ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1414.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 1414/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. listopadu 2005 o dovolání, které podal poškozený J. H., ve věci obviněného Z., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 7 To 172/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 151/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání poškozeného J. H. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 8. 2003, sp. zn. 5 T 151/2002, byl obviněný Z. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., třemi trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za to byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozeným RNDr. J. K. částku 2.370.000,- Kč a J. H. částku 357.200,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený RNDr. J. K. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal poškozený J. H., rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 4. 2005, sp. zn. 7 To 172/2005, jímž toto odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze (a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8) podal poškozený J. H. dovolání. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku především odkázal na své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Dále vytkl odvolacímu soudu, že v napadeném rozhodnutí pouze arogantně a ironicky definuje, že „poškozený požaduje po odvolacím soudu jakousi exekuci na odsouzeného a zpřísnění trestu“ a zdůrazňuje, že odvolání nebylo podáno osobou oprávněnou. Ohradil se rovněž proti výroku, že „odvolací soud není exekutorem v dané věci, jak si poškozený mylně představuje“. Konstatoval pak, že soud nepovažoval za nutné dopátrat se, kam zmíněné finanční prostředky zmizely, a v řeči široké laické veřejnosti vyhlásil rozsudek, který naprosto dokonale vyhovuje člověku, jenž poškodil několik svých spoluobčanů. K tomu dodal, že obviněný od rozsudku ze dne 21. 8. 2003 neprojevil ani nejmenší snahu o napravení svých trestných činů. Nakonec uvedl, že dovolání podává proti nesprávnosti výroku o náhradě škody s tím, že pokud by byl výrok o náhradě škody správný, nutil by obviněného k náhradě škody v jasně definovaném termínu a s jasně definovanou sankcí.
K dovolání poškozeného J. H. se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Konstatoval, že osobami oprávněnými k podání dovolání jsou ve smyslu §265d odst. 1 tr. ř. toliko obviněný a nejvyšší státní zástupce s tím, že poškozenému trestní řád toto právo nepřiznává. Uvedl pak, že poškozený ani nepatří do okruhu osob, ohledně kterých je v případě, že učiní podání označené jako dovolání, upraven speciální postup podle §265d odst. 2 tr. ř. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. z důvodu, že bylo podáno osobou neoprávněnou.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda bylo dovolání podáno oprávněnou osobou. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265d odst. 1 tr. ř. mohou dovolání podat
a)nejvyšší státní zástupce na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného,
b)obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Ohledně okruhu osob oprávněných k podání dovolání je tedy třeba zdůraznit, že dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, je k dispozici jen dvěma proti sobě stojícím stranám trestního řízení, a to obviněnému a nejvyššímu státnímu zástupci. Žádná jiná osoba, přestože měla v původním řízení postavení strany, dovolání podat nemůže, tedy ani poškozený.
V návaznosti na výše uvedené je proto třeba konstatovat, že poškozený J. H. není ve smyslu §265d odst. 1 tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání. Shodně se státním zástupcem pak je třeba dodat, že poškozený ani nepatří do okruhu osob, ohledně kterých je v případě, že učiní podání označené jako dovolání, upraven speciální postup podle §265d odst. 2 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno osobou neoprávněnou. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že předmětné dovolání bylo podáno osobou neoprávněnou (tj. jinou osobou, než které jsou uvedeny v ustanovení §265d odst. 1 tr. ř.), toto dovolání podle ustanovení §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. listopadu 2005
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý