ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.960.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 960/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2005 o dovolání obviněné J. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 6 To 93/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 5 T 30/2004 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. P. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. 5 T 30/2004, byla obviněná J. P. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.
Podle skutkových zjištění obvodního soudu se jej dopustila tím, že dne 29. 11. 2002 v P., P. náměstí, v prostorách R. K. S. a dále dne 2. 12. 2002 v P., V. náměstí, za účelem zprostředkování převodu členských práv a povinností k družstevnímu bytu, majitele B. d., K. K., se sídlem v P. v hodnotě 1.350.000, Kč převzala jako zálohu od poškozeného V. B., postupně částky ve výši 100.000,- Kč a 50.000,- Kč, načež poté, co ke zprostředkování dohody nedošlo, tyto nejpozději v dohodnutém termínu do dne 28. 1. 2003 nevrátila, čímž způsobila poškozenému škodu v celkové výši 150.000,- Kč.
Obviněné byl uložen trest odnětí svobod v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků.
Odvolání obviněné Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 6 To 93/2005, zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Městského soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění obviněná namítla, že soudy obou stupňů se podle jejího názoru dopustily chybného hmotně právního posouzení skutku. Podle ní měly soudy zkoumat obsah písemné dohody ze dne 29. 11. 2002, kterou uzavřela s poškozeným, a následně řešit otázku, jak mohla podle této dohody disponovat s přijatou zálohou. Je přesvědčena, že nebyla dostatečně ujasněna občanskoprávní podstata věci, když zmíněná dohoda umožňuje propadnutí poškozeným vyplacené zálohy v její prospěch pro případ, že z viny poškozeného nebude uzavřena dohoda o převodu členských práv a povinností. V této souvislosti připomíná, že nebyly provedeny důkazy směřující k potvrzení její obhajoby. Zdůraznila, že ochrana majetkových vztahů má být předně zajištěna prostředky občanského, resp. obchodního práva, zatímco trestní represe má uplatnění pouze jako prostředek ultima ratio. Je přesvědčena, že nevrácení finančních prostředků představující potencionální smluvní pokutu nelze bez dalšího považovat za „přisvojení si cizí věci„ a to ani v případě, že nebyly splněny všechny podmínky propadnutí zálohy jako zaplacení sjednané pokuty. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení městského soudu i rozsudek obvodního soudu a přikázal věc Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. Ve vyjádření uvedla, že obviněná sice formálně deklarovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak námitky jí uplatněné představovaly pouhou polemiku se skutkovými zjištěními soudu a se způsobem hodnocení důkazů. Má za to, že tyto námitky stojí obsahově mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda obviněnou uplatněné námitky skutečně naplňují deklarovaný důvod, kterým je přezkumná povinnost dovolacího soudu vymezena (viz §265f odst. 1 tr. ř., §265i odst. 3 tr. ř.). Uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je totiž nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování (shodně viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 65/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).
Uvedené podmínky nesplňovala ta část námitek dovolatelky, kterými brojila proti tomu, že nebyly provedeny důkazy směřující k potvrzení její obhajoby. Pokud tedy dovolatelka tyto námitky ve svém dovolání uplatnila, vybočovala tím z rámce deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., takže Nejvyšší soud k nim při svém rozhodování nepřihlížel.
Naproti tomu jako relevantní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu shledal Nejvyšší soud námitky dovolatelky zpochybňující závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., když zejména namítala, že nevrácení finančních prostředků představující potencionální smluvní pokutu nelze bez dalšího považovat za „přisvojení si cizí věci“.
Nejvyšší soud však v tomto ohledu konstatoval, že touto otázkou se obvodní i městský soud podrobně zabývaly a dospěly při jejím řešení ke správnému závěru.
Trestného činu zpronevěry pode §248 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou.
Přisvojením si cizí věci se rozumí získání možnosti trvalé (resp. nikoli přechodné) dispozice s věcí. Soudní praxe vykládá „přisvojení si cizí věci“ jako nakládání s věcí v rozporu s účelem, k němuž mu byla věc dána do opatrování nebo do dispozice a to způsobem, který maří základní účel svěření, např. znemožňuje svěřiteli trvale navrátit věc jejímu původnímu určení, a přitom sobě nebo jinému obstará z věci trvalý (nikoli přechodný) prospěch.
Z obsahu písemné dohody ze dne 29. 11. 2002 uzavřené mezi obviněnou J. P. a poškozeným V. B. (viz č. l. 19 spisu) vyplývá, že podle odstavce 1 čl. III. v případě, že zprostředkovatel nezajistí v termínu nejpozději do 28. 1. 2003 převod členských práv a povinností na výše uvedeného zájemce, je povinen tuto složenou zálohu vrátit k tomuto datu zpět zájemci. V následujícím odstavci téhož článku je pak uvedeno, že pokud zájemce svoji vinou neuzavře za výše uvedených podmínek dohodu o převodu členských práv a povinností, vyplacená záloha propadá ve prospěch zprostředkovatele.
Nejvyšší soud na podkladě jednoznačných skutkových zjištění učiněných obvodním soudem, podle kterých smlouva o převodu členských práv a povinností k předmětnému družstevnímu bytu mezi poškozeným V. B. a manželi M. nebyla uzavřena z důvodů, které ležely výhradně na straně manželů M. a poškozený je ani dílem nezapříčinil, shledal právní posouzení jednání obviněné v souladu se zákonem.
Jestliže tedy obviněná J. P. převzala od poškozeného tzv. rezervační zálohu v celkové výši 150.000,- Kč za účelem zahájení jednání, které povede k uzavření dohody o převodu členských práv a povinností v předmětném bytovém družstvu a tuto finanční částku nevrátila, ačkoliv tak byla podle dohody povinna učinit, svévolně si ji ponechala a vrátila ji až více než 10 měsíců po dohodnutém termínu v souvislosti s trestním a občanskoprávním řízením, které proti ní poškozený inicioval, naplnila tím jednoznačně skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.
IV.
Lze proto uzavřít, že právní posouzení zjištěného jednání obviněné shledal Nejvyšší soud v souladu se zákonem a dovolání obviněné J. P. proto odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr