ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1346.2005.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2005 dovolání, které podal obviněný J. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 61 To 234/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 5/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. 44 T 5/2005, byl obviněný J. S. uznán vinným, že
přestože byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 3 T 8/2000, který nabyl právní moci dne 7. 12. 2000, odsouzen podle §247 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šest a půl roku, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. Pp 190/2004, které nabylo právní moci dne 1. 4. 2004, a dále byl i citovaným rozsudkem Krajského soudu v Plzni odsouzen i k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 5 let, tak:
1. dne 28. 6. 2004 v době kolem 17.45 hod. v P., ul. E. č., před objektem K. r., kam po předchozí telefonické domluvě vlákal poškozeného Ing. M. V. pracujícího jako fotograf, pod záminkou nafilmování slavnosti, která se měla konat v zahradě zmíněného objektu a jmenovaný se na místo dostavil svým osobním motorovým vozidlem zn. Škoda Felicia Combi, spz:, v hodnotě 94.000,- Kč, ve kterém měl uloženou fototechniku zahrnující (v rozsudku specifikované věci), dále mobilní telefon zn. Nokia 3310 v hodnotě 3.000,- Kč, a koženou peněženku světle hnědé barvy v hodnotě 400,- Kč, obsahující platební kartu Č. s. a., s. č., znějící na jméno poškozeného, finanční hotovost ve výši 4.000,- Kč a osobní doklady, zejména řidičský průkaz a občanský průkaz, když poté, co se na místě s ním poškozený zkontaktoval, tak ho pod záminkou ohlášení v recepci objektu vylákal z vozidla, což poškozený učinil, své vozidlo opustil, čehož obžalovaný ihned využil, nasedl do předmětného vozidla a s tímto z místa činu odjel, vozidlo užíval pro svoji potřebu nejméně do dne 8. 7. 2004, kdy bylo nalezeno v obci Ch. v poškozeném stavu, přičemž náklady na jeho opravu činily 16.000,- Kč a na odcizených věcech způsobil škodu ve výši 242.400,- Kč,
2. dne 4. 7. 2004 kolem 10.00 hod., v P., ul. T., před zastupitelským úřadem S. s. a., kam po předchozím telefonickém rozhovoru vylákal poškozenou D. P., nar., pod záminkou pořízení videozáznamu o průběhu svatby, této odcizil profesionální výbavu (sestávající z věcí specifikovaných v rozsudku) v celkové hodnotě 244.900,- Kč, a to tak, že poškozenou vyzvedl v místě jejího bydliště, kam se dostavil osobně s motorovým vozidlem poškozeného Ing. M. V., a kde poškozenou i s jejím manželem F. P. a výše uvedenými věcmi naložil do uvedeného vozidla a společně odjeli do ulice T. v P., kde poškozený P. při vjezdu do ulice vystoupil z vozidla při kontrole policistů ČR, poškozená P. spolu s obžalovaným dále pokračovali před budovu Z., kde ji obžalovaný instruoval v tom smyslu, aby vystoupila a ohlásila se ve vrátnici úřadu, což poškozená učinila a obžalovaný ihned z místa činu i s naloženou videotechnikou odjel,
3. dne 8. 7. 2004 kolem 19.00 hod. v obce Ch., okres P., na pozemku rodinného domu č. 3 odcizil poškozenému Z. M., osobní motorové vozidlo tov. zn. Subaru Impreza 2,0, modré metalízy, VIN:, v hodnotě 203.000,- Kč, a to tak, že majitele vozidla pod záminkou opatření věci, vylákal z nezajištěného vozidla, ten odešel do svého domu a v tomto okamžiku obžalovaný nastartoval za pomocí klíčků zanechaných v zapalování vozidla a z místa činu odjel, vozidlo dále užíval bez původní registrační značky až do dne 26. 7. 2004, kdy byl na základě součinnosti poškozeného zadržen policejním orgánem a v průběhu této doby způsobil ve vozidle jeho neodborným užíváním škodu ve výši 86.000,- Kč,
4. dne 9. 7. 2004 kolem 20.00 hod. u benzínové čerpací stanice A., na dálnici D8 ve směru jízdy na P., KÚ K., kam po předchozí telefonické dohodě vylákal poškozeného J. Š., pod záminkou koupě jeho klávesového nástroje zn. Yamaha PSR - 230 včetně příslušenství v hodnotě 9.300,- Kč, tento odcizil, a to tak, že poškozený shora uvedené věci uložil do vozidla tov. značky Subaru Impreza poškozeného Z. M., se kterým obžalovaný přijel na místo činu, a poté, co se krátkou chvíli vzdálil od vozidla, obžalovaný z místa činu odjel,
5. dne 20. 7. 2004 kolem 23.35 hod., u benzínové čerpací stanice A., na dálnici D8 ve směru jízdy na P., KÚ K., natankoval do osobního motorového vozidla nezjištěné značky benzín Natural 98 v množství 48,6 litrů v hodnotě 1.550,50 Kč a bez zaplacení za toto zboží z místa činu odjel,
6. dne 25. 7. 2004 kolem 21.50 hod. u benzínové čerpací stanice A., na dálnici D8 ve směru na T., KÚ K., natankoval do osobního motorového vozidla tov. zn. Subaru Impreza benzín Natural 95 v množství 53,9 litrů v hodnotě 1.482,50 Kč, a bez zaplacení z místa činu odjel,
7. dne 9. 7. 2004 kolem 14.50 hod. u benzínové čerpací stanice A. v B., natankoval do osobního motorového vozidla tov. zn. Subaru Impreza benzín Natural 95 v množství 38,52 litrů v hodnotě 1.001,50 Kč, a bez zaplacení z místa činu odjel,
8. v období od 28. 6. 2004 do 15. 7. 2004, prostřednictvím platební karty zn. VISA č., oprávněného držitele Ing. M. V., uskutečnil platby a to v rozsudku specifikovaných případech pod písm. a ) - e) a dále se pokusil prostřednictvím shora označené odcizené platební karty poškozeného Ing. M. V. zrealizovat nákupy ve specifikovaných případech pod písm. f), g), a tak způsobil, resp. se pokusil způsobit škodu v celkové výši 27.527,- Kč, Č. s. a. s.
Takto popsané jednání soud prvého stupně právně kvalifikoval v bodě 1 až 7 jako pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., v bodě 1 až 8 jako pokračující trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., v bodě 1 až 3 jako pokračující trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., v bodě 1 až 7 jako pokračující trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a v bodě 8 jako pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit škodu ve výši 240.000,- Kč poškozenému Ing. M. V., bytem P., K., škodu ve výši 244.900,- Kč poškozenému F. P., bytem P., Ch., a škodu ve výši 9.300,- Kč poškozenému J. Š., bytem L. n. V., S. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený F. P. odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudek soudu prvého stupně napadl obviněný odvoláním, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 61 To 234/2005, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti konstatovanému rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvého stupně podal obviněný J. S. prostřednictvím obhájce dovolání. Mimořádným opravným prostředkem napadl výrok o vině (v bodech 1 a 3) a výrok o trestu a opřel ho o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého podání obviněný uvedl, že Městský soud v Praze pochybil, pokud byl v bodě 1 rozsudečného výroku uznán vinným trestným činem krádeže. V tomto směru připustil, že předmětné vozidlo vylákal a odjel s ním, avšak nikoliv v úmyslu je ukrást, ale pouze dočasně užívat. Vzhledem k tomu, že ve vozidle se nacházely veškeré doklady k vozidlu včetně pojištění a OTP, nic mu nebránilo vozidlo prodat, prokazovat se příslušnými doklady atd. Obviněný konstatoval, že vozidlo užíval pouze dočasně, přičemž v obci Ch. je zanechal, protože ho již nechtěl dále užívat. Pokud soud uvádí, že vozidlo bylo poškozeno, tak namítl, že k poškození došlo již předtím, než ho začal užívat. Vozidlo bylo pojízdné a poškození vyčíslené na částku 16.000,- Kč nebylo důvodem, proč ho zanechal v Ch. Obviněný zdůraznil, že rovněž v případě skutku pod bodem 3 výroku o vině se nedopustil trestného činu krádeže, neboť od vozidla měl originální klíče a doklady, zamýšlel ho pouze přechodně užívat a bylo předáno poškozenému. V obou případech nebylo zjištěno, že by se snažil obě vozidla prodat. Stejně tak nebyla vyvrácena jeho obhajoba, že se zmocnil obou motorových vozidel v úmyslu přechodně je užívat, což se také skutečně stalo. V dotčených případech měl být proto uznán vinným toliko trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud jeho dovolání „vyhověl a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení“.
K podanému dovolání obviněného se podle §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že obviněný uplatnil zcela shodnou námitku již ve svém odvolání proti rozsudku nalézacího soudu a odvolací soud se s ní plně vypořádal. V tomto ohledu státní zástupce poukázal na str. 4 - 5 napadeného usnesení a uzavřel, že soudem použitá právní kvalifikace je přiléhavá. Proto navrhl, aby dovolání obviněného bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učiněno podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. S. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, který lze aplikovat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem v původním řízení zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce zmíněného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výhradně vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.
Uvedené podmínky nenaplňuje ta část námitek dovolatele, jimiž zpochybňuje skutková zjištění soudů, neboť vznáší výhrady proti tomu, jak bylo vyhodnoceno poškození vozidla zn. Škoda Felicia Combi, spz:. Námitkou tohoto druhu obviněný vybočil z rámce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto Nejvyšší soud k ní nemohl přihlížet.
Z pohledu uplatněného dovolacího důvodu však Nejvyšší soud shledal jako relevantní výtku obviněného zpochybňující závěr soudů, že skutky v bodech 1 a 3 výroku o vině naplnil skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §247 tr. zák., a to pro jím tvrzenou absenci úmyslu odcizit předmětná vozidla. Podle obviněného mělo být jeho jednání popsané v těchto bodech rozsudečného výroku právně posouzeno jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. Tyto námitky jsou způsobilé uplatněný dovolací důvod naplnit, a tudíž Nejvyšší soud mohl posoudit, zda napadené rozhodnutí vykazuje obviněným vytýkanou právní vadu.
Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, v posledních třech letech byl za takový čin odsouzen nebo potrestán a způsobí takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Ve stručnosti lze připomenout, že přisvojením věci se rozumí získání možnosti trvalé dispozice s věcí a současně vyloučení dosavadního vlastníka nebo faktického držitele z držení, užívání a nakládání s věcí. Zmocnění se věci lze charakterizovat jako odejmutí věci z dispozice vlastníka, oprávněného držitele nebo i faktického držitele a zjednání si takto možnosti s věcí trvale nakládat podle své vůle. Není rozhodné, jak pachatel poté, co se věci zmocní, s ní skutečně nakládá. O přisvojení jde tedy i v případě, když pachatel věc po činu někomu daruje, odhodí ji nebo zničí.
Naproti tomu trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. se dopustí pachatel, který se zmocní cizí věci nikoli malé hodnoty nebo motorového vozidla v úmyslu jich přechodně užívat, nebo kdo na cizím majetku způsobí škodu nikoli malou tím, že neoprávněně takových věcí, které mu byly svěřeny, přechodně užívá. K tomuto trestnému činu je nutno poznamenat, že úmysl pachatele nesměřuje k trvalé dispozici s věcí, tj. k jejímu přisvojení, nýbrž jen k přechodnému užívání věci včetně záměru vrátit věc tomu, komu byla odňata, anebo alespoň umožnit, aby se obnovilo dispoziční právo (srov. rozhodnutí publikované ve sbírce Soudních rozhodnutí a stanovisek - věci trestní pod č. 17/1974). Přechodně věc užívat znamená disponovat s ní dočasně a po relativně krátkou dobu.
Při zvážení výše popsaných obecných argumentů v kontextu s posuzovaným případem Nejvyšší soud konstatuje, že otázkou, zda zjištěné jednání obviněného nese znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. se soudy obou stupňů náležitě zabývaly a dospěly ke správnému právnímu závěru. Z popisu skutků pod bodem 1 a 3 rozsudečného výroku vyplývá, že v obou případech byla předmětná vozidla ve vztahu k obviněnému cizí věcí, kterou si přisvojil tím, že se jí zmocnil, a to tak, že svým předem promyšleným jednáním vlákal poškozené pod falešnou záminkou do určité situace, kterou posléze zneužil ve svůj prospěch. Odvezením předmětného vozidla na jiné místo obviněný odňal toto vozidlo z dispozice jeho vlastníka, čímž ho trvale vyloučil z výkonu vlastnického práva.
Obviněný se hájí tím, že neměl v úmyslu předmětná vozidla odcizit, ale toliko přechodně užívat. Na podporu svých tvrzení poukazuje na skutečnost, že obě vozidla mohl prodat (v obou případech měl originální doklady, popřípadě klíče), avšak takto neučinil. Dále že předmětné vozidlo zanechal po určité době v obci Ch. (bod 1 výroku), eventuálně bylo předáno poškozenému (bod 3 výroku), Z provedeného dokazování však nelze na poukazovaný záměr obviněného usuzovat. Pokud by měl v úmyslu odňatá vozidla pouze přechodně užívat, muselo by být prokázáno, že se s nimi pohyboval nedaleko místa jejich posledního stanoviště, respektive po jejich využití ke krátkodobé jízdě učinil takové kroky, které by směřovaly k obnově původního stavu ve smyslu umožnění skutečného výkonu vlastnického práva dotčených poškozených. Tak tomu ovšem v posuzovaných případech nebylo.
Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že v případě skutku pod bodem 1 nešlo o přechodné užívání věci, ale o užívání věci po delší dobu, které je nutno považovat za přisvojení si věci ve smyslu trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. Obviněný se zmocnil vozidla poškozeného Ing. M. V. dne 28. 6. 2004, toto vozidlo užíval pro svoji potřebu, a to i k páchání další trestné činnosti, a odstavil ho dne 8. 7. 2004 na zcela odlehlém místě mimo jakoukoliv dispozici poškozeného, a to v souvislosti s tím, že si odcizil jiné osobní motorové vozidlo Z. M. V tomto směru soud druhého stupně konstatoval: „Významná je nejen doba užívání cca 10ti dnů, ale zejména způsob, jakým se obžalovaný vozidla zbavil, neboť vozidlo zanechal na takovém místě a za takových okolností, že vlastník vozidla vůbec nemohl obnovit svoji moc a s věcí disponovat“ (str. 4 usnesení). Ze stejných důvodů nelze akceptovat ani výtky dovolatele stran skutku pod bodem 3 rozsudečného výroku. K odcizení vozidla poškozenému Z. M. došlo dne 8. 7. 2004, přičemž obviněný vozidlo trvale užíval, a to i k páchání další trestné činnosti, až do dne 26. 7. 2004, kdy byl s odcizeným vozidlem za součinnosti poškozeného policií zadržen a v té době bylo již vozidlo opatřeno registrační značkou cizího státu. V obou případech je úmysl obviněného přisvojit si cizí motorové vozidlo zřejmý a nelze akceptovat jeho tvrzení, že jednal v úmyslu věc pouze užívat krátkodobě či přechodně.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že skutková část výroku o vině v bodech 1 a 3 rozsudku soudu prvého stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje zcela konkrétní skutková zjištění, která v návaznosti na body 2, 4 až 7 rozsudečného výroku (body 1 až 7 tvoří pokračující jednání) vyjadřují zákonné znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. Námitky obviněného tudíž nelze akceptovat.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného J. S. odmítl, neboť je shledal zjevně neopodstatněným. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř).
V Brně dne 30. listopadu 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k