ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1067.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1067/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. srpna 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. P., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2004, sp. zn. 3 To 681/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 10 T 183/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 10 T 183/2003, byl P. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 12. 5. 2003 kolem 10:00 hodin v O. B. lese na ul. V. V. ve sklepním prostoru fyzicky napadl P. B. tak, že jej chytil za oděv pod krkem, cloumal s ním, zády narazil na zeď a pěstí mu tlačil na čelist, čímž jmenovanému vytočil hlavu na stranu a způsobil oděrku kůže na krku vpravo a zhmoždění týlní krajiny hlavy a zad mezi lopatkami projevující se pouze pohmatovou bolestivostí a distorzí krční páteře s dobou léčení 7 až 10 dnů. Za to byl odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 3 měsíce, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit způsobenou škodu ve výši 2.304,- Kč.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2004, sp. zn. 3 To 681/2004, bylo odvolání obviněného proti rozsudku soudu I. stupně zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozsudek soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení a přesto bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání. Konkrétně pak namítá, že proti poškozenému žádné násilí nepoužil a nezpůsobil mu žádné zranění. Poškozený si zdravotní potíže mohl způsobit při manipulaci s dveřmi, když jde podle znalce o jedince s onemocněním vertebrogenním alergickým syndromem a u těchto osob dochází spontánně k opakovaným potížím charakteristických omezením pohyblivosti krku a bolestivostí krčních svalů. Nebylo tedy spolehlivě prokázáno, že se stal skutek uvedený v rozsudku a nelze dovodit závěr o jeho vině, když existuje jediný usvědčující důkaz a riziko možných chyb, takže je třeba jeho prověření věnovat mimořádnou pozornost, a to konkrétně hodnověrnosti výpovědi poškozeného, která obsahuje dílčí rozpory a jisté nejasnosti. Soudy také nevěnovaly pozornost jeho námitce, že pokud by poškozený utrpěl poranění, nespravoval by dveře a šel by věc okamžitě nahlásit. Trestní oznámení však podal teprve 18. 6. 2003, kdy byl pro neurologické potíže neschopen práce. Podle názoru obviněného měl proto soud postupovat podle zásady „in dubio pro reo“ a zprostit jej obžaloby. V závěru dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil usnesení krajského soudu a podle §226 písm. a) tr. ř. jej zprostil obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že nevyhovuje deklarovanému dovolacímu důvodu, neboť se nijak nevztahuje k otázkám právního posouzení skutku. Obviněný zpochybňuje správnost procesního postupu soudu při hodnocení důkazů a stabilizaci skutkového stavu, který pak prohlašuje za nesprávný s tvrzením, že poškozeného nenapadl a nezpůsobil mu zranění. Takovouto výhradu ale v žádném případě nelze podřadit pod deklarovaný důvod dovolání, které proto bylo podáno z jiného než zákonem stanoveného důvodu a nelze mu vyhovět. Státní zástupce proto navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Dovolání, narozdíl od odvolání jako řádného opravného prostředku, je mimořádným opravným prostředkem proti již pravomocnému soudnímu rozhodnutí a slouží k nápravě pouze závažných procesních a hmotně právních vad taxativně uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolání tedy není dalším odvoláním, řídí se přísnějším procesním režimem a nelze v něm uplatňovat námitky proti zjištěnému skutkovému stavu stejně jako v odvolání. Takovéto námitky uplatněné v dovolání nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Tak je tomu i v daném případě, kdy obviněný založil své dovolání na námitkách uplatněných již v odvolání a vycházejících z tvrzení, že se jednání uvedeného v rozsudku soudu I. stupně nedopustil a zranění poškozenému tedy nezpůsobil. Protože tyto skutkové a nikoli hmotně právní námitky nemůžou naplnit uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš