ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1505.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 1505/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. prosince 2005 o dovolání, které podal obviněný J. S., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 55 To 232/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 5 T 467/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. 5. 2004, sp. zn. 5 T 467/2000, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do dne 30. 6. 2002, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že „poté, kdy již ods. V. dne 24. 3. 1999 na O. ú. v. v Č. L. a již ods. S. a S. dne 13. 4. 1999 na O. ú. v. v P., před vyšetřovatelem, po řádném poučení podle §101/1 tr. ř. o významu svědecké výpovědi a o trestních následcích křivé výpovědi, uvedli v trestní věci obv. J. V., stíhaného OÚV Česká Lípa pod ČVS pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171/1c) tr. z., nepravdivé okolnosti ohledně jízdy obv. V. s osobním automobilem zn. VAZ 2101 SPZ, neboť vypověděli, že uvedené vozidlo dne 30. 7. 1998 ve večerních hodinách řídila po veřejných komunikacích v Č. L. J. V., ačkoli vozidlo řídil J. V., a tento nepravdivý údaj již ods. V., S. a S. uváděli i při hlavním líčení u Okresního soudu v České Lípě v trestní věci tehdy obv. J. V. pod sp. zn. 3 T 421/99 konaného dne 16. 7. 1999, ač byli soudcem opětovně poučení podle §101/1 tr. ř. o významu svědecké výpovědi a trestních následcích křivé výpovědi, obv. S. dne 13. 9. 1999 při odročeném hlavním líčení v téže trestní věci, přes uvedené řádné poučení soudcem podle §101/1 tr. ř., rovněž uvedl nepravdivé skutečnosti, když vypověděl, že obv. V. vůz nemohl řídit, neboť se s ním zdržoval v předmětnou dobu v trvalém bydlišti.“ Za to byl odsouzen podle §175 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný J. S., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 55 To 232/2004, jímž toto odvolání jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 13. 4. 2005 [§139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř.].
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podal obviněný J. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), písm. k) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku vyjádřil pochybnosti nad skutkovými zjištěními soudu prvního i druhého stupně, jakož i nad jejich navazujícími právními závěry, když podle jeho názoru byly nesprávně hodnoceny provedené důkazy. V této souvislosti poukázal na výpovědi svědků H., L. a Š., které byly (soudy) posouzeny jako věrohodné, přičemž ovšem nebyly hodnoceny jednotlivě, nýbrž komplexně, a to přesto, že mezi těmito výpověďmi jsou rozpory, které nebyly soudem prvého ani druhého stupně odstraněny, a nebyla vyvrácena ani jeho obhajoba. Podle jeho slov důkazy, z nichž soudy vycházely, nejsou dostatečné k tomu, aby bylo možné učinit závěr, že se dopustil trestného činu podle §175 odst. 1 tr. zák. Dále namítl, že hodnocení provedených důkazů, zejména pak výpovědi shora jmenovaných svědků, bylo neúplné, neboť nebyl brán zřetel na podstatné skutečnosti významné pro stanovení skutkových zjištění, když pouze na základě spisu OS Česká Lípa č. j. T 421/99 byly za nevěrohodný důkaz označeny výpovědi manželů S., svědkyně V. a jeho výpověď. V návaznosti na výše uvedené vyjádřil přesvědčení, že provedené důkazy nebyly v řízení před soudem prvního i druhého stupně hodnoceny v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., přičemž o správnosti skutkových zjištění a jejich hodnocení vyjádřil pochybnosti s tím, že zjištěný skutkový stav nebyl podle jeho názoru dostatečný pro rozhodnutí samotné. Namítl přitom, že nelze nevěrohodnost jeho svědecké výpovědi v řízení proti J. V. vyvozovat z toho, že si nepamatuje datum, kdy měl s dotyčným sepisovat návrh pojistné smlouvy, a odkázal pouze na datum, které je uvedené na smlouvě, ani z ničím nepodloženého závěru soudu stran jeho kontaktu s J. V. během přípravného řízení po sdělení obvinění. Nakonec uvedl, že „není důvodné nepokládat listinu mnou (obviněným) sepsanou v bytě J. V. v rozhodné době, která měla být podkladem pro uzavření pojistné smlouvy za důkaz, ačkoliv se podkladem pro uzavření takové smlouvy nestala, neboť k takovému závěru nebyl žádný důvod.“ Z těchto důvodů dovolatel označil zamítnutí jeho odvolání podle §256 tr. ř. za nesprávné, stejně tak jako skutková zjištění, z nich vyplývající právní závěry soudu a uložení podmíněného trestu odnětí svobody.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zrekapituloval závěry soudů obou stupňů, jako i argumentaci dovolatele, vyložil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že citovaný dovolací důvod je koncipován tak, že vymezuje rámec, podle něhož lze úspěšně podat dovolání, jestliže zjištěný skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv se o trestný čin nejednalo anebo šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. V rámci dovolacího řízení je třeba zásadně vycházet ze skutkových zjištění učiněných v přecházejícím řízení s tím, že v něm není možno nahrazovat činnost spadající do nalézacího řízení. S odkazem na uvedený dovolací důvod lze vytýkat toliko vady právní, přičemž námitky týkající se skutkových zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnost dokazování, apod. povahu právně relevantních námitek nemají. V rámci řízení o dovolání lze připustit zásah do skutkových zjištění, jestliže existuje extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, avšak pouze za předpokladu, když dovolatel tento „nesoulad“ relevantním způsobem v dovolání namítne. O takový případ se v posuzované věci nejedná. V souvislosti s námitkami dovolatele zpochybňujícími hodnocení důkazů soudy a jejich závěry z toho učiněné státní zástupce konstatoval, že tato část dovolání směřuje výhradně do oblasti skutkových zjištění, a tudíž tyto námitky nejsou z pohledu uplatněného (ani jiného) dovolacího důvodu právně relevantní.
Poté státní zástupce vyložil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. s tím, že jeho naplnění obviněný spatřuje v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Podle citovaného ustanovení trestního řádu však lze dovolání podat pouze tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí anebo je neúplný. V tomto směru tedy dovolání obviněného postrádá jakoukoliv logiku. Podle mínění státního zástupce dovolatel patrně nezaregistroval novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 200/2002 Sb. a fakticky ve svém dovolání uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který spočívá v tom, že je tu rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., pokud nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z uvedených souvislostí je pak zřejmé, že pokud měl obviněný fakticky na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., pak jej uplatnil v jeho alternativě „…aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.“ Předmětný dovolací důvod (v obviněným uplatněné alternativě) patří mezi procesní důvody dovolání a jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání (např. z formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí) a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. V souvislosti s tímto dovolacím důvodem státní zástupce konstatoval, že odvolací soud řádně provedl odvolací řízení, v němž shledal odvolání obviněného nedůvodným a podle §256 tr. ř. je zamítl. Nelze tedy přisvědčit argumentaci dovolatele, že by jím uplatněné dovolací námitky představovaly vadu spočívající v nesplnění procesních podmínek stanovených zákonem odvolacímu soudu pro vydání rozhodnutí o zamítnutí odvolání podle §256 tr. ř. Napadená rozhodnutí tedy netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, které jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním, ale slouží výhradně k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, které jsou taxativně vymezeny v ustanovení §265b tr. ř. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. Současně vyjádřil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Obviněný J. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále, jak již shora naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody (resp. konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno) lze považovat za důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení, jejichž existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují prakticky výlučně do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž soudům vytýká nesprávné hodnocení důkazů a nesprávná skutková zjištění. Nenamítá rozpor mezi shora uvedeným popisem skutku (vykonanými skutkovými závěry) a soudy užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností. Teprve v návaznosti na uvedené skutkové (procesní) výhrady vyjadřuje, a to pouze obecně, bez konkrétní hmotně právní argumentace, názor o nesprávnosti právních závěrů soudů.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy dovolatelem ve skutečnosti spatřován v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku napadá správnost relevantních skutkových zjištění učiněných již soudem nalézacím, potvrzených soudem odvolacím, tzn. že dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Uplatněné námitky proto pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je chybějící nebo neúplný výrok v napadeném rozhodnutí. Citovaný dovolací důvod může spočívat ve dvou alternativách, a to buď, že nebyl učiněn určitý výrok, v napadeném rozhodnutí chybí a činí tak jeho výrokovou část neúplnou anebo, že určitý výrok sice učiněn byl, avšak není úplný. Argumenty, jež dovolatel použil ve svém mimořádném opravném prostředku však zcela evidentně pod tento dovolací důvod subsumovat nelze.
Z obsahu dovolání (viz tvrzení, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí) lze usuzovat, že dovolatel měl ve skutečnosti na mysli dovolací důvod podle ustanovení podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb. [původně §265 odst. 1 písm. k) tr. ř. ve znění účinném ke dni 23. 5. 2002].
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (§265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání (z formálních důvodů) a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl–li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V posuzované věci však námitky, o něž dovolatel opřel své dovolání (tvrzenou existenci uplatněných dovolacích důvodů), nelze podřadit pod žádnou z alternativ zmíněného dovolacího důvodu, a to již vzhledem ke skutečnostem rozvedeným v souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dodat je pro úplnost možné, že o prvou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nemůže jít, neboť Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem. K druhé alternativě je třeba konstatovat, že uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř.
K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. prosince 2005
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý