ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.481.2005.2
sp. zn. 6 Tdo 481/2005-I
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v rámci neveřejného zasedání konaného dne 27. září 2005 o dovolání, které podal obviněný O. L., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 5 To 100/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 8/2004, o vazbě obviněného takto:
Podle §265l odst. 4 tr. ř. se obviněný O. L. n e b e r e d o v a z b y .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. 46 T 8/2004, byl obviněný O. L. uznán vinným že dne 25. 10. 1999 v kanceláři společnosti B., a. s., v P., K., převzal od JUDr. V. N., zmocněnce společnosti B., a. s., částku 5.000.000,- Kč, kterou společnosti B., a. s., poskytl poškozený M. Č., nar., jako jistotu pro účast společnosti L., s. r. o., zastoupené obžalovaným O. L. ve veřejné obchodní soutěži, tuto částku obžalovaný poškozenému nevrátil a použil pro svoji potřebu.
Takto zjištěné jednání soud prvého stupně právně kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §248 odst. 4 tr. zák. s přihlédnutím k §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Současně byl zrušen výrok o trestu v trvání sedmi let, který byl obviněnému uložen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2002, sp. zn. 6 To 96/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému M. Č., nar., bytem P., Z., škodu ve výši 5.000.000,- Kč s úrokem ve výši 7,5% od 29. 4. 2004 do zaplacení.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný O. L. odvolání.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 5 To 100/2004, byl k odvolání obviněného O. L. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen napadený rozsudek ve výroku o způsobu výkonu trestu. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a podle §39a odst. 3 tr. zák. obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou.
Vůči citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný O. L. prostřednictvím obhájce dovolání.
Usnesením Nejvyššího soudu z dnešního dne, sp. zn. 6 Tdo 481/2005, byl podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 5 To 100/2004, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. 46 T 8/2004. Současně byla zrušena další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. bylo Městskému soudu v Praze přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Protože obviněný O. L. v současnosti vykonával trest odnětí svobody v trvání osmi let, který mu byl uložen shora citovanými rozhodnutími, jež byla v dovolacím řízení zrušena, bylo nutno ve smyslu ustanovení §265l odst. 4 tr. ř. zároveň rozhodnout o vazbě.
Z trestního spisu vyplývá, že obviněný se dopustil výše popsaného skutku v době, kdy byl stíhán pro jinou závažnou majetkovou trestnou činnost, za kterou byl odsouzen předně rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2001, sp. zn. 6 Tdo 150/2000, (za trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 5 tr. zák.) ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 15/99, a to podle §250b odst. 5 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Dále rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 6. 2001, sp. zn. 4 T 15/99, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2002, sp. zn. 6 Tdo 96/01, byl obviněný uznán vinným trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 4 tr. zák., přičemž podle §37 tr. zák. bylo upuštěno od uložení dalšího trestu. Podle Nejvyššího soudu lze z těchto zcela konkrétních skutečností usuzovat, že by mohly být naplněny důvody vazby podle §67 písm. c) tr. ř., tj. na důvodnou obavu, že obviněný bude opakovat trestnou činnost, pro níž je stíhán. Přesto však nebylo potřebné se případnou existencí tohoto vazebního důvodu blíže zabývat a event. učinit rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby, neboť účelu je možné dosáhnout jiným opatřením.
Jelikož v dovolacím řízení byly zrušeny shora citované rozsudky včetně výroku o uložení souhrnného trestu, je zřejmé, že nic nebrání tomu, aby obviněný O. L. pokračoval ve výkonu trestu odnětí svobody, který byl uložen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2001, sp. zn. 6 Tdo 150/2000, ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 15/99. Nejvyšší soud proto učinil příslušná opatření, aby okamžikem propuštění obviněného z dosud vykonávaného trestu odnětí svobody současně nastoupil do výkonu právě konstatovaného trestu odnětí svobody.
Vzhledem k popsaným skutečnostem bylo ve věci rozhodnuto způsobem, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost přípustná.
V Brně dne 27. září 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k