ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1462.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 1462/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. listopadu 2005 o dovolání, které podal obviněný J. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. H., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 2 To 674/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 3 T 68/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 27. 5. 2005, sp. zn. 3 T 68/2005, byl obviněný J. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil společně s obviněným M. P. tím, že „dne 19. 3. 2005 v době kolem 20.15 hod. v P. na ul. K. v areálu společnosti M. a. s. ze zde se nacházejících prostor provozovny společnosti B. –S. s. r. o. odcizili tahač návěsů zn. Mercedes-Benz 1840 LS, r. z., v hodnotě 1.064.000,- Kč, z areálu odjeli a následně byli hlídkami Policie ČR zadrženi též dne v době kolem 22.00 hod. v P., a tímto svým jednáním způsobili společnosti B. –S., s. r. o., K., P. škodu ve výši 1.064.000,- Kč, přičemž obžalovaný M. P. se tohoto jednání dopustil, ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ve věci sp. zn. 1 T 116/2002 ze dne 7. 1. 2003 odsouzen m. j. pro spáchání trestného činu krádeže dle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 trestního zákona zčásti ve stádiu pokusu dle §8 odst. 1 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, a tento trest vykonal dne 17. 6. 2004.“ Za to byl odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Předmětným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu, jakož i povinnosti k náhradě škody obviněného M. P.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný J. V., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 2 To 674/2005, jímž toto odvolání jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 27. 7. 2005 [§139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř.].
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci („ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Přerově č. j. 3 T 68/2005 – 371 ze dne 27. 5. 2005“) podal obviněný J. V., prostřednictvím své obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku především zmínil skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., přičemž konstatoval, že v obou případech jde o jednání úmyslné, ale směřující k jinému cíli. Dále uvedl, že pokud jde o objektivní stránku skutkové podstaty žalovaného trestného činu, je možno konstatovat, že skutek se stal, tedy, že vzali (společně s obviněným M. P.) vozidlo. Podle jeho názoru však soud chybně uzavřel, že byla naplněna subjektivní stránka skutkové podstaty žalovaného trestného činu, tedy úmysl zmocnit se cizí věci s úmyslem si ji přisvojit. Zdůraznil přitom, že proti němu (i spoluobviněnému) „nesměřuje žádný důkaz, jak ve formě přímého či nepřímého úmyslu zmocnit se cizí věci (v jeho případě tahače návěsů) s úmyslem si ji přisvojit.“ V návaznosti na to dovodil, že jejich jednání vykazuje vzhledem k provedeným důkazům znaky skutkové podstaty trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., přičemž uvedl, že si v žádném případě nechtěli tahač návěsů ponechat, již předem byli rozhodnuti jej po projetí vrátit. Shrnul pak, že podle všech provedených důkazů se skutek udál, avšak nedošlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu krádeže ve vztahu k úmyslu přisvojit si cizí věc po jejím zmocnění se.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) „podle §265k odst. 1, 2 trest. řádu napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci č. j. 2 To 674/2005 – 37 ze dne 27. 7. 2005 zrušil a současně zrušil i rozsudek Okresního soudu v Přerově č. j. 3 T 68/2005 – 332 ze dne 27. 5. 2005 a podle §265k trest. řádu přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.“ Zároveň navrhl, „aby bylo postupováno v souladu s ustanovením §2654k odst. 3 trest. řádu a předseda senátu soudu prvního stupně předložil spisy Nejvyššímu soudu s návrhem na přerušení výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody a aby Nejvyšší soud následně tomuto návrhu vyhověl.“
Již na tomto místě je třeba konstatovat, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně nepodala Nejvyššímu soudu návrh na přerušení výkonu trestu a předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal podmínky pro postup podle §265o odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu nebylo ani důvodu vydat v tomto směru rozhodnutí.
Do dne konání neveřejného zasedání nebylo Nejvyššímu soudu doručeno vyjádření nejvyššího státního zástupce k tomuto dovolání ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Obviněný J. V. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále, jak již shora naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp. konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno) lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují primárně (ve své podstatě) do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž vytýká soudům obou stupňů nesprávnost skutkového zjištění, podle něhož se spoluobviněným M. P. zmíněný tahač návěsů odcizil (jinými slovy jednal se záměrem tuto věc získat do trvalé, časově neomezené dispozice, tedy ponechat si ji), s tím, že v tomto směru proti němu nesměřuje žádný důkaz, a prosazuje vlastní verzi skutkového stavu věci (kterou ovšem soudy obou stupňů po zhodnocení provedených důkazů odmítly), že si v žádném případě nechtěli (s obviněným M. P.) tento tahač návěsů ponechat, nýbrž již předem byli rozhodnuti jej po projetí vrátit. Teprve na základě těchto (vlastních) skutkových závěrů odlišných od těch, jež učinil soud prvého stupně a potvrdil soud odvolací, dospívá k názoru o nesprávném právním posouzení skutku s tvrzením, že jeho jednání mělo být kvalifikováno jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy dovolatelem ve skutečnosti spatřován v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku napadá správnost relevantních skutkových zjištění učiněných již soudem nalézacím, potvrzených soudem odvolacím (domáhá se jejich změny), tzn. že dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Uplatněné námitky proto pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. listopadu 2005
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý