ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1427.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 1427/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. listopadu 2005 o dovolání obviněného J. Š., okr. Trutnov, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 1. 2002, č. j. 10 To 438/2001 - 71, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 364/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 1. 2002, č. j. 10 To 438/2001 - 71, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 9. 2001, č. j. 2 T 364/2001 - 62. Zmíněným rozsudkem byl obviněný uznán vinným pokusem trestného činu úvěrového podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců, když pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Naplnění dovolacích důvodů spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení, „přičemž nesprávně byla posouzena otázka odsouzení trestním příkazem, kdy za okolnost přitěžující nelze podle jeho mínění považovat odsouzení trestním příkazem, který nenabyl právní moci, protože nebyl obviněnému doručen“. V této souvislosti poukazuje na to, že mu dle jeho mínění nebyl trestní příkaz Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. 4 T 294/2000, řádně doručen, a pokud mu nebyl řádně doručen, nemohl ani nabýt právní moci, a tím nezačala ani běžet zkušební doba, což bylo v souvislosti s trestnou činností projednávanou u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 364/2001 hodnoceno jako přitěžující okolnost. Vzhledem k tomu, že byly podle jeho názoru dány podmínky pro uložení mírnějšího trestu, nebyl dán důvod pro zamítnutí jeho odvolání. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání obviněného navrhla dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť námitky obviněným uplatněné nenaplňují žádný z dovolacích důvodů, na které bylo v dovolání odkázáno. Poukázala na to, že pokud nebyl trestní příkaz obviněnému doručen, tato skutečnost nezakládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale uvedenou skutečnost by bylo možno uplatnit v rámci podnětu ke stížnosti pro porušení zákona.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
V souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je nezbytné uvést, že dovolání bylo sepsáno dne 6. 6. 2002, tedy již po účinnosti trestního řádu provedeného novelou, tj. zák. č. 200/2002 Sb. Po této novele bylo možno uplatnit ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. za předpokladu, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Touto problematikou se však podané dovolání nezabývá. Uplatněnému dovolacímu důvodu /§265b odst. 1 písm. k) tr. ř./ by odpovídala argumentace vztahující se k danému ustanovení před novelou provedenou zák. č. 200/2002 Sb., kdy byl tento dovolací důvod specifikován tak, že: bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Lze konstatovat, že námitka uvedená v dovolání uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. /v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný – v zákonné úpravě v době podání dovolání/ nenaplňuje. Vycházeje z obsahu uplatněné námitky, by se jednalo o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k ) tr. ř. /před novelou provedenou ke dni podání dovolání/. Ani ohledně tohoto dovolacího důvodu by však vznesená námitka nebyla uplatněna právně relevantním způsobem, neboť odvolání bylo odvolacím soudem věcně, ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř., přezkoumáno, nebylo tudíž rozhodováno podle §253 odst. 1, 3 tr. ř. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (ať již před novelou provedenou zák. č. 200/2002 Sb., či po této novele), by bylo nutno dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Shora uvedené úvahy uvádí Nejvyšší soud nad rámec uplatněného dovolacího důvodu, neboť nelze přehlédnout tu skutečnost, že odvolání bylo obviněným podáno pouze proti výroku o trestu a rovněž i dovolání směřuje proti výroku o trestu.
Námitky uplatněné ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze rovněž označit za právně irelevantní, neboť jejich podstatou je neztotožnění se s uloženým trestem, přičemž otázku uloženého trestu lze napadat prostřednictvím ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněnému byl uložen trest za trestný čin podle §250b odst. 3 tr. zák. v trvání jedenácti měsíců, přičemž trestní sazba v případě tohoto trestného činu je od šesti měsíců do tří let. Trest odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců, tedy při samé spodní hranici trestní sazby nebyl uložen ani mimo trestní sazbu stanovenou zákonem a nejednalo se ani o takový druh trestu, který by zákon (§250b odst. 3 tr. zák.) nepřipouštěl.
S ohledem ke všem okolnostem případu i osobě obviněného, který byl již v minulosti soudně trestán (i při odhlédnutí od případného odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. 4 T 294/2000), je uložený trest plně v souladu s hledisky a účelem trestu vymezenými v §23 a §31 tr. zák. Tento závěr plně odpovídá argumentaci odvolacího soudu vyjádřené v souladu s ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. v odůvodnění jeho usnesení, kdy na podporu správnosti závěru o druhu a výši uloženého trestu uvedl, že „obviněnému byl rozhodnutím Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. 4 T 584/97, uložen trest obecně prospěšných prací, avšak ze zprávy Probační a mediační služby bylo zjištěno, že obviněný tento trest v předepsané lhůtě nevykonal, byl umístěn k výkonu obecně prospěšných prací celkem na tři pracoviště, přičemž obviněný se výkonu tohoto alternativního trestu vyhýbal“.
V uvedené souvislosti považuje Nejvyšší soud za potřebné odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento výslovně uvedl, že „označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonných dovolacích důvodů, nikoli jen jejich označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacím soudem“.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, aniž by Nejvyšší soud musel trestní věc obviněného meritorně ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumávat. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo dovolání obviněného odmítnuto v neveřejném zasedání, a pokud jde o rozsah odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, odkazuje tento na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř.
Zcela závěrem musí Nejvyšší soud uvést, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena poprvé dne 24. 9. 2002. Nejvyšší soud věc vrátil Okresnímu soudu v Trutnově dne 1. 10. 2002, neboť ze spisu nebylo patrno, zda dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (ve spise nebyla založena plná moc udělená zvolenému obhájci). Spis s plnou mocí zvoleného obhájce byl Nejvyššímu soudu předložen k rozhodnutí o dovolání až dne 12. 10. 2005.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. listopadu 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann