ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1098.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1098/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 8. 2005 o dovolání obviněného M. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 13 To 71/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 31/2002 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 6 T 31/2002, byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k peněžitému trestu ve výši 15.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody na pět měsíců.
Jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Kutné Hoře spočíval v tom, že obviněný M. H. jako soukromý podnikatel podnikající pod jménem H. M. C.S. a C. C. R. v roce 1997 přijal od obchodní společnosti M. S., a. s., 300.000,- Kč ve dvou splátkách po 150.000,- Kč jako zálohu na uzavření kontraktu a tuto částku nezaúčtoval do příjmů z podnikání, v důsledku čehož mu za zdaňovací období roku 1997 byla ke škodě státu zastoupeného F. ú. v Č. vyměřena daň z příjmu fyzických osob o 56.544,- Kč nižší.
Odvolání obviněného bylo nejprve zamítnuto podle §256 tr. ř. usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2004, sp. zn. 13 To 155/2004. Toto usnesení bylo z podnětu dovolání obviněného zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 7 Tdo 39/2005, s tím, že Krajskému soudu v Praze bylo přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 13 To 71/2005, bylo odvolání obviněného znovu zamítnuto podle §256 tr. ř.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 13 To 71/2005. Dovolání podal v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a v důsledku toho i výroku o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci zákonného dovolacího důvodu namítl, že „jako trestný čin bylo shledáno jednání, které nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu a nemá zákonem požadované znaky“. Blíže obviněný tuto námitku nespecifikoval, zejména ne v tom směru, který nebo které ze zákonných znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, nebyly naplněny jednáním, jehož se podle zjištění soudů dopustil. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci nebo ho sám zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Skutek, který tak jak byl zjištěn Okresním soudem v Kutné Hoře a je uveden ve výroku o vině, evidentně naplňuje zákonné znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. Uvedeného trestného činu se dopustí mimo jiné ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň. Zkrácením daně ve smyslu citovaného ustanovení se rozumí jakékoli jednání, v důsledku kterého je poplatníkovi vyměřena nižší daň, než odpovídá příslušnému daňovému zákonu. Zjištěním, že obviněný jako podnikatel přijal od jiného podnikatele (obchodní společnosti) dvě částky 150.000,- Kč, tj. celkem 300.000,- Kč, jako zálohu na úplatu za své protiplnění ve prospěch druhé smluvní strany, aniž tyto částky zaúčtoval do příjmů z podnikání, a tím dosáhl toho, že mu byla daň z příjmů fyzických osob vyměřena v částce o 56.544,- Kč nižší oproti správné výměře, jsou zákonné znaky uvedeného trestného činu beze zbytku naplněny. Soudy se zabývaly obhajobou obviněného, že přijetí částky 300.000,- Kč zaúčtoval do svých příjmů a že tuto částku zaúčtoval také do výdajů v souvislosti s jejím zpětným transferem poté, co z obchodu sešlo. Ve spojitosti s tím, soudy zjistily, že neexistují žádné doklady o zaúčtování uvedené částky do příjmů obviněného ani o jejím zpětném transferu, a v návaznosti na toto zjištění učinily adekvátní závěr, že ze strany obviněného šlo o úmyslné zkrácení daně.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Pro úplnost pokládá Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že obviněný v dovolání uplatnil také námitky proti skutkovým zjištěním soudů o tom, že přijetí částky 300.000, Kč nezaúčtoval do příjmů a že neprovedl zpětný transfer této částky. V tomto směru obviněný zpochybnil to, jak soudy hodnotily důkazy a jak se vypořádaly s jeho obhajobou, že příslušné doklady potvrzující jeho obhajobu předal pracovnicím finančního úřadu, které mu je vrátily neúplné, a že neexistence odpovídajících dokladů u jiných subjektů nemůže být hodnocena k jeho tíži. K této části dovolání Nejvyšší soud nijak nepřihlížel, protože cestou dovolání nelze napadat skutkový základ rozhodnutí. Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se myslí jeho hmotně právní posouzení, to znamená podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky trestního zákona. Podstatné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání je tedy možné namítat, že skutková zjištění soudu nenaplňují znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, avšak není možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jak postupoval při dokazování apod. Jinak řečeno, v dovolání lze vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, ale nelze vytýkat s k u t k o v é vady s cílem primárně dosáhnout změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu a teprve v návaznosti na to usilovat i o jiné právní posouzení. Uvažovaná část dovolání obviněného ovšem je založena na ryze skutkových námitkách, jejichž prostřednictvím se obviněný snažil prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu. Tím se obviněný ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu a uvedená část jeho dovolání proto nebyla způsobilá k tomu, aby se stala podkladem pro přezkoumání napadeného usnesení a přecházejícího řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3 tr. ř.
Nad rámec rozhodnutí o dovolání obviněného Nejvyšší soud konstatuje, že Krajský soud v Praze v napadeném usnesení nepřesně identifikoval rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře jako rozsudek sp. zn. 6 T 31/2003, ačkoli správně šlo o rozsudek sp. zn. 6 T 31/2002.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec