ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1396.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 1396/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2005 dovolání, které podal obviněný A. R. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. 8 To 35/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 15/03, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. R. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 49 T 15/03, byl obviněný A. R. P. uznán vinným, že
dne 6. 1. 2003 v době od 18.40 hod. až 19.00 hod. v P., ul. P., v prostoru pasáže „Č. r.“, po předchozím fyzickém napadení osoby poškozeného A. V. S., nar., ze strany obviněného M. M., nar., svého bratra S. P., nar., a nejméně blíže neztotožněného A. O., kteří poškozeného nejdříve bili pěstmi a po jeho pádu na zem do něj kopali, použil obviněný P. v úmyslu usmrtit poškozeného svou legálně drženou střelnou zbraň, a to samonabíjecí pistoli tov. zn. B. A, model ZPT, v. č., ráže 9 mm Luger, a dvěma výstřely z bezprostřední blízkosti poškozenému způsobil průstřel hrudníku s tříštivým rozlámáním prvého, druhého a čtvrtého žebra v zadní čáře pažní vpravo, průstřelem lopatky a pohmožděním pravé plíce s krvácením do pravé dutiny hrudní a průstřel měkkých pokrývek lebních v pravé spánkové temenně týlní krajině s pohmožděním mozku v spánkově týlní krajině a střelným poraněním pravé tváře při úhlu dolní čelisti, v důsledku průstřelů došlo u poškozeného k ohrožení základních životních funkcí a nebýt včasné hospitalizace ve V. f. n. v P., kam byl poškozený neprodleně převezen na jednotku intenzívní péče chirurgické kliniky, kde jeho základní životní funkce musely být až do 29. 1. 2003 zajišťovány pomocí přístrojů, došlo by k smrti poškozeného.
Takto zjištěné jednání obviněného soud prvého stupně právně kvalifikoval jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Za to obviněného odsoudil podle §219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění z ČR na dobu neurčitou. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo rozhodnuto o zabrání samonabíjecí pistole B. A., model ZPT, výr. č., ráže 9 mm Luger.
Tímtéž rozsudkem byl uznán vinným trestným činem nadržování podle §166 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody obviněný M. M.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění A. R. P. a M. M. odvolání.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. 8 To 35/2005, byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen výrok o zabrání samonabíjecí pistole B. A., model ZPT, výr. č., ráže 9 mm Luger. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněného M. M. zamítnuto.
Vůči konstatovanému usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze podal obviněný A. R. P. prostřednictvím obhájkyně JUDr. M. D. dovolání, kterým napadl výrok o vině a opřel ho o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V dovolání obviněný namítl, že skutek byl nesprávně právně posouzen. Podle jeho názoru v posuzovaném případě neexistuje procesně použitelný přímý důkaz o jeho protiprávním jednání. Obviněný konstatoval, že se k trestné činnosti nedoznal a po vycestování z České republiky se sám dobrovolně vrátil zpět, přičemž po návratu byl zadržen a následně bylo proti němu zahájeno trestní stíhání. Uvedl, že z trestné činnosti je usvědčován výhradně na základě nepřímých důkazů, které netvoří ucelený řetězec nepochybně prokazující jeho vinu. Soud považoval za stěžejní důkazy jednak existenci samonabíjecí pistole, která byla vlastnictvím obviněného a bylo jí použito při střelbě v místě, kde došlo k napadení poškozeného a jednak vyhodnocení odposlechů; tyto dva nepřímé důkazy však nenavazují na další provedené důkazy, a to zejména svědecké výpovědi. Z nich lze toliko dovodit, že se skutek stal a obviněný se v rozhodné době zdržoval na místě činu; žádný ze svědků však neprokazuje jeho vinu, přičemž je nereálné, aby nikdo z přítomných nic neviděl a nebyl schopen podat prokazatelné svědectví. Obviněný dále namítl, že v průběhu řízení před soudem bylo navrhováno provedení svědeckého výslechu jeho bratra, který opakovaně zaslal soudu prohlášení, že osobou, která dne 6. 1. 2003 střílela, byl právě on. Vzhledem k tomu, že byl znám pobyt tohoto svědka, soud měl využít všech institutů k provedení jeho výslechu, neboť se jedná o důkaz podstatný pro rozhodnutí o vině obviněného. Odmítnutí provedení tohoto důkazu z důvodu nepřítomnosti svědka, ačkoliv místo jeho pobytu bylo zjištěno, považuje dovolatel za porušení práva na spravedlivý proces. Podle jeho názoru soud nemohl na podkladě provedených důkazů náležitě zhodnotit ani subjektivní stránku vytýkaného činu, neboť nebyl zjištěn případný motiv jednání pachatele. V této souvislosti se soud dostatečně nezabýval osobou poškozeného, přičemž tato otázka měla vliv na zjištění objektivní pravdy. Výslech poškozeného nebyl proveden v dostatečném rozsahu tak, aby z něho bylo možno čerpat poznatky důležité pro trestní řízení; např. nebylo zkoumáno postavení poškozeného ve vztahu k zúčastněným osobám. V návaznosti na to mohla být provedena rekonstrukce činu a tento důkaz mohl být hodnocen v souvislostech s dalšími provedenými důkazy. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že neúplnost dokazování a jednostranné vyhodnocení provedených důkazů v jeho neprospěch vyvolává významné pochybnosti o jejich věrohodnosti; tyto pochybnosti měly být vykládány v souladu se zásadou in dubio pro reo. K těmto výtkám přistupují pochybnosti o přesnosti překladů provedených odposlechů z jazyka arménského, když podstatné rozdíly v překladu měly vliv na celkové vyhodnocení odposlechů, které byly ve věci stěžejním důkazem, byť nepřímým. Obviněný zdůraznil, že je přesvědčen o své nevině, přičemž na základě nepřímých důkazů byla jeho vina vykonstruována.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil obě napadená soudní rozhodnutí. V příloze k dovolání připojil prohlášení poškozeného A. S. včetně jeho překladu do českého jazyka.
V dalším svém podání obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. P. N. doplnil a upřesnil dovolání s tím, že napadá výhradně usnesení odvolacího soudu. Namítl, že odvolací soud ve svém usnesení fakticky nerozhodl o jeho odvolání, když ve výrokové části chybí výrok o zamítnutí jím podaného odvolání. Tuto skutečnost soud zdůvodnil tím, že není zapotřebí vyslovit, že se jeho odvolání zamítá. V tomto postupu obviněný shledal naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Dále upřesnil, že jeho námitky k nesprávnému právnímu posouzení skutku, se vztahují pouze ke skutkovému stavu zjištěnému soudem. Podle názoru obviněného ze skutkových zjištění nevyplývá naplnění zákonných znaků trestného činu vraždy ve stadiu pokusu podle §219 odst. 1 k §8 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným. Soud neměl přihlížet k výpovědím svědků B. a V., neboť byly provedeny bez přítomnosti obhájce. Nezákonným způsobem byl proveden i výslech poškozeného, což dokresluje jeho prohlášení, že to nebyl obviněný, kdo proti němu střílel. Pokud jde o bratra obviněného S., nic nebránilo tomu, aby byl v místě bydliště vyslechnut příslušným soudem, když navíc se doznal k tomu, že to byl právě on, kdo se posuzovaného skutku dopustil. Vzhledem k tomu, že odvolací soud mohl popsaná pochybení soudu prvého stupně napravil, což neučinil, je podle přesvědčení dovolatele naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2005, sp. zn. 8 To 35/2005, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. konstatoval, že námitky dovolatele směřují toliko proti neúplnému dokazování a proti hodnocení provedených důkazů. Tím fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění a dále i údajné procesní vady, které však podle uplatněného ani jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b tr. ř. napadat nelze. Pokud by dovolatel neuplatnil též námitky jiné, bylo by nutno podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítnout. K námitkám dovolatele uplatněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. státní zástupce uvedl, že v posuzovaném případě se obviněný domáhá zrušení rozsudku prvostupňového soudu v celém rozsahu, avšak odvolací soud odvolání přisvědčil toliko v části, týkající se zabrání věci. I když rozhodnutí odvolacího soudu pouze napravilo procesní pochybení soudu prvého stupně a fakticky pro obviněného žádnou změnu nepřineslo, jednalo se o rozhodnutí, které bylo možno učinit toliko na základě podaného odvolání obviněného a v tomto rozsahu bylo podanému odvolání vyhověno. Státní zástupce současně upozornil, že není možné, aby soud rozhodl o jediném odvolání tak, že mu vyhovuje a současně, že ho zamítá. Výrok odvolacího soudu, kterým bylo odvolání zčásti vyhověno, proto nemůže obsahovat další výrok o zamítnutí zbývající části odvolání, a tudíž je bezvadný. Vzhledem k tomu, že námitky dovolatele ve vztahu k předchozímu řízení neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů, lze podle státního zástupce tento závěr vztáhnout i na dovolací důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto navrhl, aby dovolání obviněného bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné a podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnutí učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného A. R. P. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. V případě obviněného však o takový případ nejde, neboť Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Proto lze tento dovolací důvod uplatnit jen, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tudíž nenaplňují výtky obviněného, že odvolací soud mohl napravit jím tvrzené nedostatky v postupu prvostupňového soudu týkající se jednak výpovědí svědků B., V. a poškozeného A. V. S. a jednak neprovedení výslechu S. P., bratra obviněného.
V rámci citovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat.
V dovolání obviněný namítá, že se skutku kladeného mu za vinu nedopustil. V této souvislosti poukazuje na prohlášení svého bratra S. P., že v pasáži „Č. r.“ dne 6. 1. 2003 střílel jmenovaný. Rovněž v podrobnostech tvrdí nedostatky v úplnosti dokazování (nepřímé důkazy netvoří uzavřený řetězec o jeho vině, absentují přímé důkazy, chybí motiv jeho jednání, byl nedostatečně proveden výslech poškozeného a nebyl uskutečněn svědecký výslech jeho bratra formou dožádání) a důkazy byly hodnoceny v jeho neprospěch (neakceptování zásady in dubio pro reo). Dále poukazuje jednak na nepřesně přeložené a v důsledku toho chybně vyhodnocené odposlechy telefonních hovorů, jednak na výslechy poškozeného a svědků B. a V. s tím, že byly provedeny nezákonným způsobem. Také předkládá písemné vyjádření poškozeného. Podle názoru Nejvyššího soudu jsou zmíněné výhrady procesního charakteru (zejména je namítáno porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ohledně zjišťování skutkového stavu věci a hodnocení důkazů), a proto nenaplňují nejen uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z dovolacích důvodů, které jsou v zákoně taxativně vymezeny. Jak již bylo shora uvedeno, tak v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Pokud by obviněný uplatnil jen tyto námitky, bylo by nezbytné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítnout, a to jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obviněný rovněž vytýká, že ze skutkových zjištění nevyplývá naplnění zákonných znaků trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Tato námitka obsahově uplatněný důvod dovolání naplňuje, a proto Nevyšší soud mohl posoudit, zda napadené rozhodnutí vykazuje namítanou právní vadu. V tomto směru je však podané dovolání zjevně neopodstatněné.
Trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jiného úmyslně usmrtí. Podle §8 odst. 1 tr. zák. platí, že jednání pro společnost nebezpečné, které směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, je pokusem trestného činu, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Ve stručnosti nutno připomenout, že pokus je obecnou formou trestného činu. Jednání směřuje bezprostředně k dokonání trestného činu i tehdy, pokud pachatel jen započal uskutečňovat jednání popsané ve skutkové podstatě trestného činu, nebo dokonce pokud sice ještě nezačal naplňovat objektivní stránku trestného činu, ale které má přímý význam pro dokonání trestného činu a uskutečňuje se v bezprostřední časové souvislosti s následkem, který má nastat (srov. např. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - věci trestní pod č. 53/1976). Pokus trestného činu, a to na rozdíl od jeho dokonání, pouze vyvolává nebezpečí, že k poruše nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem dojde a vyznačuje se především nedostatkem následku, který je znakem skutkové podstaty trestného činu. Příčinná souvislost mezi jednáním a následkem však není rozvinuta a ohrožení objektu trestného činu, které pokus vyvolává, je následkem, který není znakem skutkové podstaty. Pokus je trestný pouze u úmyslných trestných činů.
Nezbytnou podmínkou trestnosti pokusu trestného činu je jeho nebezpečnost pro společnost. Podle ustanovení §3 odst. 2 tr. zák. čin, jehož stupeň nebezpečnosti pro společnost je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. Takto zákonem stanovená zásada (tzv. materiální pojetí trestného činu) znamená, že jednání, která v konkrétní podobě nedosahují určité minimální výše nebezpečnosti pro společnost, nejsou trestnými činy, i když jinak (formálně) mají znaky některé skutkové podstaty. Při hodnocení konkrétního stupně nebezpečnosti pokusu trestného činu pro společnost je nutno vycházet (podobně jako u dokonaného trestného činu) z obecných kritérií stanovených v ustanovení §3 odst. 4 tr. zák., tj. z významu chráněného zájmu, který má být činem dotčen, ze způsobu a okolností provedení pokusu trestného činu včetně (zamýšlených) následků, osoby pachatele, míry jeho zavinění a jeho pohnutky, dále ze skutečnosti, do jaké míry se jednání pachatele k dokonání trestného činu přiblížilo, jakož i za jakých okolností a důvodů k jeho dokonání nedošlo.
K právnímu posouzení jednání obviněného prvostupňový soud v odůvodnění rozsudku na str. 14 a 15 mimo jiné konstatoval: „…po dohodě s poškozeným tohoto vylákal na schůzku v pasáži Č. r. a po předchozím napadení poškozeného svými přáteli a též obžalovaným M. na tohoto poškozeného dvakrát vystřelil z legálně držené zbraně. Ze způsobu provedení, z charakteru použité zbraně je prokázán úmysl obžalovaného usmrtit poškozeného. Smrt poškozeného byla odvrácena pouze včasným a vysoce odborným lékařským zásahem.“ V rámci posouzení společenské nebezpečnosti soud prvého stupně vzal v úvahu, že k osobě obviněného A. R. P. nebyly zjištěny negativní informace. Současně nemohl přehlédnout skutečnost, že je stíhán pro jeden z nejtěžších trestných činů a okolnost, že k fatálnímu následku nedošlo nikoli činností obviněného po spáchání trestného činu, ale včasnou odbornou lékařskou pomocí (viz str. 15 rozsudku).
Podle názoru Nejvyššího soudu nepostupoval Městský soud v Praze (následně i odvolací soud) v rozporu s trestním zákonem, když předmětný skutek z hlediska jednání obviněného kvalifikoval jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., neboť v tomto směru byly objasněny všechny obligatorní skutkové okolnosti. Tzv. skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku (viz její doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) včetně jejího rozvedení v odůvodnění rozhodnutí koresponduje právní závěr, že obviněný se dopustil jednání nebezpečného pro společnost, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jiného úmyslně usmrtil, a jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo.
V kontextu dalšího obviněným uplatněného dovolacího důvodu vymezeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Nejvyšší soud považuje za potřebné uvést, že ho lze aplikovat, pokud nebyl učiněn určitý výrok, který v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Důvod dovolání obviněný spatřuje ve skutečnosti, že v usnesení odvolacího soudu chybí výrok o zamítnutí jeho odvolání a má za to, že soud druhého stupně o jeho řádném opravném prostředku nerozhodl.
Nejvyšší soud nepovažuje zmíněný názor dovolatele za správný. Předně nutno konstatovat, že vrchní soud se odvoláním obviněného A. R. P. zabýval. Dospěl k závěru, že soud prvého stupně zjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu potřebném pro rozhodnutí v intencích §2 odst. 5 tr. ř. a správně zvolil i právní kvalifikaci. Proto výrok o vině obviněného a dále i výrok o trestu shledal správnými. V případě výroku o zabrání věci podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. však konstatoval, že se tak již stalo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2004, č. j. 49 T 15/03 - 1407, a tento výrok zůstal rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 5. 2004, sp. zn. 8 To 40/2004, nedotčen; tudíž odvolací soud předmětný výrok o zabrání věci, jenž byl v odvoláním napadeném rozsudku soudu prvého stupně opakován, zrušil (str. 10 odůvodnění napadeného usnesení).
Ze zásad, jimiž se řídí rozhodování odvolacího soudu po přezkoumání rozsudku soudu prvého stupně postupem podle §254 tr. ř. a které jsou obsahem ustanovení §258 odst. 1, 2 tr. ř. vyplývá, že jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, odvolací soud zruší rozsudek jen v této části. Pokud však zruší, byť jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, aniž by jakýmkoliv dalším svým výrokem musel zároveň rozhodovat o tom, že ostatní výroky v rozsudku soudu prvého stupně, resp. zbývající část výroku o vině, zůstávají nedotčeny. Z tohoto výkladu je zřejmé, že pokud odvolací soud částečně vyhoví podanému odvolání, nemusí již samostatným výrokem podle §256 tr. ř. rozhodovat o zamítnutí „zbývající části“ odvolání, popřípadě vyslovit, že v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Pokud vrchní soud zrušil výrok o uložení ochranného opatření (zabrání předmětné samonabíjecí pistole), nemusel již samostatným výrokem vyslovit, že odvolání obviněného se jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítá. Případné konstatování soudu druhého stupně ve výrokové části, že ve výroku o vině a trestu (jinak) zůstává napadený rozsudek nedotčen, by bylo možno považovat za nadbytečné a v praxi se často používá pouze pro lepší srozumitelnost rozhodnutí.
Ve světle shora rozvedených argumentů nelze námitce obviněného A. R. P. uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. přisvědčit, a tudíž v této části je podané dovolání zjevně neopodstatněné.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného A. R. P. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. listopadu 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k