez věcného přezkoumání zamítl (např. podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání jako opožděně podané) nebo odmítl (podle §253 odst. 3 tr. ř. pro nesplnění náležitostí obsahu odvolání), aniž přitom byly splněny procesní podmínky pro takový postup. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném opravném řízení, které v rozporu se zákonem nebylo provedeno.
Podle §248 odst. 1, 2 tr. ř. platí, že odvolání se podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku. Jestliže se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §249 odst. 1 tr. ř. odvolání musí být ve lhůtě uvedené v §248 tr. ř. nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle §251 tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny. Podle §251 odst. 1 tr. ř. nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání podle §249 odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. Stejně postupuje, pokud takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce, poškozený nebo zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce. Podle §253 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Podle §60 odst. 1 tr. ř. se do lhůty určené podle dní nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
Podle názoru Nejvyššího soudu je nutno přisvědčit námitce obviněného M. M. uplatněné v dovolání, že v předmětné trestní věci nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro odmítnutí odvolání podle §253 odst. 3 tr. ř.
Z předloženého trestního spisu vyplývá, že rozsudek soudu prvního stupně byl doručen obviněnému M. M. a Okresnímu státnímu zastupitelství v Hradci Králové shodně dne 1. 6. 2005, přičemž v obou případech je na tzv. dodejce uvedeno 3 T 33/2003-212, což odpovídá číslu jednacímu zmíněného rozhodnutí. Naproti tomu obhájci obviněného Mgr. L. Č. byl podle tzv. dodejky doručen dne 1. 6. 2005 rozsudek soudu prvního stupně 3 T 33/2003-385 (vše na č. l. 221 trestního spisu). Tato okolnost zpochybňuje předpoklad ze kterého vycházel odvolací soud, že jmenovanému obhájci byl předmětný rozsudek doručen dne 1. 6. 2005 a nikoli, že si jej osobně vyzvedl až dne 14. 7. 2005, jak tvrdí v dovolání. Je zjevné, že při doručení rozsudku soudu prvního stupně v den uvedený obhájcem obviněného, nemohla v době rozhodnutí odvolacího soudu uplynout lhůta uvedená v §248 odst. 1, 2 tr. ř.
Dále nelze přehlédnout, že ve výzvě na č. l. 222 trestního spisu, kterou obviněnému a jeho obhájci nechal zaslat předseda senátu soudu prvního stupně [„…nechť ve lhůtě pěti dnů doplní podané odvolání tak, aby z něj bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán, jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které jeho vydání předcházelo. Nebude-li odvolání ve stanovené lhůtě řádně doplněno, bude odmítnuto (§253/3 tr. ř.)“], není stanoven počátek běhu této lhůty, jak důvodně upozorňuje i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k podanému dovolání.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud shledal, že obviněný M. M. podal mimořádný opravný prostředek důvodně, neboť v souvislosti s popsanými vadami trestního řízení nelze považovat rozhodnutí odvolacího soudu ve věci za správné, když vedle zmíněných nedostatků ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. došlo v konečném důsledku i k vadě předvídané ustanovením §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 12 To 290/2005. Současně zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V dovolacím řízení se Nejvyšší soud nezabýval dalšími námitkami obviněného, jež uplatnil v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se výlučně vztahovaly k rozsudku soudu prvního stupně, který však odvolací soud z důvodu rozhodnutí podle §253 odst. 3 tr. ř. vůbec nepřezkoumával.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. listopadu 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k