ECLI:CZ:NS:2005:6.TDO.921.2005.1
sp. zn. 6 Tdo 921/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2005 o dovolání, které podal obviněný M. S. P., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 11. 2004, sp. zn. 1 T 264/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 1 T 264/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 11. 2004, sp. zn. 1 T 264/2004, byl obviněný M. S. P. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., který podle skutkových zjištění jmenovaného soudu spáchal tím, že „dne 5. 6. 2004 ve 14.00 hod. na letišti R. v P., kam přicestoval pravidelnou linkou z C. s trasou letu S. P. – C. – P. dovezl v tělních dutinách celkem 90 kontejnerů o celkové hmotnosti 954,15 gramů, včetně obalů, s obsahem válečků z lisované bílé hmoty, přičemž v této hmotě byl chemickou expertízou zjištěn kokain hydrochlorid o celkové čisté hmotnosti 881,35 gramů s obsahem volné báze kokainu o hmotnosti 439,79 gramů, přičemž kokain je zařazen v příloze č. 1 zákona č. 167/98 Sb., jako látka omamná.“ Za to byl odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pět a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl současně uložen trest propadnutí věci – 881,35 g kokainu.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný M. S. P., rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze unesením ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 8 To 9/2005, jímž toto odvolání jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
V předmětné věci podal obviněný M. S. P. prostřednictvím své obhájkyně dovolání.
Poté, co stručně zmínil citovaná rozhodnutí, uvedl, že nedošlo k úplnému posouzení skutku a zejména nebylo přihlédnuto k polehčujícím okolnostem, které uváděl jak u hlavního líčení, tak v řízení před odvolacím soudem. Dále uvedl, že výrok o vině nenapadá, nesouhlasí však s přístupem soudu k polehčujícím okolnostem, kdy podle jeho slov pouhé množství převážené drogy dominuje nad zákonem stanovenými polehčujícími okolnostmi. Nižší výměra trestu by byla podle něho společensky adekvátní odpovědí na zoufalý čin prokazatelně trestný, který byl svou tragickou determinací vytržen z kontextu obchodních organizovaných operací prodeje drog, tedy organizované trestné činnosti. V souvislosti s tím předložil ke zvážení soudu, zda neúměrná výše trestu s přihlédnutím k polehčujícím okolnostem ve svém společenském důsledku nenapomáhá k růstu drogové trestné činnosti, přičemž také upozornil na to, že orgány činné v trestním řízení se ani nepokusily o identifikaci osob, které předmětnou činnost organizovaly.
Na základě těchto skutečností navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací „zrušil napadené rozhodnutí a rozhodl ve věci rozsudkem ve prospěch obžalovaného a v případě, že zjistí, že ve věci je nutno učinit nové rozhodnutí přikázal věc soudu k opětovnému projednání a rozhodnutí.“
Teprve v doplnění dovolání podaném na výzvu soudu (podle §265h odst. 1 tr. ř.) obviněný M. S. P. specifikoval, že dovolání podává proti „rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, č. j. 1 T 264/2004 ze dne 19. 11. 2004“, a to z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vyslovil přitom přesvědčení, že Obvodní soud pro Prahu 6 v rozsudku č. j. 1 T 264/2004 při rozhodování o výměře trestu nepřihlédl ke všem polehčujícím okolnostem zejména uvedeným v ustanovení §33 písm. d), e), ch) tr. zák. a k účelu trestu formulovaném v ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. Navrhl pak, aby Nejvyšší soud „zrušil napadené rozhodnutí a rozhodl ve věci rozsudkem ve prospěch obžalovaného tak, že mu bude uložen trest odnětí svobody při dolní hranici trestní sazby tak, jak je stanovena v §187 odst. 2) trestního zákona a v případě, kdy zjistí, že ve věci je nutno učinit nové rozhodnutí přikázal věc Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k opětovnému projednání a rozhodnutí.“
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Především zdůraznil, že z ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. vyplývá, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek nemůže být podáno proti rozhodnutí soudu prvního stupně, napadeným rozhodnutím musí být vždy rozhodnutí soudu druhého stupně. Dovolatel však napadl, a to přes poučení obsažené v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 8 To 9/2005, že proti tomuto usnesení lze podat dovolání, toliko rozsudek soudu prvního stupně. Takto podané dovolání nesplňuje základní předpoklad k tomu, aby mohlo být kvalifikovaným podkladem k zásahu do právní moci napadeného rozhodnutí. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného M. S. P. jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Dále se státní zástupce vyjádřil ke konkrétním argumentům rozvedeným v dovolání, a to jak z hlediska dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovodil přitom, že tvrzením o nepřiměřené tvrdosti uloženého trestu není v předmětné věci naplněn žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. a v případě takto pojatého dovolání je na místě učinit návrh, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl postupem podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. V závěru vyjádření vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je dovolání obviněného M. S. P. přípustné, a shledal (ve shodě se státním zástupcem), že tomu tak není.
Z tohoto dovolání je zcela zjevné, že jím jmenovaný dovolatel napadl výhradně citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6, tedy rozhodnutí soudu prvního stupně.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že dovolání lze podat jen proti rozhodnutí soudu druhého stupně. Dovolání patří mezi mimořádné opravné prostředky, to znamená mezi opravné prostředky, které směřují proti pravomocným rozhodnutím. Podmínkou přípustnosti dovolání je též to, že předcházelo dvouinstanční řízení. Z logiky věci pak plyne, že jím lze napadnout jen to rozhodnutí, jímž byla právní moc konstituována, což je rozhodnutí soudu druhého stupně.
Stručně shrnuto, jestliže dovolatel ve shodě s požadavkem vyplývajícím z ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. podal dovolání výslovně pouze proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv trestní stíhání bylo pravomocně skončeno rozhodnutím soudu druhého stupně, pak podal dovolání proti rozhodnutí, proti kterému je zákon nepřipouští (srov. rozhodnutí č. 25/2003 Sb. rozh. tr., shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 11 Tdo 291/2002, publikované pod č. T 504/2003 ve svazku 22/2003 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu/ C. H. Beck, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2002, sp. zn. 7 Tdo 817/2002, publikované pod č. T 512/2003 ve svazku 22/2003 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu/ C. H. Beck).
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání není přípustné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Nad rámec uvedených skutečností lze dodat (opět ve shodě se státním zástupcem), že argumentaci, kterou dovolatel uplatnil ve svém dovolání, nelze podřadit pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ale ani jiné ustanovení §265b tr. ř.). Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kriterií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného, přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). K tomu lze ještě poznamenat jednak to, že dovolatel neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a jednak to, že trest, který mu byl uložen, nebyl nepřípustný a nevybočil z trestní sazby zákonem stanovené na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Pokud by tedy dovolání nebylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. srpna 2005
Předseda senátu :
JUDr. Vladimír Veselý