ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.1562.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 1562/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. prosince 2005 o dovolání, které podal obviněný L., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Znojmo, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 7 To 215/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 6 T 168/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 17. 3. 2005, sp. zn. 6 T 168/2004, byl obviněný L. P. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil společně s obviněným T. S. tím, že „dne 30. 12. 2003 po 16.00 hodin ve F. na ulici M. P. z volného prostranství od domu čp., ve snaze odcizit 10 ks palet zámkové dlažby zn. Kost 80 o rozměru 74,8 m² v hodnotě 28.814,- Kč ke škodě stavební firmy M. s. r. o. F., na přistavený nákladní automobil zn. LIAZ SPZ za pomocí mechanické ruky naložili 7 ks palet dlažby, z místa skutku však neodjeli, kdy na místě bylo vozidlo zajištěno přivolanou hlídkou městské policie.“ Za to byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Předmětným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněného T. S.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný L. P., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě. Rozsudkem ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 7 To 215/2005, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu ohledně obviněného L. P. a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že tohoto obviněného odsoudil podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku nepodmíněně, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Jinak ponechal napadený rozsudek nezměněný.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný L. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Poté, co zrekapituloval závěry soudů obou stupňů, uvedl, že si je vědom toho, že dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení s tím, že v rámci tohoto dovolacího důvodu mohou být zkoumány pouze ty otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku nebo s hmotně právním posouzením otázky mající význam z hlediska hmotného práva. Namítl pak, že na základě skutkových zjištění učiněných nalézacím soudem, měl být obžaloby zproštěn. Pokud jej Krajský soud v Ostravě uznal vinným shora uvedeným trestným činem, učinil tak po nesprávném právním posouzení skutku, popř. jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dále poznamenal, že je mu známa praxe Nejvyššího soudu, který setrvává na tom, že cestou dovolání nelze napadat skutková zjištění soudů, ale pouze to, zda tato zjištění naplňují znaky trestného činu, a že v rámci zmiňovaného dovolacího důvodu nelze namítat nesprávná skutková zjištění. Poté vyjádřil přesvědčení, že na jeho trestní věc lze aplikovat ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť skutková zjištění učiněná odvolacím soudem měla vést k jinému závěru, než jen k závěru o jeho (dovolatelově) vině. Uvedl přitom, že odvolací soud se nezabýval jeho právními námitkami, a proto tvrdí, že právní kvalifikace jeho jednání se musí odvíjet od těch momentů, které byly soudu druhého stupně známy, neboť byly obsaženy v jeho odvolání. Vzhledem k tomu, že v napadeném rozhodnutí nenalezl odezvu na tyto rozhodné skutečnosti, nezbývá mu, než na ně poukázat v rámci dovolání. Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 3 uvádí, že dovolatel je ze spáchání trestného jednání spolehlivě usvědčován spoluobviněným T. S., který jednoznačně uvedl, že jednal po vzájemné dohodě s dovolatelem, když také náležitě vysvětlil změnu své výpovědi u hlavního líčení oproti přípravnému řízení, kde vzal trestné jednání pouze na sebe. Odvolací soud se také ztotožnil s hodnocením věrohodnosti tohoto obviněného, a to s poukazem na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie. V této souvislosti dovolatel namítl, že hodnocení věrohodnosti konkrétní osoby je otázkou ryze právní, náležející do výlučné kompetence soudu a nikoli znalce, jehož závěry mají toliko podpůrný charakter. Poukázal na judikaturu, podle níž změny výpovědí obviněného, v daném případě velmi podstatné, již samy o sobě mnohé vypovídají o jeho tzv. „věrohodnosti“. V návaznosti na uvedené skutečnosti vyjádřil přesvědčení, že pokud jej odvolací soud uznal vinným na základě uvedeného znaleckého posudku ve spojení se změněnou výpovědí spoluobviněného T. S., učinil rozhodnutí spočívající na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jestliže tedy podle jeho slov na základě učiněných skutkových zjištění odvolací soud nevyslovil, že nebylo prokázáno, že by se skutku dopustil, vydal rozhodnutí, jež má na mysli ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265i odst. 3, odst. 4 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil v celém rozsahu a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl ve věci rozsudkem v tom smyslu, že nebylo prokázáno, že by se dovolatel vytýkaného jednání dopustil. Dovolatel současně s poukazem na ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. navrhl, aby předseda senátu soudu prvního stupně podal Nejvyššímu soudu návrh na odklad výkonu rozhodnutí. Pro případ, že by nebylo postupováno podle §265h odst. 3 tr. ř., navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil na potřebnou dobu výkon trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 7 To 215/2005.
Již na tomto místě je třeba konstatovat, že předseda senátu soudu prvního stupně nepodal Nejvyššímu soudu návrh na přerušení výkonu trestu ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. a předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal podmínky pro postup podle §265o odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu nebylo ani důvodu vydat v tomto směru rozhodnutí.
K uvedenému dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co připomněl závěry soudů obou stupňů a shrnul argumentaci dovolatele, vyložil, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat nesprávné právní posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení důkazů, neúplnost dokazování apod. Dovolání podané s odkazem na tento dovolací důvod je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv však z hlediska procesních předpisů. V jeho rámci lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. žádného trestného činu nemá, přičemž skutkem se rozumí skutek, jak byl zjištěn soudem. Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé a současně, učiní-li dovolatel tento „nesoulad“ předmětem dovolání (tj. právně relevantně jej namítne). O takový případ se však v posuzované věci nejedná. V případě jednání obviněného byl skutkový stav spolehlivě zjištěn a byl i přiléhavým způsobem právně kvalifikován, když bylo zjištěno, že to byl i obviněný L. P., který se na spáchání posuzovaného skutku aktivně podílel jako spolupachatel. K tomu státní zástupce zdůraznil, že skutková zjištění, uvedená mj. ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, soud učinil nejen na základě výpovědi spolupachatele T. S., jehož věrohodnost posuzoval při zohlednění závěrů znalců, nýbrž i na základě svědecké výpovědi L. S. – majitele nákladního vozidla, jehož bylo ke spáchání trestné činnosti užito, přičemž v podrobnostech odkázal na hodnotící úvahy soudů obsažené v odůvodnění napadených rozhodnutí. Konstatoval pak, že obviněný sice formálně deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak námitky jím uplatněné stojí obsahově mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů. Napadená rozhodnutí tak netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, které jako mimořádný opravný prostředek slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, jež jsou taxativně uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby tak Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání je z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, které lze podřadit pod ustanovení §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Obviněný L. P. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále, jak již shora naznačeno, zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod (resp. konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno) lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení, jehož existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud ovšem není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejících odstavcích tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví).
V posuzované věci však uplatněné dovolací námitky směřují právě do oblasti skutkových zjištění. Dovolatel totiž (byť deklaroval vědomost o tom, že v rámci citovaného dovolacího důvodu mohou být zkoumány pouze ty otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku nebo s hmotně právním posouzením otázky mající význam z hlediska hmotného práva, a že nemůže napadat skutková zjištění soudů) ve skutečnosti nenamítá rozpor mezi shora uvedeným popisem skutku (skutkovými závěry vykonanými soudy po zhodnocení důkazů a náležitě odůvodněnými) a soudy užitou právní kvalifikací ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení soudy zjištěných skutkových okolností, nýbrž soudům (zvláště soudu odvolacímu) vytýká nesprávné hodnocení důkazů, konkrétně výpovědi spoluobviněného T. S. ve spojení se zmíněným znaleckým posudkem, a nesprávné zjištění skutkového stavu věci. Právě z uvedených skutkových (procesních) výhrad pouze obecně – v podstatě citací ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bez konkrétní hmotně právní argumentace vyvozuje názor, že závěr o jeho vině spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výlučně skutková povaha předmětného dovolání a uplatněné argumentace je zřejmá z vyjádření dovolatele, podle něhož, pokud odvolací soud nevyslovil, že nebylo prokázáno, že by se skutku dopustil, vydal rozhodnutí, jež má na mysli ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jakož i z návrhu na rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž se dovolatel domáhal vydání rozsudku v tom smyslu, že nebylo prokázáno, že by se vytýkaného jednání dopustil.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tedy dovolatelem ve skutečnosti spatřován v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku napadá správnost relevantních skutkových zjištění učiněných již soudem nalézacím, potvrzených soudem odvolacím, tzn. že dovolání uplatnil na procesním a nikoli hmotně právním základě. Uplatněné námitky proto pod výše uvedený (ani jiný) dovolací důvod podřadit nelze.
K tomu je třeba doplnit a zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. prosince 2005
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý