ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1018.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1018/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. srpna 2005 o dovolání obviněného Z. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2005, sp. zn. 7 To 29/2005, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 14/04, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2005, sp. zn. 10 T 14/04, byli obvinění Z. B a R. T. uznáni vinnými trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b), h) tr. zák., spáchaným ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., obviněný Z. B jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., na tom skutkovém základě (zkráceně), že dne 14. 9. 2004 se oba obvinění vydali cíleně do bytu poškozené PhDr. J. T., v úmyslu získat peníze, do domu byli vpuštěni nezjištěnou osobou pod záminkou provedení odečtu plynu, poškozená jim však neotevřela a tak se do jejího bytu dostali až v době mezi 14:00 hod. – 15:00 hod., kdy do domu vnikli podruhé pod stejnou záminkou a do bytu byli vpuštěni poškozenou PhDr. J. T. pod záminkou odečtu plynu či provedení součtu elektrospotřebičů, v předsíni však poškozenou povalili na zem, ruce jí svázali na zádech páskem od županu, do úst jí strčili jako roubík smotanou utěrku, kterou ještě převázali podprsenkou vzadu na hlavě zavázanou na uzel, přičemž museli být srozuměni s tím, že v důsledku překrytí nosu a úst mohou poškozené způsobit smrt udušením, a následně jí odnesli do pokoje, kde ji položili na břicho na gauč a přestali se o ni dále zajímat i po zjištění, že již nedýchá a poté prohledali celý byt, odkud odnesli věci, ze kterých většinu prodali v bazarech za celkovou částku 6.700,- Kč, přičemž poškozená byla nalezena v bytě následujícího dne na gauči, kam ji obvinění položili, již bez známek života, kdy podle závěrů znalce z oboru soudního lékařství bezprostřední příčinou smrti poškozené bylo udušení při vdechnutí žaludečního obsahu a na smrti poškozené se rovněž podílelo dušení při překrytí nosu a úst rukou a poté pevně fixovaným smotkem látky překrývajícím ústa a částečně i nos, přičemž její smrt bylo možné odvrátit včasným uvolněním dutiny ústní a nosu a odborným lékařským zákrokem, a obviněný Z. B. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. 11. 1996, sp. zn. 25 T 79/96, který nabyl právní moci dne 30. 1. 1997, odsouzen mimo jiné pro dvojnásobný trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. k sedmi letům odnětí svobody nepodmíněně, trest byl vykonán 15. 3. 2003, kdy v prosinci roku 2003 nastoupil na protialkoholní léčení vykonávané ústavní formou, z něhož byl propuštěn v září roku 2004. Za to byl obviněný Z. B. odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák., za užití §29 odst. 2, §42 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 22 let. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Vrchní soud v Praze rozhodl dne 26. dubna 2005 rozsudkem sp. zn. 7 To 29/2005 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. z podnětu odvolání obviněného Z. B. výše citovaný rozsudek Městského soudu v Praze ohledně tohoto obviněného a podle §261 tr. ř. ohledně odsouzeného R. T. v celém rozsahu zrušil. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že za jednání doslovně se shodující se skutkovou větou, uvedenou v napadeném rozsudku městského soudu, uznal obviněné Z. B. a R. T. vinnými trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b), h) tr. zák., spáchaným ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a obviněného Z. B. jako zvlášť nebezpečného recidivistu ve smyslu §41 odst. 1 tr. zák. Za to byl obviněný Z. B. odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §29 odst. 2 a §42 odst. 1 tr. zák. k výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání 20 roků, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2005, sp. zn. 7 To 29/2005, podal obviněný Z. B. prostřednictvím obhájce JUDr. V. G. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V jeho odůvodnění obviněný polemizuje se závěrem nalézacího soudu o trýznivém způsobu usmrcení poškozené, který se opírá o stanovisko soudního znalce, resp. o vyjádření soudního znalce ke kapciozně položené otázce předsedy senátu městského soudu. Jak vyplývá z příslušných protokolů, došlo ke smrti poškozené z důvodu vdechnutí vlastních zvratků. Z důkazů, které byly shromážděny nelze učinit jednoznačný závěr, že oběť byla usmrcena zvlášť trýznivým způsobem. Odvolací soud však tuto argumentaci akceptoval, přičemž zdůvodnění, která dále uvádí, že o utrpení poškozené svědčí mimo jiné to, že se pomočila či odvolání se na ustálenou judikaturu, konkrétně Rt 42/1994, jsou zcela účelová. K tomu dovolatel uvádí, že k pomočení starších osob dochází často v jakékoliv zátěžové situaci, a pokud jde o rozhodnutí Rt 42/1994, tak popisuje zcela odlišnou situaci. V této konkrétní situaci byla oběť položena na gauč, kde se do polohy, v níž byla nalezena dostala při své snaze řešit vzniklou situaci, což dokazují jak výpovědi odsouzených, tak i fotodokumentace z místa činu. V žádném případě s ní nebylo manipulováno v úmyslu ji usmrtit zvláště trýznivým způsobem. Dále dovolatel uvádí, že tvrzení o úmyslném usmrcení nemá oporu ve skutkových zjištěních, když z výpovědi odsouzených (B. a T.) je zcela zřejmé, že pokud by měli úmysl oběť usmrtit, měli možnost tak učinit kdykoliv během loupeže v bytě či na jejím závěru. Z výpovědi je však zřejmé, že loupežné přepadení proběhlo ve značném stresu obou odsouzených, bez přípravy a snaha přisoudit jim alespoň nepřímý úmysl usmrtit vypovídá o snaze odvolacího soudu vypořádat se s důkazní nouzí. Závěrem obhajoba konstatuje, že v daném případě se nejednalo o vraždu, ale o loupežné přepadení s následkem smrti. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a sám ve věci znovu rozhodl. K dotazu Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2005 obhájce obviněného sdělil, že souhlasí s projednáním dovolání obviněného Z. B. v neveřejném zasedání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zčásti však namítá vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. být nemohou. Uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá toliko námitka absence úmyslu poškozenou usmrtit a dále námitka nesprávnosti posouzení skutku též jako spáchaného zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem ve smyslu odst. 2 písm. b) §219 tr. zák. Argumenty dovolatele vztahující se k úmyslnému zavinění jsou relevantní pro formu úmyslu přímého podle §4 písm. a) tr. zák. Podle soudem učiněných skutkových zjištění však oba obvinění skutek spáchali v úmyslu nepřímém podle §4 písm. b) tr. zák., a vůči této formě zavinění dovolání námitky nevznáší. Z dovolání dále není patrno, jaká údajně kapciozní otázka měla být znalci z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, položena, nicméně skutečností zůstává, že poškozená umírala zdlouhavým způsobem spoutaná a musela si být před smrtí vědoma, že při omezeném přístupu vzduchu a bez možnosti přivolat pomoc, zemře. Je irelevantní, že v této situaci její smrt vdechnutí zvratků zřejmě urychlilo. Takový způsob usmrcení je třeba v souladu se stávající judikaturou nepochybně považovat za zvlášť trýznivý. Z těchto důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. případně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného Z. B. je podle §265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že jeho dovolání je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ačkoli obviněný v dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil také námitky, které nejsou způsobilé jej obsahově naplnit a k nimž proto nebylo možno přihlížet. Tento závěr se týká výhrad obviněného ke způsobu hodnocení provedených důkazů. Tyto výhrady směřovaly především vůči chybnému hodnocení způsobu usmrcení poškozené, když obviněný soudu vytýká, že svůj závěr o trýznivém způsobu usmrcení opřel o stanovisko znalce na kapciozně položenou otázku předsedou senátu městského soudu. O jakou otázku se mělo jednat však neuvádí. Dále v rámci uplatněných námitek obviněný odkazuje na jím a spoluobviněným T. uvedené výpovědi. Je zřejmé, že takto vytýkané vady, jimiž obviněný zpochybnil správnost skutkových zjištění, která učinil městský soud a z nichž vycházel i vrchní soud, mají povahu vad skutkových. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Odvolací i nalézací soud se přitom přesvědčivě vypořádali s námitkou obviněného, který tvrdí, že k usmrcení poškozené nedošlo trýznivým způsobem. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že měla-li poškozená pevně svázané ruce za zády, v ústech roubík ucpávající i nos, v důsledku čehož se postupně dusila, přičemž oba obvinění ji zanechali bez jakékoli pomoci a nevšímali si jí a poškozená si byla vědoma, že nemá možnost přežít, lze takový způsob usmrcení s ohledem na duševní a fyzické útrapy, které jej provázely, považovat za zvlášť trýznivý způsob spáchání trestného činu ve smyslu §219 odst. 2 písm. b) tr. zák. Poškozená byla navíc již ženou vyššího věku a podle znalce MUDr. A. se dusila několik minut. S odvolacím soudem je navíc nutno souhlasit i v tom směru, že takový způsob spáchaného trestného činu lze i s ohledem na judikaturu (R 42/1994-I) považovat za zvlášť trýznivý.
Rovněž s tvrzením, že obviněný svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu vraždy ale loupeže, se nalézací i odvolací soud náležitě vypořádaly. Jeho námitky zpochybňující subjektivní stránku trestného činu, se přitom vztahují k formě úmyslu přímého podle §4 písm. a) tr. zák. Ze soudy učiněných skutkových zjištění však vyplývá, že oba obvinění spáchali skutek v úmyslu nepřímém podle §4 písm. b) tr. zák., přičemž vůči této formě zavinění obviněný žádné relevantní námitky nevznáší. V tomto směru lze zcela odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku na str. 6, ve kterém se uvádí, že ohledně námitek obviněného B. (ale i obviněného T.) je třeba především uvést, že nikdo je neviní z toho, že šli do bytu poškozené s úmyslem ji zabít. Když však již k přepadení došlo, věděli samozřejmě, že jde o starší osobu, u které i zcela průměrně inteligentní pachatel (kterými obvinění nepochybně jsou) musí předpokládat, že v důsledku fyzického útoku i utrpěného šoku může dojít ke značným zdravotním komplikacím. Přesto poškozené svázali ruce za záda tak, že se sama nemohla v žádném případě sama osvobodit, dali jí kolem úst látkový roubík, který zcela zakrýval ústa a sahal až k nosním dírkám a ucpával je, načež roubík pevně zavázali podprsenkou a v takovém stavu poškozenou položili na gauč obličejem dolů, takže jej ještě měla zabořený do gauče. Přitom poškozená chroptěla a pomočila se. Shora popsané skutečnosti nutně musely v obžalovaných vyvolat přinejmenším srozumění s tím, že poškozená zemře. Zavinění obou obviněných je tak dáno formou úmyslu nepřímého, nechtěli tedy přímo poškozenou usmrtit, ale pro případ, že se tak stane, byli s takovým následkem srozuměni – jejich jednání, dokumentované zejména také nálezem poškozené a znaleckým posudkem z oboru soudního lékařství, ani jiný výklad nepřipouští.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů shledal dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik