ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1394.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1394/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 1. prosince 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného L. Č., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 3 To 671/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 11 T 646/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. Č. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích byl k odvolání L. Č. ohledně něj zrušen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 14. 4. 2004, sp. zn. 11 T 646/2003, a to podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud obviněného nově uznal vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., spáchaným jako spolupachatelem podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že „dne 21.8.2003 v odpoledních hodinách společně se Š. Č. na parkovišti marketu D. P. v T. odcizil ze zaparkovaného auta VW Passat, majitele Ing. J. Š., digitální videokameru Panasonic NV-GS 4EC s pouzdrem v hodnotě 14.200, Kč tak, že tuto vytáhli pootevřeným okénkem u pravých bočních dveří vozidla, přičemž tímto jednáním způsobil poškozenému Ing. J. Š. škodu ve výši 14.200,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 17.9.2001, sp.zn. 1 T 128/2001, za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr.zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců nepodmíněně, který vykonal dne 3.6.2002“. Za to jej podle §247 odst. 1 tr. zák. odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. pak odvolací soud uložil obviněnému L. Č. povinnost zaplatit Ing. J. Š. na náhradu škody částku 14.200,- Kč, přičemž se zbytkem uplatněného nároku odkázal tohoto poškozeného podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Protože v řízení o odvolání rozhodl krajský soud podle §23 odst. 1 tr. ř. o vyloučení věci obviněného Š. Č. k samostatnému projednání, když původně bylo řízení ohledně něj i obviněného L. Č. vedeno společně, rozhodl odvolací soud dvěma rozsudky (L. Č. – ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 3 To 671/2004; Š. Č. – ze dne 16. 3. 2005, sp. zn. 3 To 110/2005).
Oba obvinění podali proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které bylo podáno řádně a včas. Protože oba obvinění mají společnou obhájkyni, tato spojila jejich dovolání do jednoho podání, ve kterém uplatnili také společné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), g) a l) tr. ř. a následující námitky:
K odsouzení došlo pouze na základě výpovědi svědka „N.“, který byl slyšen jako svědek utajený, ačkoliv pro takový postup nebylo prokázáno konkrétní nebezpečí hrozící ze strany obviněných svědkovi. Tento utajený svědek pak v poznávacím řízení poznal Š. Č. na cca 50 % a L. Č. na 60 %, přičemž před provedením rekognice byl svědek vyslechnut pouze ve formě úředního záznamu a takový výslech je procesně nepoužitelný. Kromě výpovědi tohoto svědka pak neexistuje žádný jiný svědek, který by obviněné usvědčoval ze spáchání toho, co je jim obžalobou kladeno za vinu, nebyla u obviněných nalezena videokamera a nebyly nalezeny ani žádné stopy svědčící o tom, že to byli právě obvinění, kdo odcizil kameru. Poukázali přitom na jiné, předchozí jejich trestní stíhání pro podvodné jednání, kde bylo jejich trestní stíhání zastaveno poté, co byli jako pachatelé zjištěny naprosto odlišné osoby. Postup soudů považují za odporující ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. s tím, že nesprávně aplikovaly hmotné i procesní právo.
Shodně pak rovněž namítají, že v průběhu veřejného zasedání došlo ke změnám ve složení senátu odvolacího soudu, nepostupoval tento soud podle §219 odst. 3 tr. ř., tj. nevyžádal si souhlas obou obviněných se čtením protokolu, tento nečetl a ani veřejné zasedání neprovedl znovu. Tím došlo k porušení ustanovení §219 odst. 3 tr. ř., obvinění byli zkráceni na svých procesních právech a je proto dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) případně písm. a) tr. ř. Navrhli proto, aby byly zrušeny oba napadené rozsudky odvolacího soudu a tomuto soudu bylo přikázáno ve věci znovu jednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání obou obviněných uvedla k uplatněnému důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., že obvinění namítají, že nebyl náležitě obsazen odvolací soud, což lze pouze z obsahu dovolání dovozovat. Tak je tomu tehdy, když obsazení soudu neodpovídá ustanovení §27, §31 a §35 zákona č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích, tj. zejména, když rozhoduje samosoudce namísto senátu nebo pokud je senát soudu složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců nebo opačně, dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem a podobně. Je tedy zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. nebyl uplatněn právně relevantně, protože uplatněné námitky tento dovolací důvod nenaplňují.
K uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že existence tohoto důvodu je spatřována především v tom, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily důkazy a některé z nich provedly zákonu odporujícím způsobem, takže jsou procesně nepoužitelné, ale tyto námitky uvedený dovolací důvod nenaplňují. Důvodem dovolání totiž nemůže být nesprávné skutkové zjištění ani nesprávné hodnocení důkazů, ale v rámci uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován. Na jeho podkladě proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby dovolání L. Č. bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Pokud jde o uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., je tento dán v případě, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Obviněný ale v dovolání nenamítá nepříslušnost soudu ani nesprávné obsazení senátu, ale v souvislosti se změnou ve složení senátu odvolacího soudu tomuto vytýká nesprávný procesní postup v rozporu s ustanovením §219 odst. 3 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. se ale na postup senátu podle §219 odst. 3 tr. ř. nevztahuje a tato námitka proto není způsobilá založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Pouze na okraj nutno poznamenat, že pokud došlo k obviněnými namítané změně senátu v jeho složení, tak jde o případ, kdy odvolací soud po zahájení veřejného zasedání pro nepřítomnost obviněných rozhodl o jeho odročení, aniž provedl v jeho průběhu jakýkoliv jiný úkon. Rozhodnutí a doplnění dokazování prováděl odvolací soud stále ve stejném složení senátu.
Podle dalšího uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání L. Č. je ale zřejmé, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenamítá nesprávné právní posouzení skutku, ale svými námitkami, že byl odsouzen pouze na základě výpovědi svědka, který byl utajen, ač k tomu nebyly zákonné podmínky, před rekognicí nebyl řádně vyslechnut a poznal jej pouze na 60 %, neexistuje pak žádný jiný svědek a ani videokamera či jiné stopy nebyly zajištěny, zpochybňuje správnost postupu soudu při zjišťování skutkového stavu věci, hodnocení důkazů a následně tak správnost skutkových zjištění samotných. Jednoznačně to vyplývá nejen z obsahu námitek, ale také z namítaného porušení ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., které upravuje postup soudu právě při zjišťování skutkového stavu věci. Zcela bez významu je pak i odkaz na jiné trestní stíhání, ve kterém došlo k zastavení trestního stíhání obviněného, když byl zjištěn jiný pachatel.
Také v případě důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak obviněný uplatnil námitky, které tento důvod dovolání nejsou způsobilé naplnit a tak ani založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Jak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a), tak i podle písm. g) tr. ř., tak obviněný odůvodnil námitkami, které jsou nezpůsobilé je naplnit. Existenci dalšího důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak obviněný dovozuje z existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ale obviněný neuplatnil důvodně. Předně nutno uvést, že předpokladem jeho řádného uplatnění je takové rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. V daném případě ale odvolací soud odvolání obviněného ani nezamítl a ani neodmítl, ale naopak z podnětu jeho odvolání rozsudek soudu I. stupně ohledně něj zrušil a sám znovu ve věci rozhodl rozsudkem. Vedle nesplnění této zákonné podmínky pro uplatnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak dovolací soud neshledal ani to, že by v řízení předcházejícím byl dán jiný důvod dovolání uplatňovaný obviněným.
Z hlediska všech tří uplatněných důvodů dovolání /§265b odst. 1 písm. a), g) a l) tr. ř./ tak bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného L. Č. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž na jeho podkladě napadené rozhodnutí odvolacího soudu věcně přezkoumal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš