ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1297.2005.2
sp. zn. 7 Tdo 1297/2005-I
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. listopadu 2005 v neveřejném zasedání z podnětu dovolání obviněného E. H., které podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2005, sp. zn. 8 To 24/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 133/2004, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se ohledně obviněného E. H. zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2005, sp. zn. 8 To 24/2005, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 11. 2004, sp. zn. 6 T 133/2004, v celém rozsahu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozsudků obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikazuje, aby věc ohledně obviněného E. H. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 11. 2004, sp. zn. 6 T 133/2004, byl obviněný E. H. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1, k §187 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 29. 3. 2004 kolem 18:00 hod. před budovou H. n. Č. d. měl převzít od obžalované E. E. balíček obsahující 491 g heroinu uvedeného jako omamná látka v příloze č. 3 zákona č. 167/98 Sb., ředěného na koncentraci 10,9 % s tím, že část měl téhož dne předat R. S., avšak k předání drogy nedošlo, neboť obžalovaná E. E. byla před předáním heroinu zadržena policii.
Za to byl odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let.
K odvolání státního zástupce byl citovaný rozsudek soudu I. stupně podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. zrušen ohledně E. H. ve výroku o vině i trestu rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2005, sp. zn. 8 To 24/2005. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud sám rozhodl ohledně E. H. tak, že na stejném skutkovém základě jej uznal vinným závažnějším trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Podle §187 odst. 2 tr. zák. jej pak odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. ř. zařadil do věznice s dozorem. Odvolání tohoto obviněného pak bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal E. H. řádně a včas dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že popis jednání „měl převzít“ nevystihuje jednotlivé způsoby nakládání s látkami uvedenými v základní skutkové podstatě daného trestného činu, které rovněž předpokládají faktickou možnost s těmito látkami neoprávněně nakládat způsobem v zákoně uvedeným. Jednání, kterého se podle skutkové věty měl v budoucnu dopustit, nevyjadřuje podobu zprostředkování a soud ani neučinil zjištění, že by dodání dané látky zprostředkoval.
Dále odvolacímu soudu vytýká, že v právní větě je jeho jednání definováno jako pokus trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák., což nekoresponduje s právní kvalifikací skutku jako dokonaného trestného činu. Ani nalézací soud přitom neuvedl žádné skutkové okolnosti, které by naplňovaly zákonný znak jednání směřujícího k dokonání trestného činu a jehož by se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat. O tomto úmyslu nic nevyplývá ani z odposlechu telefonického hovoru, z kterého soud I. stupně vycházel, když z něj nelze činit závěr o tom, že by úmysl zprostředkovat předání drogy, který měl kritického dne projevit, choval i později, nebo dokonce, že by pro to činil další nezbytné kroky jako předpoklad dokonání, např. že by se na místo předání drogy vůbec dostavil. Jeho jednání tak nepokročilo dále, než je příprava trestného činu.
Navrhl proto, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. a podle §265l odst. 1 tr. ř. bylo soudu I. stupně přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitka obviněného ohledně rozporu skutkové věty a právního posouzení skutku jako dokonaný trestný čin podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. je důvodná. Stejně tak nutno přisvědčit dovolateli, že popis skutku v tzv. skutkové větě plně nedopovídá ani pokusu uvedeného trestného činu, když v něm ani v náznaku není uvedeno, jaké konkrétní jednání obviněný k realizaci úmyslu převzít omamnou látku v daném čase a místě, uskutečnil, tedy zda se např. v kritické době v prostrou před H. n. ČD v P. fyzicky zdržoval. Nelze proto za této situace dospět k právnímu závěru, že jednání obviněného dospělo do stádia pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Navíc ve skutkové větě není alespoň rámcově popsána ani telefonická komunikace obviněného s E. E. a R. S. vztahující se k předání drogy, kterou jinak lze nepochybně považovat za přípravné jednání ve smyslu §7 odst. 1 tr. zák. Státní zástupce proto navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušen včetně obsahově navazujících rozhodnutí a podle §265l odst. 1 tr. ř. bylo tomuto soudu přikázáno věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Protože námitky obviněného uplatněné v dovolání jsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu v rámci uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud se jimi zabýval a zjistil, že jsou důvodné.
Podle §3 odst. 1 tr. zák. je trestným činem pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomto zákoně.
Jedním ze čtyř obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu je tzv. objektivní stránka, jejíž nutnými znaky jsou jednání, následek a příčinný vztah mezi nimi. Základní složkou objektivní stránky je jednání ve smyslu trestního práva uvedené ve skutku, resp. v tzv. skutkové větě rozhodnutí. Jednání je projev vůle pachatele ve vnějším světě jako vědomé činnosti člověka, zaměřené na dosažení jeho záměru.
Náležité zjištění rozhodných skutkových okolností je proto základním předpokladem pro posouzení otázky, zda jde o trestný čin, tj. zda zjištěné skutkové okolnosti naplňují předně formální znaky konkrétního trestného činu. Vedle dokonaného trestného činu je obecnou formou trestného činu i pokus, za který je pachatel trestně odpovědný i když všechny znaky jeho skutkové podstaty nenaplnil. Pokus trestného činu se vyznačuje především společensky nebezpečným jednáním bezprostředně směřujícím k dokonání trestného činu. O takovéto jednání jde i tehdy, kdy pachatel pouze započal uskutečňovat jednání popsané ve skutkové podstatě daného trestného činu v úmyslu trestný čin spáchat, ale i tehdy, kdy dokonce pachatel ani nezačal naplňovat objektivní stránku skutkové podstaty daného trestného činu, ale jeho jednání má pro jeho dokonání přímý význam a uskutečňuje se v bezprostřední časové souvislosti s následkem, který má nastat, nebo se pachatel nalézá již na místě trestného činu bezprostředně před jeho dokonáním. Časová a místní souvislost pokusu jsou zpravidla dány současně.
Podle uvedených zásad soudy obou stupňů ve věci obviněného E. H. důsledně nepostupovaly.
Obviněný odvolacímu soudu předně důvodně vytýká rozpor mezi právní větou napadeného rozsudku a právní kvalifikací skutku. Rozsudek odvolacího soudu nesvědčí o odpovědném přístupu k projednání odvolání obviněného, když v tak zásadní otázce jakou je vina obviněného, obsahuje výrok rozsudku zcela protichůdné části, které se vzájemně vylučují. Konkrétně tzv. právní věta zní jednoznačně na spáchání trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., přičemž vzápětí odvolací soud uvádí, že obviněný spáchal trestný čin podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., tj. trestný čin dokonaný. Pro závěr odvolacího soudu o dokonaném trestném činu svědčí i odůvodnění rozsudku, kde není zmínka o tom, že by snad jednání obviněného dospělo toliko do stadia pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Takovéto právní posouzení skutku odvolacím soudem ale neodpovídá skutkovým zjištěním, z nichž vyplývá, že obviněný toliko měl převzít od spoluobviněné E. E. balíček obsahující 491 g heroinu …, avšak k předání drogy nedošlo, neboť spoluobviněná byla před předáním heroinu, který měl téhož dne předat R. S., zadržena policií. Skutková zjištění z nichž vycházel odvolací soud tedy nenaplňují formální znaky skutkové podstaty podle §187 odst. 1 tr. zák., že obviněný zprostředkoval a jinému opatřil předmětnou látku, aby se mohlo jednat o dokonaný trestný čin. Ze znění skutkové věty nelze dovodit ani vědomost obviněného o množství látky, přičemž úvahy a hodnocení důkazů provádí odvolací soud v tomto směru pouze v odůvodnění rozsudku, aniž by z toho po doplnění dokazování učinil konkrétní skutkové zjištění a uvedl jej do skutkové věty výroku o vině. Odvolací soud tak činil oproti soudu I. stupně zásadně odlišné hmotně právní závěry, když navíc shledal naplnění formálního znaku „zprostředkoval“ podle odst. 1 §187 tr. zák. a také znaku kvalifikované skutkové podstaty „ve větším rozsahu“ podle odst. 2 písm. a) §187 tr. zák., aniž se vůbec zabýval otázkou, zda je naplnění těchto formálních znaků založeno na odpovídajících skutkových zjištěních.
O nedůsledném splnění přezkumné povinnosti podle §254 tr. ř. odvolacím soudem svědčí i skutečnost, že nezjistil ani pochybení soudu I. stupně, jehož právní posouzení skutku rovněž nemělo oporu ve skutkových zjištěních, pokud jde o posouzení vývojového stádia trestné činnosti jako pokus podle §8 odst. 1 tr. zák. Na tuto skutečnost poukázal jak sám obviněný v dovolání, tak i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání. To konečně platí i o nepřesné specifikaci místa spáchání činu, když „… před budovou H. n. Č. d. …“ může být na různých místech v České republice. Takovýto postup soudů obou stupňů je v rozporu s ustanovením §120 odst. 3 tr. ř.
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení skutku ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je ohledně dovolatele nesprávné a tento dovolací důvod je ve věci naplněn. Protože nesprávné právní posouzení skutku se týká jak rozsudku soudu odvolacího, tak i soudu I. stupně, Nejvyšší soud zrušil ohledně E. H. rozsudky obou těchto soudů a soudu I. stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Úkolem soudu I. stupně bude, aby doplnil dokazování se zaměřením na zjištění rozhodných skutkových okolností významných pro naplnění skutkové podstaty daného trestného činu, a to zejména, zda obviněný měl od E. E. v kritické době bezprostředně převzít balíček, resp. zda se spoluobviněná v dané době dostavila na místo za tím účelem po předchozí domluvě s obviněným E. H. a zda se tento v době jejího zadržení zdržoval na místě, kde mělo dojít k předání balíčku, nebo v jeho bezprostředním okolí. Zjistí-li soud I. stupně po skutkové stránce, že obviněný měl např. od E. E. v dané době a místě převzít balíček s heroinem po předchozí telefonické domluvě a dostavil se na místo schůzky, bude nutno ohledně těchto zjištění doplnit skutkovou větu tak, aby odpovídala příslušné právní kvalifikaci. Nepůjde přitom o porušení totožnosti skutku, nehledě na skutečnost, že jednání „po předchozí domluvě“ bylo obsaženo v podané obžalobě, ale soud takovéto zjištění neučinil, ač tomu důkazy obsažené v trestním spise nasvědčují. Jde zejména o obsah záznamů telekomunikačního provozu, který byl proveden jako důkaz, ale také úřední záznam na č. l. 41 tr. spisu, jehož obsah soudy ponechaly zcela bez povšimnutí, ač z něj vyplývají závažné okolnosti svědčící o osobní přítomnosti obviněného na místě a v době, kdy mělo dojít k předání balíčku obsahujícího heroin. Po doplnění dokazování v naznačeném směru, případně i výslechem osob, které prováděly sledování obviněného E. H. na místě, kde mělo v dané době dojít k předání drogy, bude možné učinit odpovídající skutkové zjištění a následně právní posouzení skutku.
Na základě uvedených důvodu rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. listopadu 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš