ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.929.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 929/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 8. 2005 o dovolání obviněného J. W., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. 7 To 581/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 10/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného J. W. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 15 T 10/2004, byl obviněný J. W. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej dopustil tím, že v úmyslu získat takto majetkový prospěch a nedostát svým závazkům, dne 15. 8. 2002 v O. – V., na ul. R. v prodejních prostorách společnosti C. – M. S., s. r. o., uzavřel prostřednictvím této společnosti leasingovou smlouvu, jejímž předmětem byl nájem vozidla značky Jeep Grand Cherokee 3,1 TD Limited, , na základě které po uhrazení zálohové platby ve výši 100.000,- Kč, akontace ve výši 298.140,- Kč, pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem předmětu leasingu ve výši 4.145,- Kč, převzal uvedené motorové vozidlo, dne 15. 8. 2002 uhradil první pravidelnou splátku ve výši 29.213, Kč, následně dne 30. 12. 2002 uhradil 2 splátky ve výši 29.213,- Kč a 10.786,50 Kč, žádnou další splátku již nehradil, výpověď leasingové smlouvy převzal dne 31. 10. 2002 a předmětné motorové vozidlo leasingovému pronajímateli nevrátil, a dne 20. 12. 2002 předmětné motorové vozidlo Jeep Grand Cherokee 3,1 TD Limited převezl přes hraniční přechod V. N.na U., kde s ním naložil blíže nezjištěným způsobem, a následně dne 6. 1. 2003 nahlásil na P.ČR obvodní oddělení H. odcizení předmětného vozidla Jeep Grand Cherokee 3, 1 TD Limited a tímto jednáním způsobil společnosti D.Ch.S. B., s. r. o., se sídlem P., B., škodu ve výši 1.081.200,- Kč.
Obviněnému J. W.byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. 7 To 581/2004, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že se trestného činu podvodu nedopustil a předmětné vozidlo Jeep Grand Cherokee 3,1 TD Limited v podvodném úmyslu nevylákal. Setrvává na své obhajobě, podle níž se s vozidlem v prosinci 2002 z U. vrátil a odcizeno mu bylo až 6. 1. 2003 v H. V této souvislosti dovolatel soudům vytýká neúplně zjištěný skutkový stav. Je přesvědčen, že zcela nedůvodně nebylo vyhověno jeho návrhům na doplnění dokazování výslechy svědků Š. a V. Má za to, že nebylo přihlédnuto k protokolu o ohledání místa činu na č. l. 59 spisu, z něhož podle přesvědčení obviněného vyplývá přítomnost vozidla v H. ještě dne 6. 1. 2003. Obviněný zdůraznil, že konkrétní námitky rozvádí v ústavní stížnosti, kterou podal pro porušení práva na spravedlivý proces.
Obviněný rovněž soudům obou stupňů vytýká nesprávné hmotně právní posouzení skutku, které má podle něj spočívat v nesprávném stanovení výše způsobené škody. Pochybení soudů spatřuje v tom, že jím provedené platby – záloha 100.000,- Kč, akontace ve výši 289.140,- Kč, pojistné 4.145,- Kč a leasingové splátky dvakrát ve výši 29.213,- Kč a jedenkrát ve výši 10.000,- Kč nebyly nijak zohledněny při výpočtu výše způsobené škody, což podle jeho názoru neodpovídá zvolené právní kvalifikaci podle §250 tr. zák. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. Ve vyjádření uvedla, že pod deklarovaný dovolací důvod je možné zahrnout pouze námitky obviněného týkající se nesprávného stanovení výše škody ve vztahu ke spáchanému trestnému činu. Má za to, že v daném případě měla být škoda stanovena tak, že od ceny vozidla v době spáchání činu, tedy od částky objektivně zjištěné příslušným znalcem, měla být odečtena ta část částky zaplacené obviněným ve formě akontace a dvou splátek, která představuje čisté splátky na pořizovací cenu předmětného vozidla. Nicméně podle ní s ohledem na hodnotu vozidla stanovenou znalcem v době spáchání skutku, která více jak dvojnásobně překračuje hranici značné škody, by ani odpočet uhrazených splátek na cenu předmětu leasingu, nemohl ovlivnit právní kvalifikaci jednání obviněného J. W., neboť výše způsobené škody by se i nadále pohybovala v uvedené kvalifikační rovině. Podle nejvyšší státní zástupkyně by proto projednání dovolání nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka stanovení výše škody v případě podvodu na leasingové společnosti již byla opakovaně v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky skutečně naplňují deklarovaný důvod, kterým je přezkumná povinnost dovolacího soudu vymezena (viz §265f odst. 1 tr. ř., §265i odst. 3 tr. ř.). Uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je totiž nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování (shodně viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 65/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).
Uvedené podmínky nesplňovala ta část námitek dovolatele, kterými brojil proti skutkovým závěrům soudů, podle nichž již v době uzavírání leasingové smlouvy měl podvodný úmysl, v souladu s nímž také převezl vůz na U. Stejného charakteru byly i námitky zpochybňující způsob, jakým soudy přistoupily ke zhodnocení provedených důkazů, resp. výhrady proti tomu, že nebylo vyhověno návrhům obviněného na doplnění dokazování.
Těmito námitkami oponujícími správnosti a úplnosti skutkových závěrů obou soudů vybočoval obviněný z rámce deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže Nejvyšší soud k nim při svém rozhodování nemohl přihlížet.
Naproti tomu námitky obviněného směřující proti tomu, jak byla stanovena výše způsobené škody, která má určující význam pro právní posouzení skutku, již deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplňovaly a Nejvyšší soud se jimi proto věcně zabýval.
Znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. obviněný J. W. podle nalézacího soudu naplnil tím, že ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil takovým činem značnou škodu.
Podle okresního soudu obviněný způsobil zjištěným jednáním společnosti D.Ch.S. B., s. r. o., se sídlem P., B., škodu ve výši 1.081.200,- Kč. Tuto výši okresní soud dovodil na podkladě znaleckého posudku z oboru ekonomiky (viz str. 8 odůvodnění rozsudku). Způsobená škoda tedy byla kvalifikována ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák. jako značná škoda, neboť přesahovala částku 500.000,- Kč.
Tento postup ovšem není správný, neboť znalec vyčísloval hodnotu vozu ke dni 20. 12. 2002, tj. ke dni, kdy jej obviněný převezl na U. Vzhledem k tomu, že vůz byl jako nový převzat obviněným do užívání dne 15. 8. 2002, snížila se původní hodnota vozu v důsledku amortizace a to o nezanedbatelnou částku.
Podle §89 odst. 12 tr. zák. se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává.
Vzhledem k tomu, že jednání obviněného bylo posouzeno jako trestný čin podvodu podle §250 tr. zák., je dobou činu doba, kdy pachatel věc na poškozeném vylákal a sebe nebo jiného tak obohatil. Hodnota vozu tedy měla být v posuzovaném případě stanovena nikoli ke dni vývozu automobilu na U., nýbrž ke dni uzavření leasingové smlouvy a s ním spojeným převzetím vozu obviněným (k tomu viz č. 47/2002 Sb. rozh. trest.).
To také správně konstatoval Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého usnesení (viz str. 3) s tím, že pro stanovení výše škody tím pádem nebyl vypracovaný znalecký posudek z oboru ekonomiky relevantní. Podle závěru krajského soudu způsobil obviněný v souladu s ust. §89 odst. 12 tr. zák. škodu rovnající se pořizovací hodnotě vozu včetně DPH, tj. 1.445.700,- Kč. Takový závěr shledává Nejvyšší soud správný a v souladu s respektovanou judikaturou (viz č. 25/2004 Sb. rozh. trest.). Krajský soud současně konstatoval, že pochybení okresního soudu při výpočtu výše způsobené škody nemohl napravit, neboť mu v tom ve smyslu §259 ost. 4 tr. ř. bránil zákaz reformace in peius (rozsudek byl přezkoumáván toliko z podnětu odvolání podaného obviněným).
Krajský soud však nepřihlédl ke specifickému postupu výpočtu výše škody způsobené uzavřením tzv. leasingové smlouvy. V tomto případě je totiž nutno od ceny předmětu, který pachatel prostřednictvím uzavření leasingové smlouvy vyláká, vyčíslené podle §89 odst. 12 tr. zák. odečíst částky, jejichž zaplacení bylo podmínkou uzavření smlouvy (shodně viz č. 27/1996 Sb.).
Pořizovací hodnota motorového vozidla, které obviněný J. W. převzal, činila ke dni uzavření leasingové smlouvy 1.445.700,- Kč. Obviněný však současně dne 15. 8. 2002 uhradil zálohu 100.000,- Kč, dále částku 289.140,- Kč jako akontaci, pojištění ve výši 4.145,-Kč a první splátku ve výši 29.213,- Kč. Tyto částky v celkové výši 422.498,- Kč tedy měly být od pořizovací ceny vozu odečteny. Naproti tomu splátky ve výši 29.213,- Kč a 10.786,50 Kč již nebylo možno odečítat, neboť v době jejich úhrady (30. 12. 2002) byl již trestný čin podvodu dokonán a šlo tedy fakticky o náhradu části způsobené škody (k tomu viz č. 32/2004 Sb. rozh. trest.). Nicméně správná výše způsobené škody po odečtení shora uvedených částek činila nikoli 1.081.200,- Kč, jak ji zjistil okresní soud, nýbrž 1.023.202,- Kč.
V tomto ohledu se tedy dovolání jeví opodstatněným. Nicméně Nejvyšší soud se zabýval v souladu s ust. §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. tím, zda tato zjištěná dílčí vada, resp. projednání dovolání, které by vedlo k její nápravě, by mohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, resp. zda jde o otázku po právní stránce zásadního významu, neboť jen při splnění alespoň jedné z těchto podmínek by dovolání muselo být projednáno.
K závěru o zásadním ovlivnění postavení obviněného by bylo možno dospět, jestliže by rozhodnutí o dovolání, resp. rozhodnutí po něm následující, podstatně změnilo situaci obviněného v jeho prospěch. O takovou situaci zcela zřejmě nejde. Právní posouzení jednání obviněného jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. by zůstalo neměnné. Způsobená škoda by se snížila o částku cca 40.000,- Kč (tj. o cca 4 %), nicméně i tak by více než dvakrát přesahovala hranici 500.000,- Kč, jako hranici tzv. značné škody podle §89 odst. 11 tr. zák.
Kritéria rozhodná pro uložení trestu ve smyslu ust. §31 odst. 1 a §23 odst. 1 tr. zák. by byla rovněž naplněna ve shodné míře. Lze tedy jednoznačně uzavřít, že při novém ukládání trestu obviněnému by zcela zřejmě nebyly dány důvody pro jakékoliv jeho zmírnění. Při těchto úvahách nelze rovněž pominout fakt, že obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, tj. na samé spodní hranici trestní sazby stanovené na trestný čin podvodu podle §250 odst. 3 tr. zák. O náhradě škody napadenými rozhodnutími rozhodováno nebylo.
Právní názor, spočívající v řešení otázky stanovení výše škody u podvodu na leasingové společnosti byl již publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, toto rozhodnutí je ostatně cituje a vychází z něj. Nejde tedy v posuzovaném případě zjevně o otázku zásadního právního významu.
IV.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného J. W. odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, a otázka, která měla být z podnětu dovolání řešena, není po stránce právní zásadního významu. V souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr