ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.944.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 944/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2005 o dovolání obviněného M. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 2 To 1365/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 1 T 85/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. 1 T 85/2004, byl obviněný M. M. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 1 výroku) a pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (bod 2 a 3).
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jich dopustil tím, že
1)
v průběhu měsíce února 2004 v J., od M. H., převzal osobní motorové vozidlo zn. Ford Mondeo 1.8, s tím, že zajistí jeho řádné proclení a registraci, vozidlo však bez jeho vědomí dne 13. 2. 2004 prodal V. O. za částku 145.000, Kč, peníze si ponechal a použil pro vlastní potřebu, přičemž na odboru dopravy a silničního hospodářství M. ú. v J. předložil zfalšovanou kupní smlouvu, podle které dne 8. 2. 2004 měl od poškozeného H. předmětné vozidlo za částku 140.000,- Kč zakoupit a na jejím základě dne 11. 3. 2004 bylo vozidlo zaregistrováno na M. O., čímž M. H. způsobil škodu ve výši nejméně 111.935,50 Kč,
2)
v průběhu měsíců února a března 2003 převzal v Š. od I. F. ve třech splátkách částku 400.000,- Kč s příslibem, že ze zahraničí pro ni přiveze osobní motorové vozidlo VW Passat 1.9 Tdi Syncro, nebo Audi A4, a to při své nejbližší cestě do zahraničí do léta roku 2003, ačkoliv si byl vědom toho, že vzhledem ke své špatné finanční situaci v podnikání nebude schopen tuto úmluvu dodržet a peníze takto získané použije pro svou vlastní potřebu, zejména k úhradně svých předchozích závazků. Vozidlo nedodal a peníze po urgencích nevrátil, čímž I. F. způsobil škodu ve výši 400.000,- Kč,
3)
v průběhu měsíců června až září 2003 převzal v Š. od R. L. ve dvou splátkách celkovou částku ve výši 31.000,- Kč a osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia Combi 1.3, rok výroby 1993, s příslibem, že vozidlo prodá, což učinil za částku 112.000,- Kč, a za utrženou částku a převzaté peníze pro něj ze zahraničí přiveze do 14 dnů osobní automobil zn. VW Golf 1.9 Tdi, ačkoliv si byl vědom toho, že vzhledem ke své špatné finanční situaci v podnikání nebude schopen tuto úmluvu dodržet a peníze takto získané použije pro svou vlastní potřebu, zejména k úhradě svých předchozích závazků, vozidlo nedodal a peníze ani po urgencích nevrátil, čímž R. L. způsobil škodu ve výši nejméně 143.000,- Kč.
Obviněnému M. M. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
K odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 2 To 1365/2004, podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek okresního soudu v celém výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině uložil obviněnému úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
II.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení zákonných podmínek pro ukládání úhrnného a souhrnného trestu.
V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že soudy obou stupňů pochybily při právním posouzení skutků pod body 2) a 3), když je posoudily jako jeden pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Namítá, že toto posouzení je v rozporu s ustanovením §89 odst. 3 tr. zák., neboť tyto dva skutky nebyly spáchány s jednotným záměrem existujícím již před spácháním prvního skutku započatého v únoru 2003. Dále namítl, že oba zmíněné skutky nejsou spojeny ani blízkou časovou souvislostí, jelikož je mezi nimi časový odstup v délce tří měsíců. Dovolatel uvedl, že podle něj se nejedná o pokračující trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. ř., nýbrž o dva samostatné trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Dovolatel je přesvědčen, že za skutky v bodech 1) a 3) mu měl být uložen trest úhrnný, nikoliv v sazbě §250 odst. 3 tr. zák., ale v sazbě podle §248 odst. 2 tr. zák. Obviněný v dovolání rovněž brojil proti obsazení senátu Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, neboť podle jeho slov měl být zákonným soudcem v předmětné trestní věci JUDr. J. B., uvedený na dokumentu s názvem „Vyrozumění obhájce“, avšak složení senátu bylo ve skutečnosti jiné. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek krajského soudu v celém rozsahu a přikázal mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. Ve vyjádření konstatovala, že souhlasí se závěry nalézacího soudu, neboť oba skutky byly spáchány s jednotným záměrem, a že tento záměr zde existoval již před spácháním prvního z dílčích útoků pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. Ve vztahu k namítané blízké časové souvislosti uvedla, že v případě kdy realizace dalšího skutku vyžaduje určitou přípravu, lze za jediný pokračující trestný čin považovat i jednání při němž uplyne mezi jednotlivými skutky doba řádově i několika měsíců. Je přesvědčena, že posouzení skutků pod bodem 2) a 3) jako jediného pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák je správné. Dále uvedla, že námitkou odnětí obviněného jeho zákonnému soudci se nelze zabývat, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. nebyl v dovolání uplatněn. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky skutečně naplňují deklarovaný důvod, kterým je přezkumná povinnost dovolacího soudu vymezena (viz §265f odst. 1 tr. ř., §265i odst. 3 tr. ř.). Uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je totiž nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování (shodně viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03).
Uvedené podmínky nesplňovala ta část námitek dovolatele, kterými brojil proti tomu, že mu bylo krajským soudem odepřeno právo na zákonného soudce. Pokud tedy dovolatel tuto námitku ve svém dovolání uplatnil, vybočoval tím z rámce deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže Nejvyšší soud k ní při svém rozhodování nepřihlížel.
Naproti tomu jako relevantní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu shledal Nejvyšší soud námitky dovolatele zpochybňující závěr okresního soudu, že jednáním pod body 2) a 3) naplnil znaky pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. vzhledem k namítané absenci jednotného záměru a blízké časové souvislosti dílčích útoků.
Nejvyšší soud však shledal dovolání obviněného M. M. zjevně neopodstatněným.
Na podkladě učiněných skutkových zjištění soudy důvodně uzavřely, že obviněný jednáním pod skutky 2) a 3) naplnil zákonné znaky pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., neboť ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku značkou škodu.
Pokračováním v trestném činu se podle §89 odst. 3 tr. zák. rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.
Podle respektované judikatury spočívá subjektivní souvislost v postupném uskutečňování jednotného záměru pachatele, který tu musí být dán již při spáchání prvního z dílčích útoků, přičemž pachatel alespoň v nejhrubších rysech zamýšlí páchat i další útoky spojené týmž záměrem (k tomu viz č. 3/1972 Sb. rozh. trest.). V posuzovaném případě takový jednotící záměr mezi útoky pod body 2) a 3) soudy důvodně dovodily z neutěšené finanční situace obviněného, který ji řešil právě prostřednictvím zjištěné trestné činnosti (tzv. „vytloukání klínu klínem“, jak to podrobně popsal krajský soud na str. 4 odůvodnění svého usnesení).
Požadovaná blízká časová souvislost pak není podle respektované judikatury ohraničena žádnou maximální lhůtou, vždy bude záležet na povaze konkrétního trestného jednání. Soudní praxe připouští mezi jednotlivými útoky časový odstup i několika měsíců, přičemž čím závažnější je předchozí dílčí útok, v případě majetkové trestné činnosti čím vyšší je způsobená škoda, tím delší může být časový odstup od útoku následujícího. Je přitom třeba vzít v úvahu i čas potřebný k přípravě pachatele na další útok. V posuzované trestní věci získal obviněný prostřednictvím útoku ad 2) výroku rozsudku spáchaným v průběhu měsíce února a března 2003 pro sebe částku 400.000,- Kč, takže tříměsíční odstup do spáchání dalšího dílčího útoku ad 3) výroku naplňuje i podle názoru Nejvyššího soudu požadovaný zákonný znak blízké časové souvislosti ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák.
Lze proto uzavřít, že právní posouzení zjištěného jednání obviněného pod body 2) a 3) jako pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. shledal Nejvyšší soud v souladu se zákonem.
IV.
Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání obviněného M. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. července 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr