ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1467.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 1467/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. listopadu 2005 o dovolání obviněného V. J., bytem D., okr. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2005, č. j. 9 To 320/2005-153, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 20/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e ) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2005, č. j. 9 To 320/2005-153, bylo podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 27. 4. 2005, č. j. 1 T 20/2004-140, kterým byl obviněný V. J. uznán vinným dvěma trestnými činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., a byl mu uložen podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku, když pro výkon trestu byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti a podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 20. 10. 2003, sp. zn. 8 T 104/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Zmíněným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami byl obviněný V. J. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný obžalobou státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Příbrami ze dne 6. 2. 2004, sp. zn. 1 Zt 542/2003, jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 2 písm. a) tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obžalovaný stíhán.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2005, č. j. 9 To 320/2005-153, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Naplnění uplatněného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že odvolací soud odmítl jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podle §253 odst. 3 tr. ř. s tím, že nebyly odstraněny vady podání. Je toho názoru, že tím, že nebyly odstraněny vady odvolání a celá věc nebyla projednána před odvolacím soudem se cítí poškozen na svých procesních právech, neboť mu tím nebyla dána možnost sám nebo jiným způsobem odvolání doplnit, zvláště, když obhájce výzvu k odstranění vad ve smyslu §251 odst. 1 tr. ř. nepřevzal. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud „postupoval v souladu s ustanovením §265k) odst… tr. ř. a napadené rozhodnutí zrušil“.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, která se k dovolání vyjádřila, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť odvolání nebylo ve lhůtě stanovené, ani ve lhůtě dané soudem doplněno – nebyly odstraněny vady odvolání, přestože výzva byla obhájci obviněného doručena.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu, který obviněný uplatnil, musí Nejvyšší soud nejprve uvést, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Uvedený dovolací důvod má tedy dvě alternativy, přičemž obviněným byla uplatněna první alternativa spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Krajský soud v Praze odmítl odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně podle §253 odst. 3 tr. ř. s odůvodněním, že přestože obhájce v podaném dovolání sám uvedl, že dovolání doplní, toto neučinil a vady odvolání neodstranil ani přes výzvu soudu. Nic tedy odvolacímu soudu nebránilo, aby v neveřejném zasedání postupoval podle §253 odst. 3 tr. ř.
Podle §253 odst. 3 tr. ř. odvolací soud odvolání odmítne, nesplňuje-li náležitosti obsahu odvolání. Předně musí Nejvyšší soud poukázat na tu skutečnost, že obviněný byl zastoupen obhájcem, tedy osobou práva znalou, a to i pokud jde o obsah náležitostí odvolání, které jsou vymezeny v ustanovení §249 odst. 1 tr. ř. Obviněný prostřednictvím svého obhájce (tedy osoby práva znalé) podal řádný opravný prostředek – odvolání. Ze spisu i samotného odvolání podaného obviněným je patrno, že sám si byl vědom nedostatku obsahu náležitostí odvolání, a proto také v tomto blanketním odvolání bylo uvedeno, že bude odůvodněno ve lhůtě co možná nejkratší. Zde považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že toto blanketní odvolání bylo podáno 12. 5. 2005. Není pak již patrno, co bylo obviněným (obhájcem) myšleno „co nejkratší lhůtou“, neboť ani v době delší jednoho měsíce nebyly odstraněny nedostatky podaného odvolání, a proto předsedkyně senátu vyzvala obhájce obviněného k odstranění vad odvolání ve lhůtě pěti dnů, jak ukládá zákon. Bylo tedy postupováno v souladu se zněním §251 odst. 1 tr. ř., tj. včetně upozornění, že pokud nebudou vady ve lhůtě pěti dnů odstraněny, bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. Ani přes shora uvedené poučení však nebyly odstraněny vady odvolání, a proto odvolací soud v neveřejném zasedání odvolání obviněného odmítl. Zde je potřebné zmínit, že neobstojí ani tvrzení obviněného v podaném dovolání, že obhájci nebyla výzva k odstranění vad podaného odvolání doručena, když z doručenky na č. l. 149 spisu je nepochybné, že tato výzva mu byla doručena dne 11. 7. 2005. Odvolacímu soudu však nebyla až do dne 28. 7. 2005 doručena žádná písemnost, která by obsahovala reakci na výše doručenou výzvu a odstranila tak vady podaného odvolání. Tato skutečnost tedy znevěrohodňuje argumentaci obviněného ve vztahu k jím tvrzenému postupu soudu, „kterým došlo k porušení základních práv avizovaných Listinou základních práv a svobod, zejména pokud pak byl zbaven možnosti alespoň se sám hájit, případně prostřednictvím svého obhájce u odvolacího soudu opakovaně se vyjádřit k nově navrženým důkazům, případně k jednotlivým skutkům“. Uvedenou argumentaci zmiňuje Nejvyšší soud z pohledu nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/04, který řešil sice obdobnou problematiku, avšak za situace zcela odlišné.
Právě s ohledem na zmíněný nález Ústavního soudu, kdy v případě tohoto dovolání byl obviněný obhájcem zastoupen již v řízení před soudem prvního stupně, vyhotovil blanketní dovolání, sám vědom si nedostatků podaného odvolání uvedl, že tyto odstraní (což však ve lhůtě delší jednoho měsíce neučinil) a neučinil tak ani na výzvu soudu, kterou obdržel a odvolací soud o odvolání obviněného rozhodoval za stavu, kdy měl k dispozici pouze blanketní odvolání, se jedná o situaci, která je právě opakem zmíněného nálezu, tudíž v souladu s pasážemi odůvodnění nálezu Ústavního soudu plně opravňovala odvolací soud odmítnout odvolání obviněného podle §253 odst. 3 tr. ř.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl o odmítnutí dovolání v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. listopadu 2005
Předseda senátu :
JUDr. Jan Engelmann