ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.800.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 800/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 8. 2005 o dovolání obviněného P. Č., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 4 To 1062/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 18 T 196/2003 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Č. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 18 T 196/2003, byl obviněný P. Č. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (bod I rozsudku), pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (bod II rozsudku) a trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. (bod III rozsudku).
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jich dopustil tím, že
I.
jako osoba podnikající pod obchodním jménem Č. P. - B., Z., S, si dne 7. 4. 2000 ústně objednal u firmy Z. R., klempířství a pokrývačství, J., S., klempířské a pokrývačské práce na stavbách ve V. a S. v celkové hodnotě 65.625, Kč, když objednané práce byly provedeny a vyfakturovány fakturou č. 2120 ze dne 28. 8. 2000, se splatností dne 8. 9. 2000, přičemž ani po urgencích nebyla faktura obviněným zaplacena a obviněný již při učinění objednávky byl srozuměn s tím, že objednané práce nebude schopen z důvodu insolventnosti zaplatit, čímž způsobil výše uvedenému poškozenému škodu ve výši 65.625,- Kč,
II.
1/ jako osoba podnikající pod obchodním jménem P. Č., P. Z., p. V., provozovna Z., S., si v období březen duben roku 2001 ústně objednal u firmy Z. R., klempířství a pokrývačství, J., S., klempířské a pokrývačské práce na stavbách v H. H., T., S., P. a na O. v celkové hodnotě 241.500,- Kč, za které předem uhradil zálohu ve výši 50.000,- Kč, a současně od firmy J. Š. - p., M., B., si v téže době rovněž objednal pokrývačské práce na stavbách v T., H. H. a P. v celkové hodnotě 101.590,- Kč, když objednané práce byly provedeny a vyfakturovány fakturou ze dne 15. 8. 2001, se splatností dne 31. 8. 2001 v částce 191.500,- Kč firmou Z. R., klempířství a pokrývačství, J., S., a fakturou ze dne 12. 9. 2001, se splatností dne 28. 9. 2001 firmou J. Š. - p., M., B., přičemž ani po urgencích nebyly faktury obviněným zaplaceny a obviněný již při učinění objednávky byl srozuměn s tím, že objednané práce nebude schopen z důvodu insolventnosti zaplatit, čímž způsobil výše uvedeným poškozeným celkovou škodu ve výši 293.090,- Kč,
2/ jako osoba podnikající pod obchodním jménem P. Č., N., S., si od firmy V. s. B., a. s., d., se sídlem ulice Ch., P. n. L., na základě objednávky ze dne 19. 4. 2001 a ze dne 16. 5. 2001 pronajal na dobu neurčitou trubkové lešení „L.“ a lešenové podlážky, a to 2 ks kovových přepravek, 32 ks nánožek, 160 ks nastavovacích spojek, 650 ks upínacích spojek, 172 ks lešenových trubek – 2 metry, 130 ks lešenových trubek – 4 metry, 107 ks lešenových trubek – 6 metrů a 400 ks lešenových podlážek, když tyto převzal ve dnech 23. 4., 2. 5., 16. 5. a 18. 5. 2001, jak vyplývá z výdejových listin, přičemž byl srozuměn s povinností hradit měsíční nájem podle ceníku, toto nájemné nehradil za dobu od dne 23. 4. do 30. 6. 2001 v částce 28.020, Kč (faktura ze dne 11. 7. 2001 se splatností dne 25. 7. 2001), za dobu od 1. 7. do 31. 7. 2001 v částce 19.830,54 Kč (faktura ze dne 6. 8. 2001, se splatností 20. 8. 2001), za dobu od 1. 8. do 31. 8. 2001 v částce 19.830,54 Kč (faktura ze den 5. 9. 2001, se splatností dne 19. 9. 2001), za dobu od 1. 9. do 30. 9. 2001 v částce 19.190,90 Kč (faktura ze dne 3. 10. 2001, se splatností dne 17. 10. 2001), přičemž obviněný po celou dobu roku 2000 byl srozuměn s tím, že není schopen dostát svým obchodním závazkům i z roku 1997 a 1998, a po datu 26. 10. 2000 musel být srozuměn s tím, že je předlužen a že nájemné nebude moci uhradit, když tímto jednáním způsobil celkovou škodu 86.871,98 Kč poškozené firmě H. V. S. B., a. s., se sídlem P., P., o. z. – V.S.B., a. s., d., o. z. Č. B., O., jakožto právnímu nástupci firmy V. s. B., a. s., d.,
celkem jednáním pod bodem 1- 2 způsobil škodu 379.961,98 Kč,
III.
jako daňový subjekt podnikající jako fyzická osoba pod obchodním jménem Č. P., B., N., S., ke dni 30. 5. 1997 (den ukončení zdanitelného plnění - den kolaudace) neodvedl daň z přidané hodnoty za výstavbu rodinného domku manželů P. a K. R., V. V., ze základu 2.308.622,- Kč včetně DPH ve výši 5 %, tedy částku 109.893,- Kč, když obviněný vystavoval pouze zálohové faktury a neprovedl vyúčtování dokončeného díla.
Obviněnému byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Současně bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
K odvolání obviněného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 4 To 1062/2004, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek okresního soudu částečně zrušil, a to v celém výroku o náhradě škody. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, a to v rozsahu výroku o vině i trestu. Toto rozhodnutí napadl z dovolacího důvod uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem uvedeným v §265b písm. f) tř. ř. s tím, že Krajský soud v Českých Budějovicích nesprávně zamítl jeho odvolání a že právní posouzení skutku rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích je vadné. V podání doplňujícím dovolání pak obviněný upřesnil, že namísto dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. měl na mysli důvod pod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání obviněný soudům vytýká, že podle jeho názoru nehodnotily objektivně provedené důkazy a současně neprovedly další důkazy jím navrhované. Tyto důkazy měly podle jeho přesvědčení vyvrátit závěr o naplnění subjektivní stránky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Podle dovolatele krajský soud nedostál své přezkumné povinnosti podle §254 odst. 1 tr. ř. a nevypořádal se zcela s jeho odvolacími námitkami.
Obviněný brojí proti závěru o jeho vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. s tím, že podle jeho názoru mu nebylo prokázáno úmyslné zavinění, a to ani ve formě nepřímého úmyslu. Oponuje rovněž závěrům znaleckého posudku z oboru ekonomie, odvětví účetní evidence, a to zejména proto, že podle jeho mínění nebyl k dispozici dostatek dokladů potřebných pro jeho zpracování. Obviněný je přesvědčen, že soud nepřihlédl dostatečně k tomu, že podnikal jako fyzická osoba a počátkem roku 2001 zvýšil počet zaměstnanců a rozšířil firmu, přibral zakázky a měl tudíž výhled na získání dalších prostředků k úhradě uzavřených závazků. Tyto okolnosti podle něj vyvracejí závěr o jeho eventuálním úmyslu zvyšovat objem nesplacených závazků. Tuto jeho obhajobu podle jeho mínění potvrzují výpovědi svědků R. Š., J. Š., Z. R., P. H. a S. P., jejichž hodnocení obviněný v textu dovolání sám provádí. Obviněný dále opakuje svou obhajobu, že přesvědčení o své insolventnosti definitivně nabyl až v květnu 2001 a tehdy se také rozhodl na sebe podat návrh na konkurs. Podle dovolatele subjektivní stránku trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. lze prokazovat jen nepřímo z okolností objektivní povahy, ze kterých lze při respektování zásad správného a logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem. Má však za to, že v posuzovaném případě soudy takto nepostupovaly.
V doplnění dovolání obviněný rozšířil svou argumentaci ke zmíněnému trestnému činu tak, že za dané důkazní situace je podle jeho mínění na zjištěné jednání nutno aplikovat ustanovení o trestném činu předlužení podle §256c odst. 2 tr. zák.
K trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. dovolatel uvádí, že stavbu měl na starost Ing. F. T. Dále namítá, že stavba nebyla nikdy právně ukončena a z důvodu sporů nedošlo ani ke konečné fakturaci. Uvedl, že dopočtená daň vycházela ze zaúčtovaných dokladů, které nebyly nijak fingovány. Obviněný připomíná, že správce daně vydal zajišťovací příkaz, na základě kterého byla celá daň v průběhu několika měsíců, a to ještě před zahájením trestního řízení, uhrazena. Podle názoru obviněného se v posuzovaném případě nejednalo o zkrácení daně podle §148 tr. zák., nýbrž pouze o její neodvedení, které nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 11/2003, 11 Tdo 265/2002 a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 722/01.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení krajského soudu a rozsudek okresního soudu zrušil a přikázal Okresnímu soudu ve Strakonicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
Ve svém vyjádření vyslovila názor, že všechny námitky obsažené v textu dovolání ze dne 3. 4. 2005, které se týkají skutků kvalifikovaných jako trestný čin podvodu podle §250 tr. zák., směřují do oblasti skutkových zjištění. Podle ní tyto skutkové námitky dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Má za to, že námitku obsaženou v doplňku dovolání, podle které bylo na místě použít kvalifikace trestného činu předlužení podle §256c odst. 2 tr. zák., lze považovat z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní, nikoliv však za důvodnou. Je přesvědčena, že ustanovení §256c odst. 2 tr. zák. naprosto nedopadá na jednání pachatele – podnikatele, který vstupuje do tzv. dodavatelsko – odběratelských vztahů a odebírá od jiných subjektů zboží a služby bez zaplacení, přičemž je od počátku srozuměn s tím, že za zboží a služby neposkytne finanční ekvivalent. Upozornila, že následkem takového jednání pachatele není primárně ohrožení uspokojení práv jeho věřitelů, ale zmenšení majetku dodavatelského subjektu. Dále připomněla, že současně dochází k obohacení pachatele, což ustanovení §256c tr. zák. vůbec nepostihuje. Pro postih zjištěného jednání obviněného je tak určeno ustanovení o trestném činu podvodu podle §250 tr. zák.
Ve vztahu k trestnému činu podle §148 odst. 1 tr. ř. konstatovala, že dovolatel rovněž uvádí některé skutkové námitky, které neodpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu. Pod uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze však podle ní podřadit námitku dovolatele, podle které skutková podstata trestného činu podle §148 odst. 1 tr. zák. nebyla jeho jednáním naplněna, neboť šlo pouze o neodvedení daně. Nejvyšší státní zástupkyně v této souvislosti připustila, že popis skutku v tzv. skutkové větě není zcela přiléhavý, když se zde uvádí, že obviněný P. Č. „neodvedl daň z přidané hodnoty za výstavbu rodinného domku …“ a jednání směřující k zakrytí daňové povinnosti je zde jen naznačeno údaji o tom, že obviněný vystavoval pouze zálohové faktury a neprovedl vyúčtování dokončeného díla. Zdůraznila však, že skutková zjištění obsažená v tzv. skutkové větě spolu s údaji rozvedenými v odůvodnění obou soudních rozhodnutí umožňují učinit závěr, že obviněný P. Č. předstíral, že mu daňová povinnost ve výši 109.893,- Kč vůbec nevznikla, a takovéto jednání naplňuje skutkovou podstatu trestného činu podle §148 odst. 1 tr. zák. Podle jejího názoru je skutečnost, že daň byla doměřena a obviněným zaplacena po provedené daňové kontrole, z hlediska jeho trestní odpovědnosti zcela irelevantní. Dodatečné zaplacení daně za takovýchto okolností by nemohlo být považováno ani za dobrovolné napravení škodlivého následku trestného činu ve smyslu §66 písm. a) tr. zák., jehož se dovolatel ostatně ani nedovolával.
K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak uvedla, že jeho aplikace nepřipadá v úvahu, neboť v předmětné věci odvolací soud provedl částečnou změnu rozsudku soudu prvního stupně a o zamítnutí nebo odmítnutí tedy nerozhodoval. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného P. Č. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování.
Uvedené podmínky nesplňovala ta část námitek dovolatele, kterými zpochybňoval skutkové závěry soudů a brojil proti způsobu, jakým soudy provedené důkazy podle §2 odst. 6 tr. ř. vyhodnotily. V případě skutků pod body I a II šlo o námitky tvrdící, že v době, kdy uzavíral předmětné závazky, byl solventní, resp. nebyl si vědom toho, že je nebude schopen v dohodnutém termínu uhradit. V této souvislosti obviněný zpochybňoval především správnost a úplnost znaleckého posudku z oboru ekonomie, odvětví účetní evidence, z něhož soudy mimo jiné při závěru o insolventnosti obviněného vycházely. V případě skutku ad III pak šlo o námitky, podle nichž osobou zodpovědnou za vedení stavby domu manželů K. byl svědek Ing. F. T. Šlo o součást obhajoby obviněného, s níž se soudy v rámci hodnocení provedených důkazů vypořádaly, přičemž skutkovými zjištěními, k nimž takto dospěly, byl Nejvyšší soud v rámci přezkumu napadeného rozhodnutí z titulu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vázán. Těmito námitkami obviněný vybočoval z rámce tohoto dovolacího důvodu, takže Nejvyšší soud k nim při svém rozhodování nepřihlížel (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. II. ÚS 651/02, IV. ÚS 673/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).
Naproti tomu jako relevantní z pohledu výše uplatněného dovolacího důvodu shledal Nejvyšší soud námitky dovolatele, že zjištěným jednáním (skutek pod bodem I, II) nenaplnil znaky trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., nýbrž skutkovou podstatu trestného činu předlužení podle §256c tr. zák. Za obsahově naplňující deklarovaný dovolací důvod lze považovat i námitku spočívající v tom, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podle §148 odst. 1 tr. zák. (skutek pod bodem III), neboť mělo jít pouze o neodvedení daně.
Nejvyšší soud nicméně konstatoval, že těmito otázkami se okresní i krajský soud podrobně zabývaly a dospěly při jejím řešení ke správným závěrům.
Podle závěru soudů naplnil obviněný znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. tím, že ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou.
Trestného činu předlužení podle §256c odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo byť i z vědomé nedbalosti, ač ví, že je předlužen, přijme nový závazek nebo zřídí zástavu.
Rozdíl mezi oběma skutkovými podstatami spočívá v tom, že pachatel trestného činu podvodu na rozdíl od pachatele trestného činu předlužení nemá v úmyslu uzavřený závazek plnit (resp. plnit jej v dohodnuté době), nýbrž uvádí vědomě poškozeného v omyl tím, že od něj vyláká určité plnění, ač ví, resp. je srozuměn s tím, že uzavřený závazek nesplní, čímž se k jeho škodě obohacuje (srovnej např. č. 54/1967 Sb. rozh. trest.). Vykazuje proto také vyšší stupeň typové nebezpečnosti pro společnost.
Závěr o podvodném úmyslu obviněného v případě jeho jednání pod body I a II výroku soudy učinily zcela jednoznačně a výslovně ho také ve výroku vyjádřily („již při učinění objednávky byl srozuměn s tím, že objednané práce nebude schopen z důvodu insolventnosti zaplatit, čímž způsobil poškozeným škodu ve výši …“).
Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. se obviněný podle právní věty výroku rozsudku okresního soudu dopustil tím, že ve větším rozsahu zkrátil daň.
Za zkrácení daně se přitom v souladu s respektovanou judikaturou považuje jakékoliv jednání pachatele, v důsledku něhož je mu jako poplatníkovi vyměřena nižší daň nebo k vyměření této povinné platby vůbec nedojde. Není jím však její pouhé neodvedení, byla-li příslušná platba správně vypočtena, přiznána nebo vyměřena, resp. nebyla-li zatajena skutečnost, která vznik daňové povinnosti odůvodňuje.
Okresní soud ve výroku svého rozsudku popsal zjištěné jednání obviněného, kterým podle něj naplnil znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. tak, že „obviněný jako daňový subjekt … ke dni 30. 5. 1997 (den ukončení zdanitelného plnění – den kolaudace) neodvedl daň z přidané hodnoty za výstavbu rodinného domku manželů K. … ve výši 109.893,- Kč, když vystavoval pouze zálohové faktury a neprovedl vyúčtování dokončení díla“. I když podstata jednání obviněného je v popisu skutku vyjádřena, bylo možno v zájmu jeho větší přesvědčivosti doplnit zjištění plynoucí z odůvodnění rozhodnutí okresního soudu a k námitkám obviněného výslovně zmíněná v odůvodnění usnesení krajského soudu (viz str. 7 odůvodnění), a sice že právě vystavováním toliko zálohových faktur a nevystavením konečné faktury vyvolával obviněný záměrně dojem, že stavba rodinného domku není dokončena a povinnost vyčíslit DPH tak dosud nenastala, ačkoliv ve skutečnosti tomu tak bylo.
Přestože znění zmíněné skutkové věty by bylo možno v naznačeném směru precizovat, Nejvyšší soud je však toho názoru, že i její stávající znění vyjadřuje naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podle §148 odst. 1 tr. zák., takže dovolání shledal v této části zjevně neopodstatněným.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že ustanovení §265 odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě obsahuje dvě alternativy dovolacího důvodu. První – bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí – je naplněna tehdy, pokud byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů. Tak tomuto je v případě zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí, nebo tehdy, bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání. Jinými slovy tento dovolací důvod je naplněn tehdy, pokud odvolací soud měl odvolání přezkoumat po věcné stránce (meritorně), avšak namísto toho je bez věcného přezkoumání zamítl nebo odmítl z formálních důvodů (např. jako opožděné podané), ačkoli zákonné podmínky pro takový postup nebyly splněny. Prostřednictvím dovolání podaného z tohoto důvodu se lze proto domáhat věcného přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně v řádném řízení, které soud druhého stupně v rozporu se zákonem neprovedl.
Druhou alternativou je, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V tomto případě nezáleží na tom, z jakých důvodů byl řádný opravný prostředek zamítnut či odmítnut, rozhodné je, že řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadou, která naplňuje některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že dovolatel nenaplnil ani jednu z obou uvedených alternativ. Pokud jde o první alternativu, v předmětné trestné věci nedošlo k odmítnutí ani zamítnutí řádného prostředku obviněného, jak to předpokládá deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., když jeho odvolání bylo krajským soudem věcně projednáno.
Krajský soud v Českých Budějovicích totiž usnesením ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 4 To 1062/2004 (z podnětu obviněného P. Č.), podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř., rozsudek nalézacího soudu částečně zrušil, a to v celém výroku o náhradě škody. I ostatní výroky rozsudku okresního soudu krajský soud přezkoumal, avšak důvod k jejich změně neshledal.
V případě druhé alternativy je podmínkou jejího úspěšného uplatnění, že odvolání nebylo vyhověno, ačkoliv v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Vzhledem k negativnímu závěru Nejvyššího soudu o existenci skutečností zakládajících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bylo dovolání obviněného zjevně neopodstatněné i ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
IV.
Dovolání obviněného P. Č. proto Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr