ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.1442.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 1442/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2005 o dovolání obviněného JUDr. J. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 7 To 122/2005, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 7 T 227/2002 takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 7 To 122/2005, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2003, sp. zn. 7 T 227/2002.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2003, sp. zn. 7 T 227/2002, byl obviněný JUDr. J. S. uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Podle skutkových zjištění městského soudu se jej dopustil tím, že v období od 3. 1. do 11. 3. 2002 nechal vyhotovit falzifikát kupní smlouvy na prodej zásob uzavřené dne 27. 2. 1992 mezi státním podnikem D. z. J., zastoupeným Ing. J. L., a společností F., zastoupenou Ing. J. K., tak, že v přesně nezjištěném dni uvedeného období vyzval Ing. J. L., aby vyplnila vlastní rukou formulář kupní smlouvy, jejíž obsah mu byl znám z fotokopie, a když mu tato vyhověla, následně dne 11. 3. 2002 předložil tuto smlouvu opatřenou falešným razítkem firmy F. a falešným podpisem Ing. J. K. k výzvě Krajskému soudu v Brně jako důkaz ve věci vedené pod sp. zn. 28 Co 492/99, čímž dosáhl vynesení rozsudku v neprospěch poškozeného Ing. J. K., který byl uznán povinným zaplatit státnímu podniku D. J. částku 1.305.493,- Kč s příslušenstvím, celkem 3.162.635,- Kč, které dosud poškozený nebyl povinen zaplatit.
Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu poskytování advokátních služeb v trvání pěti roků.
Odvolání obviněného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 6. 2005, sp. zn. 7 To 122/2005, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právními posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V úvodu odůvodnění dovolání obviněný namítl, že podle jeho názoru soud prvního stupně rozhodl v rozporu s jeho právem na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení tohoto práva spatřuje obviněný v tom, že městský soud podle jeho přesvědčení rozhodl v rozporu s provedeným dokazováním, zejména tím, že závěr o jeho vině opřel o podle obviněného zcela nevěrohodnou výpověď svědkyně Ing. J. L. Obviněný dále vyslovuje přesvědčení, že jestliže existoval falzifikát předmětné kupní smlouvy již v době, kdy státní podnik D. z. J. ještě nezastupoval, nenese za jeho vypracování odpovědnost. Poukazuje v této souvislosti na protokol o ústním jednání konaném v roce 1998 před Městským soudem v Brně, z něhož vyplývá, že originál kupní smlouvy byl předložen soudu jeho předchůdcem. Dovolatel dále vyslovil názor, že nemohl uvést justiční orgán v omyl tím, že předstíral existenci důkazu – originálu kupní smlouvy. Navíc ani nic nepředstíral, neboť předmětnou smlouvu nalezl, jak tvrdí, v kanceláři likvidátorky za její přítomnosti a za přítomnosti Ing. K., a zaslal ji soudu.
Obviněný dále soudům vytýká, že uvěřily výpovědi svědka Ing. J. K., neboť pokud by tento potvrdil, že danou kupní smlouvu podepsal, musel by zaplatit celou částku 1.305.493,- Kč. Nesprávné hmotně právní posouzení skutku spatřuje dovolatel i ve vyřešení platnosti kupní smlouvy, neboť podle ustanovení občanského zákoníku není pro platnost kupní smlouvy o koupi a prodeji movitých věcí vyžadována písemná forma. Obviněný se z tohoto důvodu domnívá, že pokud Ing. J. K. převzal vydraženou prodejnu i se zásobami, mohlo by se u něj jednat o bezdůvodné obohacení. Podle obviněného není Ing. J. K. poškozeným a předložením kupní smlouvy nelze podle názoru obviněného naplnit skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. V této souvislosti by podle dovolatele mělo být objasněno, zda firma F. uvedené věci převzala a zda se tím bezdůvodně obohatila.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud po přezkoumání rozsudku Městského soudu v Brně a usnesení Krajského soudu v Brně zrušil rozsudek městského soudu a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve vyjádření uvedla, že dovolání obviněného je možno v zásadě označit za opodstatněné, ovšem i z jiných důvodů, než kterými argumentuje dovolání. Podle jejího názoru uplatněné námitky směřují především proti řízení před soudem prvního stupně, proti způsobu hodnocení důkazů a zpochybňují správnost skutkových zjištění učiněných soudy. Nejvyšší státní zástupkyně je přesvědčena, že rozhodnutí soudu druhého stupně je vadné v otázce právního posouzení skutku. Pochybení spatřuje v tom, že nalézací soud označil za subjekt jednající v omylu Krajský soud v Brně, jenž měl být uveden v omyl předložením zfalšované smlouvy. Takový právní názor nepovažuje za akceptovatelný, neboť podle jejího názoru soud nemůže vystupovat v postavení osoby, jež činí v omylu majetkovou dispozici, kterou dochází ke škodě na cizím majetku a k obohacení jiné osoby. Vydávání soudního rozhodnutí není podle nejvyšší státní zástupkyně majetkovou dispozicí, přičemž má za to, že žalovaný jednáním obviněného v omyl uváděn nebyl. Dále zdůraznila, že občanskoprávní řízení v souladu se zásadou projednací umožňuje stranám účinně se bránit proti lživým tvrzením protistrany či předkládání falešných listin. Zdůraznila, že soud má možnost provést i jiné než stranami navržené důkazy, aby zjistil skutečný stav věci, o němž není důvodných pochyb a na jehož základě teprve může rozhodnout o právním stavu věci. Na tomto místě připomněla rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 229/2004, které se zabývá právním posouzením v obdobné trestní věci. Svou argumentaci uzavírá tak, že podle ní nelze skutek popsaný ve výroku rozsudku Městského soudu v Brně posoudit jako trestný čin podvodu podle §250 tr. zák. a pokud tak soud učinil, spočívá podle jejího přesvědčení takové rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku, které soud druhého stupně nenapravil.
Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu, jakož i rozsudek městského soudu, a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky skutečně naplňují deklarovaný důvod, kterým je přezkumná povinnost dovolacího soudu vymezena (viz §265f odst. 1 tr. ř., §265i odst. 3 tr. ř.). Uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je totiž nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Uvedené podmínky nesplňovala ta část námitek dovolatele, kterými zpochybňoval věrohodnost výpovědí svědků Ing. J. L., JUDr. M. K. a Ing. J. K. Jako irelevantní shledal Nejvyšší soud i námitky dovolatele ohledně doby, kdy došlo k falšování kupní smlouvy. Z povahy těchto námitek dovolatele je totiž zřejmé, že vytýkané vady mají povahu vad skutkových, nikoli právních. Uplatněním námitek tohoto typu proto dovolatel vybočoval z rámce deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže Nejvyšší soud k nim při svém rozhodování nepřihlížel (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 65l/02, III. ÚS 282/03).
Naproti tomu jako relevantní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu shledal Nejvyšší soud námitku dovolatele zpochybňující závěr, že zjištěný skutek naplňuje znaky skutkové podstaty pokusu trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák., §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., opřenou o argumentaci dovolatele, že nemohl uvést soud jako justiční orgán v omyl tím, že předstíral existenci důkazu – originálu kupní smlouvy. Nejvyšší soud proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení včetně řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že dovolání je částečně důvodné.
Podle závěrů nalézacího soudu spáchal obviněný JUDr. J. S. pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák, §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., neboť se dopustil pro společnost nebezpečného jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, že ke škodě cizího majetku jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl a způsobí takovým činem značnou škodu, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo.
V posuzovaném případě totiž dospěly nalézací soud, jakož i soud odvolací k závěru, že osobou, která měla být uvedena v omyl, je Krajský soud v Brně, kterému obviněný jako právní zástupce podniku D. z. J. v rámci občanského soudního řízení předložil falzifikát kupní smlouvy, na základě níž byla rozhodnutím tohoto soudu Ing. J. K. uložena povinnost zaplatit částku 3.162.635, Kč.
Obecně naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. nebrání skutečnost, že osoba, která byla pachatelem uvedena v omyl, byla odlišná od osoby, k jejíž škodě pachatel sebe nebo jiného obohatil (k tomu viz č. 5/2002-I. Sb. rozh. trest.). V tomto ohledu nelze proti závěrům soudů obou stupňů nic namítat.
Následně je ovšem nutno vyřešit otázku, zda osobou která je uváděna v omyl, může být soud. Zcela shodnou otázku již Nejvyšší soud řešil v usnesení sp. zn. 11 Tdo 229/2004 zmiňovaném ve vyjádření nejvyšší státní zástupkyně. Toto rozhodnutí bylo vzhledem ke svému širokému dopadu na rozhodovací praxi navrženo k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Trestní kolegium Nejvyššího soudu je schválilo k publikaci na své poradě dne 8. 12. 2005. Senát 7 Tdo právní názor obsažený v citovaném rozhodnutí sdílí a na nyní posuzovaný případ jej bezezbytku aplikoval.
Podle tohoto právního názoru je sporné občanskoprávní řízení ovládáno zásadou projednací (§120 o. s. ř.), podle níž se výsledek důkazního řízení zásadně odvíjí od iniciativy a aktivity účastníků. Současně s ní však platí zásada zjišťování skutkového stavu bez důvodných pochybností (§120 odst. 3, §132, §153 odst. 1 o. s. ř.). Zásada projednací umožňuje žalovanému bránit se nesprávným či nepravdivým tvrzením žalobce a vyvracet je, účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud pak rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. I ve sporných řízení však může soud ve smyslu §120 odst. 3 o. s. ř. provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo. Soud se tak nezbavuje povinnosti zjistit skutkový stav věci bez důvodných pochybností (§153 odst. 1, §132, §120 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §101 odst. 1 o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména:
a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení,
b) plnit důkazní povinnost (§120 odst. 1 o. s. ř.) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem,
c) dbát pokynů soudu.
Rozhodnutí ve věci je pak autoritativním skutkovým závěrem, který lze následně změnit jen zákonem vymezenými procesními prostředky. V právní nauce je omyl vykládán jako nevědomá shoda neshoda vůle a projevu. Za situace, kdy je soud povinen zjišťovat skutkový stav bez důvodných pochybností a je tudíž místem nalézání práva, uvedená zákonná úprava z povahy věci vylučuje možnost zařadit obecný soud rozhodující v civilním řízení sporném mezi osoby, jež mohou být uvedeny v omyl pachatelem trestného činu podvodu.
Přijetí opačného výkladu by mělo za následek podezření ze spáchání trestného činu podvodu každým žalobcem, který by neunesl v rámci civilního řízení sporného své důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení, které by jinak bylo způsobilé vést k rozhodnutí, kterým bylo žalovanému uloženo plnit žalobci.
Je rovněž třeba připomenout, že žádné ustanovení občanského soudního řádu nestanoví sankci pro případ, že účastník řízení vypovídá nepravdivě. Ustanovení §131 odst. 2 o. s. ř. pouze obecně uvádí, že účastníci mají při svém výslechu před soudem vypovědět pravdu a nic nezamlčovat.
To však neznamená, že by se účastník občanskoprávního řízení nemohl svou nepravdivou výpovědí, resp. předložením zfalšovaného dokumentu dopustit trestného činu. S přihlédnutím ke konkrétnímu způsobu jednání a jeho zamýšlenému či skutečně způsobenému následku by se mohlo jednat například o trestný pomluvy podle §206 tr. zák., křivého obvinění podle §174 tr. zák., padělání a pozměňovaní veřejné listiny podle §176 tr. zák., poškozování cizích práv podle §209 tr. zák. nebo poškozování věřitele podle §256 tr. zák. či zvýhodňování věřitele podle §256a tr. zák.
Při respektování skutkových zjištění v posuzované věci a shora rozvedeného právního názoru proto nelze jednání obviněného JUDr. J. S. posoudit jako trestný čin podvodu podle §250 tr. zák.
IV.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i rozsudek Městského soudu v Brně (§265k odst. 1 tr. ř.). Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§265k odst. 2 tr. ř.) a Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal rozhodl (§265l odst. 1 tr. ř.).
Při novém rozhodování bude tento soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Na městském soudu bude, aby za situace, kdy ze shora rozvedených důvodů nelze jednání obviněného posoudit jako trestný čin podvodu podle §250 tr. zák., vážil, zda při respektování totožnosti skutku tento nenese znaky skutkové podstaty jiného trestného činu, eventuálně vážil, zda nepřichází v úvahu postup podle §222 odst. 2 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že podle zjištění Nejvyššího soudu obviněný dosud nebyl dodán do výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl v posuzované věci uložen, nerozhodoval ve smyslu §265l tr. ř. o vazbě obviněného.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr