ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.905.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 905/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. srpna 2005 dovolání, které podal obviněný Y. Y. R., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 5 To 1/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 13/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Y. Y. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. 40 T 13/2003, byl obviněný Y. Y. R. uznán vinným, že
s obviněnými V. B., V. J. H. a I. I. P.
poté, co obžalovaný V. H. v blíže nezjištěné době před 28. 5. 2003 pracoval jako stavební dělník na zámku v K. číslo, okres B., majitele Ing. P. K., zosnoval s I. O., bytem U., D., ul. S. (dne 28. 5. 2003 ve večerních hodinách odcestoval na U.) únos jeho dcery nezletilé K. K., v úmyslu získat výkupné ve výši 5.000.000,- Kč od Ing. P. K. a k realizaci tohoto plánu získali obžalované V. B., I. P. a Y. R., tak si všichni obžalovaní společně za finanční prostředky poskytnuté obžalovaným V. H. opatřili osobní vozidlo VAZ 2101, státní poznávací značky, revolver - plynovku, ráže 9 mm, nejméně 8 kusů plynových nábojů, reflexní pracovní vesty oranžové barvy, pracovní přilby, rukavice a dne 28. 5. 2003 v ranních hodinách obžalovaní V. B., I. P., Y. R. za doprovodu I. O. odjeli vozidlem VAZ 2101, státní poznávací značky , do prostoru mezi obcemi N. a B., okres B., zatímco obžalovaný V. H. na zámku v K. č. sledoval situaci a když prostřednictvím mobilního telefonu uvědomil obžalované, že ze zámku vyjel řidič, který vezl nezletilou K. K. do školy v B., tak obžalovaní oblečení do pracovních vest s přilbami na hlavách a v rukavicích předstírali odklízení větví ze silnice a když kolem 07.30 hod. přijíždělo vozidlo Peugeot Boxer červené barvy, SPZ:, řízené P. M., nar., a na zadním sedadle uprostřed seděla nezletilá K. K., tak pokynem vozidlo zastavili za použití plynového revolveru, jímž na P. M. mířil obžalovaný I. P., vnikli do vozidla tak, že na místo řidiče si sedl obžalovaný I. P., na místo spolujezdce obžalovaný V. B., který řidiče P. M. udeřil do obličeje a natlačil ho na podlahu vozidla, zatímco obžalovaný Y. R. si sedl na zadní sedadlo, kde seděla nezletilá K., které rukou přikryl oči a poté vozidlo řízené obžalovaným I. P. popojelo na polní cestu za obcí N. směrem k obci B., kde obžalovaní řidiči P. M. průsvitnou lepící páskou spoutali ruce, nohy, na hlavu mu navlékli igelitový pytel, takto ho ponechali ve vozidle i s klíčky v zapalování a při opuštění vozidla mu obžalovaný V. B. vzal mobilní telefon značky Siemens C 35, který ležel na podlaze vozidla a černou taštičku - ledvinku, kterou měl kolem pasu a v níž měl různé klíče, osobní doklady a finanční částku ve výši nejméně 11.800,- Kč a společně nezletilou K., které na hlavu dali igelitový pytel, přenesli do zavazadlového prostoru vozidla VAZ 2101, státní poznávací značky BMD 01-88, zaparkovaného na přesně nezjištěném místě a s tímto vozidlem odjeli k lesu v katastrálním území obce S., kde v lesním porostu, asi 550 metrů od lesní cesty, postavili stan, který před tím zakoupili v supermarketu T. a do stanu umístili nezletilou K. a současně prostřednictvím mobilního telefonu sdělili jejímu otci Ing. P. K., že mají dceru, požadují 5.000.000,- Kč, jinak jí uříznou hlavu a pošlou ji v tašce na zámek, následně v odpoledních hodinách dne 28. 5. 2003 pojali podezření, že o věci je informována policie, protože Ing. P. K. jim při telefonickém kontaktu sdělil, že nemá ještě pohromadě požadovanou částku 5.000.000,- Kč a obžalovaný V. H., který měl kontrolovat situaci na zámku, měl nedostupný telefon, proto nezletilou K. K. ponechali samotnou ve stanu, v němž také zůstal její batoh se školními potřebami, mobilní telefon Siemens C 35 a ledvinka s doklady a penězi P. M. a z místa odjeli do B.
Takto popsané jednání všech obviněných soud prvého stupně právně kvalifikoval jako trestný čin únosu podle §216 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a pokus trestného činu vydírání podle §8 odst. 1, §235 odst. 1, 2 písm. b), c), odst. 3 tr. zák., které spáchali jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. Za to byl obviněný Y. Y. R. odsouzen podle §235 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění z území Č. na dobu neurčitou. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o trestu i u obviněných V. B., V. J. H. a I. I. P. Podle §230 odst. 2 tr. ř. si soud vyhradil rozhodnutí o ochranném opatření k vydaným věcem veřejnému zasedání.
Proti konstatovanému rozsudku podali všichni obvinění odvolání, která byla usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 5 To 1/2005, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný Y. Y. R. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V odůvodnění mimořádného opravného prostředku obviněný vyjádřil nesouhlas s právní kvalifikací skutku jako trestného činu vydírání podle §235 odst. 3 tr. zák., a to zejména z důvodu absence materiální stránky zmíněného činu. Poukázal, že podle §88 odst. 1 tr. zák. k vyšší trestnosti nestačí pouhé naplnění formálních znaků okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, ale musí být zároveň splněn i materiální předpoklad, tj. podstatně zvýšený stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. V daném případě toto podstatné zvýšení představovala 1,- Kč. Podle názoru obviněného částka na samé spodní hranici zákonem vymezené škody velkého rozsahu není okolností, která by pro svou závažnost podstatně zvyšovala společenskou nebezpečnost spáchaného činu. Nebezpečnost jednání nemůže zvyšovat ani skutečnost, že se jednalo o připravované jednání, pachatelé měli rozděleny úkoly, připravili si převlek, pořídili prostředky apod. Zjištěné okolnosti svědčí o naplnění skutkové podstaty pouze podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. Dovolatel namítl, že argumentace soudu ohledně brutálního jednání obviněných vůči poškozeným a reálně hrozícího vzniku škody nemá oporu v provedených důkazech. Brutalita vůči svědkovi M. nebyla nikomu z nich kladena za vinu a nezletilé dali sáček jen přes oči a svázali ji jen na chvilku, přičemž při náznaku možných komplikací od jednání upustili a oznámili otci nezletilé, kde se tato nachází. Stejně tak nelze pochybovat o tom, že neměli v úmyslu nezletilé ublížit. Koupili jí oblečení, jídlo, byla svázaná jen po dobu převozu v autě. Těmito okolnostmi se měl vrchní soud při komplexním hodnocení stupně nebezpečnosti trestného jednání obviněných zabývat.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že v posuzovaném případě ze skutkových zjištění nalézacího soudu vyplývají takové okolnosti, které vylučují závěr, že konkrétní stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je pod hranicí tzv. typové nebezpečnosti trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c), odst. 3 tr. zák., tj. že by neodpovídal ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům tohoto trestného činu. Zdůraznila, že poškozený Ing. P. K. byl nucen k vyplacení částky 5.000.000,- Kč velmi razantním způsobem, výhrůžkou násilí, eventuálně i usmrcením jeho nezletilé dcery, kterou měli pachatelé na základě předchozího přepadení vozidla s jmenovanou ve své moci. Za důležité je třeba považovat i další okolnosti spolupachatelského jednání obviněných směřujícího k vymožení uvedené částky, zejména to, že jednali promyšleně, organizovaně, měli rozděleny úkoly a jednali velmi rafinovaným způsobem. Státní zástupkyně se dále plně ztotožnila s podrobným rozborem situace z pohledu společenské nebezpečnosti, který učinil Vrchní soud v Olomouci. Uzavřela, že za předmětných okolností způsobená škoda, která se nachází na minimální hranici škody velkého rozsahu, podstatně zvyšuje nebezpečnost spáchaného trestného činu pro společnost, a proto v souladu s ustanovením §88 odst. 1 tr. zák. bylo k této okolnosti správně přihlédnuto a použito vyšší trestní sazby. Soud prvého stupně nepochybil, jestliže se zřetelem k dalším skutečnostem rozvedeným v rozhodnutí předmětný skutek kvalifikoval též jako pokus trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c), odst. 3 tr. zák. Námitky obviněného podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou proto neopodstatněné, a tudíž je neopodstatněná i námitka podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Závěrem vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že předmětné dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud dále zjišťoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně nebo nadřízený orgán měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky. V případě obviněného však o takový případ nejde, neboť Vrchní soud v Olomouci jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádných opravných prostředcích (odvolání) všech obviněných rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze zmíněný dovolací důvod uplatnit, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat.
K obsahu dovolání je nutno poznamenat, že z popsaných důvodů nelze v dovolacím řízení přihlížet k výtkám obviněného, pokud spočívají v polemice o správnosti některých skutkových závěrů. Obviněný spatřuje uplatněný dovolací důvod v tom, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily skutek, jímž byl uznán vinným, jako pokus trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c), odst. 3 tr. zák. Má za to, že ve smyslu ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. nebyly splněny materiální podmínky pro užití přísnější kvalifikované skutkové podstaty vymezené v odstavci 3 zmíněného zákonného ustanovení, když výše hrozící škody je totožná s dolní hranicí škody velkého rozsahu a sama o sobě nebezpečnost činu pro společnost podstatně nezvyšuje, přičemž ostatní okolnosti případu odůvodňují toliko právní kvalifikaci podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. Tyto námitky lze pod deklarovaný dovolací důvod podřadit. Nejvyšší soud proto mohl posoudit, zda právní posouzení skutku, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Brně a rozveden v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, vykazuje obviněným namítanou vadu. Dospěl však k závěru, že v tomto směru je podané dovolání zjevně neopodstatněné.
Trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c), odst. 3 tr. zák. se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, spáchá takový čin nejméně se dvěma osobami a se zbraní a způsobí tímto činem smrt nebo škodu velkého rozsahu.
Pokusem trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák. je jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo. Pokus je trestný pouze u úmyslných trestných činů. Pokud úmysl pachatele směřuje i ke způsobení těžšího následku porušujícího stejný druhový objekt, k němuž však pro okolnosti nezávislé na vůli a jednání pachatele nedošlo, půjde za podmínek §88 odst. 1 tr. zák. o pokus trestného činu spáchaný za okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby.
Podle §3 odst. 4 tr. zák. platí, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Podle §88 odst. 1 tr. zák. k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. K vyšší trestnosti nestačí pouhé naplnění formálních znaků okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, neboť zároveň musí být vždy splněn i materiální předpoklad.
Při zjišťování, zda je naplněna materiální podmínka uvedená v §88 odst. 1 tr. zák., musí soud vycházet z komplexního hodnocení stupně nebezpečnosti trestného činu pro společnost podle hledisek uvedených v §3 odst. 4 tr. zák. Již stanovením určité okolnosti jako podmiňující použití vyšší trestní sazby zákon předpokládá, že při jejím naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost zpravidla podstatně zvýšen. Nejsou-li v konkrétním případě další okolnosti, které by naopak snižovaly společenskou nebezpečnost daného činu tak, že by neodpovídal ani nejlehčím, běžně se vyskytujícím případům daného trestného činu, nepřichází nepřihlédnutí k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby v úvahu. K takové okolnosti se proto nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě nedosáhne, a to ani při formálním naplnění této okolnosti, stupně odpovídajícího dolní hranici zvýšené trestní sazby, tj. nebude odpovídat ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům trestného činu dané kvalifikované skutkové podstaty (srov. např. rozhodnutí publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek - věci trestní pod č. 34/1976, č. 26/1994).
Lze dodat, že při právním posouzení pokusu trestného činu z hlediska znaků charakterizovaných výší škody je nutno vycházet i z představy pachatele o předmětu útoku a jeho záměru. Otázka, zda zamýšlenou škodu velkého rozsahu mohl pachatel vzhledem k okolnostem případu skutečně způsobit, kdyby se mu podařilo trestný čin dokonat, je významným hlediskem pro hodnocení materiální podmínky ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák.
Uvážíme-li výše rozvedené argumenty v kontextu s posuzovaným případem, tak z napadeného usnesení vyplývá, že Vrchní soud v Olomouci se s obsahově identickou námitkou, kterou obviněný uplatnil již v rámci odvolacího řízení, zabýval. Nejvyšší soud neshledal v jeho závěrech, jež jsou v odůvodnění rozhodnutí podrobně rozvedeny na str. 17 až 19, pochybení. Odvolací soud přiléhavě uvedl, že okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby nelze z hlediska ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. posuzovat izolovaně, nýbrž musí jít o komplexní posouzení všech skutečností, které se k předmětné okolnosti vážou. V tomto směru konstatoval: „Pokud tedy jednání obžalovaných mělo směřovat ke způsobení škody ve výši 5 milionů Kč, je třeba brát v úvahu nikoliv izolovaně a výlučně jen tuto samotnou částku, ale rovněž i další komplex okolností, které se ke způsobení škody v této výši vztahují. Je nutno vzít v úvahu i to, zda jednání obžalovaných reálně mohlo vést ke vzniku této škody, nebo zda šlo o jednání takového charakteru, které by například ani teoreticky ke způsobení škody vést nemohlo. Dále je nutno vzít v úvahu skutečnost, zda obžalovaní jednali promyšleně a organizovaně (což do značné míry právě možnost dosažení cíle ovlivňuje), dále skutečnost, zda intenzita jejich jednání dávala reálnou šanci požadovanou částku získat apod. V daném konkrétním případě existuje celá řada okolností, které naopak svědčí pro to, že stupeň nebezpečnosti jednání obžalovaných, ve vztahu k výši způsobené škody, je vysoký.“ V této souvislosti soud druhého stupně zdůraznil: „…nejednalo se o jednání spáchané z náhlého popudu a vyvolané např. momentální konstelací situace, ale šlo o trestný čin předem připravovaný a promyšlený, kdy obžalovaní měli vzájemně rozdělené úkoly a poměrně rafinovaným způsobem si připravili i převlek, který jim umožňoval snáze dosáhnout zastavení vozidla, v němž poškození cestovali, předem a promyšleně si pořídili prostředky, které jim měli pomoci přesvědčit posádku vozidla (tzn. nejen zbraň, ale i igelitové pytle a lepící pásky sloužící k překonání případného odporu poškozených). Je třeba vzít v úvahu, že i vlastní rozdělení rolí, kdy jeden z obžalovaných zůstával v K. a v podstatě monitoroval situaci v rodině nezletilé poškozené, svědčí poměrně o značné promyšlenosti a organizovanosti celé akce. Zdůraznit je nutno i to, že obžalovaní k získání požadované částky 5 milionů Kč použili zcela brutálního jednání ve vztahu nejen k poškozenému M. (úder do hlavy, jeho svázání apod.), ale i ve vztahu k nezletilé K. K. (které zabalili hlavu do igelitového sáčku, svázali ji a odvezli na odlehlé, jí neznámé místo). Nelze přehlédnout ani brutalitu výhrůžky, kterou ve vztahu k jejímu otci použili, ve snaze přimět ho k zaplacení požadované částky, což rovněž svědčí o míře jejich odhodlanosti dosáhnout získání předmětné požadované částky.“
Podle názoru Nejvyššího soudu citované skutečnosti prokazují jednak vědomost obviněných o reálnosti vzniku škodlivého následku - škody velkého rozsahu ve smyslu znění §235 odst. 3 tr. zák. - byť v minimální výši stanovené v §89 odst. 11 tr. zák., jednak že tato okolnost pro svoji závažnost, a to i z hlediska zcela konkrétního jednání obviněných, jež bylo k získání částky 5.000.000,- Kč uskutečněno, podstatně zvyšuje podle §88 odst. 1 tr. zák. nebezpečnost spáchaného trestného činu pro společnost. Proto námitku obviněného Y. Y. R., jež byla relevantně uplatněna v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze akceptovat. Právní posouzení skutku spáchaného obviněnými včetně dovolatele, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. 40 T 13/2003, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. 5 To 1/2005, jako trestného činu únosu podle §216 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a pokusu trestného činu vydírání podle §8 odst. 1, §235 odst. 1, 2 písm. b), c), odst. 3 tr. zák., ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., považuje i dovolací soud za správné a odpovídající zákonu. V soudním řízení byly objasněny všechny podstatné skutečnosti pro aplikovanou právní kvalifikaci předmětného skutku, a to i z hlediska ustanovení §3 odst. 4, §88 odst. 1 tr. zák.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného Y. Y. R. odmítl, neboť je shledal zjevně neopodstatněným. Proto nebyl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k