ECLI:CZ:NS:2005:7.TDO.965.2005.1
sp. zn. 7 Tdo 965/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 30. srpna 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. března 2005, sp. zn. 7 To 6/2005, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 4/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 47 T 4/2004, byl obviněný M. S. uznán vinným pod bodem I. trestnými činy vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b) a h) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., pod bodem II. trestnými činy vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b), c) a h) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák., pod bodem III. trestnými činy vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b), c) a h) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák., pod body IV. – VII. pokusy trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. a §219 odst. 1, 2 písm. b), c) a h) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák., pod bodem VIII. 1 27 trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1, v bodech 2, 13 a 27 i podle odst. 2 písm. b) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, v bodech 6, 10, 12 a 27 i podle odst. 2, v bodě 1 a 2 i podle odst. 1 a odst. 3 tr. zák., pod bodem IX. trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák., pod bodem X. trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. a pod bodem XI. trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák., za což byl odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §29 odst. 1, 3 tr. zák. k úhrnnému a výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí. Podle §39a odst. 2 písm. d), odst. 3 věta za středníkem tr. zák. byl obviněný pro účely tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §29 odst. 1 věta 3 tr. zák. bylo současně rozhodnuto, že doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou se pro účely podmíněného propuštění do doby výkonu trestu nezapočítává. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozeným J. P. ve výši 3.951,- Kč, M. V. ve výši 5.017,- Kč, MUDr. L. S. ve výši 5.531,- Kč, A. U. ve výši 4.500,- Kč, V. V. ve výši 13.117,- Kč, L. N. ve výši 200,- Kč, M. Ř. ve výši 2.765,- Kč, M. B. ve výši 11.853, Kč, R. P. ve výši 12.051,- Kč, L. R. ve výši 10.000, Kč, B. N. ve výši 450,- Kč, M. T. ve výši 1.164,- Kč, J. B. ve výši 300,- Kč, V. J. ve výši 23.606,- Kč, R. R. ve výši 9.321,- Kč, H. H. ve výši 626,- Kč, A. K. ve výši 300,- Kč a VZP ČR 235.629,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli se zbytkem nároku na náhradu škody poškození MUDr. L. S., VZP ČR, J. B. a V. J. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Tímto rozsudkem byl zároveň obviněný M. S. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek popsaný v obžalobě pod bodem X. 1 a 2, jímž měl spáchat trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., přičemž podle §229 odst. 3 tr. ř. byli poškozené B. S. a A. H. odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 8. března 2005, sp. zn. 7 To 6/2005, o odvolání obviněného M. S. proti výše citovanému rozsudku Městského soudu v Praze tak, že podle §258 odst. 1 písm. c), d), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek zrušil, a to ve výroku o vině pod body I., II., IV. až VII. a VIII. 1 až 27, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, s výjimkou výroku ohledně poškozené A. K. Podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že obviněného M. S. uznal vinným I. trestnými činy vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b), h) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. a II. pod body 1- 32 trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, v bodech 2, 12 a 25 i podle odst. 2 písm. b) a v bodě 9 i podle odst. 3 tr. zák. a vyjma bodu 1 i trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, v bodech 6, 11 a 32 i podle odst. 2 tr. zák. Za to byl při nezměněném výroku o vině trestnými činy vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b), c) a h) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. pod bodem III., trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. pod bodem IX., trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. pod bodem X. a trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. pod bodem XI. rozsudku městského soudu, odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §29 odst. 1, 3 tr. zák. k úhrnnému a výjimečnému trestu odnětí svobody na doživotí. Podle §39a odst. 2 písm. d), odst. 3 věta za středníkem tr. zák. byl obviněný pro účely tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozeným J. P. ve výši 3.951,- Kč, M. V.ve výši 5.017,- Kč, MUDr. L. S. ve výši 5.531,- Kč, A. U. ve výši 3.375,- Kč, V. V. ve výši 13.117,- Kč, L. N. ve výši 200,- Kč, M. Ř. ve výši 2.765,- Kč, M. B. ve výši 11.853,- Kč, R. P. ve výši 9.353,- Kč, L. R. ve výši 10.000,- Kč, B. N. ve výši 450,- Kč, M. T. ve výši 1.164, Kč, J. B. ve výši 300,- Kč, V. J. ve výši 23.606,- Kč, R. R. ve výši 8.721,- Kč, H. H. ve výši 626,- Kč a VZP ČR 235.629, Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli se zbytkem nároku na náhradu škody poškození MUDr. L. S. , VZP ČR, J. B. a V. J. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 8. března 2005, sp. zn. 7 To 6/2005, podal obviněný M. S. prostřednictvím obhájce JUDr. R. Ch. dovolání, které směřuje proti všem výrokům napadeného rozsudku vyjma výroku o vině pod bodem II. 1 – 32 a výroku o náhradě škody, který napadá z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a v ustanovení §265b odst. 2 tr. ř., a navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a poté přikázal věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. V odůvodnění dovolání obviněný napadá zejména výrok ad I. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b), h) tr. zák. s tím, že rozhodnutí v tomto bodě spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť jeho jednání bylo odvolacím soudem nesprávně posouzeno jako trestný čin vraždy, aniž mu byl prokázán úmysl poškozenou B. usmrtit. K tomu uvádí, že podle výroku napadeného rozsudku měl obviněný poškozené B. rukou překrýt ústa, povalit ji na podlahu, škrtit a rdousit ji látkovým šátkem. Podle pitevního protokolu znalců MUDr. C. a MUDr. P. mělo být příčinou smrti poškozené B. udušení při zmáčknutí krku a zakrytí nosu a úst. Znalkyně MUDr. C. v pitevním protokolu (str. 7, bod 3.) dovozuje zmáčknutí krku poškozené ze zjištěné zlomeniny jazylky vlevo. Při hlavním líčení však znalkyně poté, co obviněný na svém obhájci předvedl, jak poškozenou zezadu držel ruce, které měla sepnuté pod bradou, připustila, že zmíněná zlomenina jazylky mohla vzniknout právě tlakem semknutých rukou poškozené na oblast krku. Obviněný má tedy za to, že nebylo prokázáno, že poškozenou škrtil a rdousil látkovým šátkem, podle rozsudku měl poškozené rukou překrývat ústa (nikoli tedy ústa a nos), samotným překrytím úst však podle jeho názoru nemůže u člověka docházet k dušení. Pokud došlo u poškozené k dušení, mohlo se (podobně jako v případě pošk. H.) jednat o dušení z přítomnosti cizího tělesa v ústech. Obviněný uvádí, že poškozené dal do úst roubík, aby ho neprozradila křikem, a když odcházel, seděla na stoličce. Domníval se, že po jeho odchodu bude schopna si roubík vyjmout sama. Je toho názoru, že smrt poškozené nemohla nastat před jeho odchodem z bytu, ale muselo k ní dojít krátce před příjezdem záchranné služby, a ke zlomenině hrudní kosti poškozené nemohlo dojít za života poškozené, ale až při pozdější manipulaci s jejím tělem.
Dovoláním obviněný dále napadá tu část výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, jímž zůstal nedotčen výrok o vině trestnými činy vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b), c), h) tr. zák., jehož se měl dopustit jednáním popsaným pod bodem III. výroku rozsudku nalézacího soudu, když i tímto rozhodnutím odvolacího soudu mělo dojít k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť mu nebyl prokázán úmysl poškozenou B. usmrtit. Obviněný rozebírá důkazní situaci, zejména pitevní protokol, ze kterého dovozuje, že v okamžiku, kdy odcházel z bytu poškozené, byla tato naživu a domníval se, že si bude sama schopna vyjmout roubík, který jí vložil do úst, aby ji umlčel, a odhrne peřinu, kterou ji přikryl proto, aby získal více času k útěku.
V závěru svého dovolání obviněný nesouhlasí s uložením výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí, neboť podle jeho názoru nebyly splněny podmínky pro uložení tohoto trestu stanovené v ustanovení §29 odst. 3 písm. a), b) tr. zák. V této souvislosti poukazuje na závěry psychiatrického a psychologického vyšetření, ve kterých znalci konstatovali absenci agresivních rysů jeho osobnosti, a uvedli, že při žádném útoku nejednal v úmyslu způsobit poškozeným zranění či dokonce přivodit jejich smrt a dospěli k závěru, že nelze vyloučit možnost resocializace obviněného.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolání se sice opírá o zákonný důvod spočívající v tvrzené vadě v právním posouzení skutku, v argumentaci obsažené v té části jeho podání, v níž napadá výrok o vině pod bodem I. rozsudku soudu druhého stupně, však žádnou námitku hmotně právní povahy neuvádí. Omezuje se výlučně na stesky vůči způsobu hodnocení důkazů soudem druhého stupně ohledně skutku, jímž byl v tomto bodě uznán vinným, a nabízí vlastní, odlišný výklad provedených důkazů se snahou dosáhnout změny v popisu skutku pro něj příznivější a totéž lze vztáhnout i na většinu výhrad vůči bodu III. rozsudku nalézacího soudu. Podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství by deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. mohla naplňovat námitka obviněného, že neměl úmysl usmrtit poškozenou J. B., resp. že mu nebyl tento úmysl prokázán. Nalézací soud však na str. 142 svého rozsudku podrobně popsal způsob útoku obviněného proti poškozené a vysvětlil, že tak obviněný mohl jednat pouze s úmyslem poškozenou usmrtit, přičemž se tak zachoval s cílem získat majetkový prospěch a svou obět usmrtil zvlášť trýznivým způsobem, nehledě na skutečnost, že se takového činu dopustil opakovaně a jeho útok směřoval vůči ženě, jež v té době již překročila dvaaosmdesátý rok věku. Pouhé tvrzení obviněného, že takový úmysl nechoval nepostačuje ke zvrácení objektivně zjištěných skutečností a z nich vyplývajícího logického závěru soudu o formě zavinění, a proto je třeba tuto námitku obviněného jako zjevně neopodstatněnou odmítnout. V této souvislosti je v tomto vyjádření uvedeno, že podle dostupného spisového materiálu nejsou skutkové závěry vyjádřené v odsuzující části meritorního rozhodnutí v očividném nesouladu s opatřenými a provedenými důkazy. K námitkám obviněného týkajících se uloženého výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvádí, že tvrzení uváděné obviněným ne zcela odpovídají skutečnosti, když psycholožka PhDr. N. K. ve svém znaleckém posudku uvedla, že pravděpodobnost resocializace obviněného je nízká a převažují u něho faktory pro resocializaci nepříznivé, zatímco prof. MUDr. K. Ch., CSc. uvedl pouze tolik, že psychiatrická léčba by u obviněného nebyla účelná a řešení jeho případu spatřuje v opatřeních neléčebného charakteru. K tomu zda se mohli znalci vyjadřovat k tomu, zda obviněný při svých činech jednal v úmyslu způsobit poškozeným újmu na zdraví či smrt, státní zástupce uvádí, že zjišťování subjektivní stránky trestného činu je výlučnou doménou soudu a nespadá do odbornosti znalců z odvětví psychiatrie a psychologie. Odvolací soud vystižně odůvodnil, proč je nezbytné obviněného postihnout doživotní sankcí. Proti jeho závěrům nelze ničeho namítat a výhrady obviněného proti uložení výjimečného trestu jsou rovněž zjevně neopodstatněné. Z těchto důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto, neboť napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo potřebné odstranit cestou dovolání a současně souhlasí, aby toto případně i jiné rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání případně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovně souhlasí s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného M. S. je podle §265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že jeho dovolání je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
V dovoláním napadené části rozsudku odvolacího soudu pod bodem I. byl obviněný uznán vinným trestnými činy vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b), h) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. na tom skutkovém základě, že dne 20. 1. 2003 v přesně nezjištěné době, pravděpodobně kolem 15:00 hodin v P., M., pod záminkou zapůjčení tužky a papíru pro napsání vzkazu a s cílem získat finanční hotovost, se dostal do bytu poškozené R. B., rukou poškozené překryl ústa, povalil ji na podlahu, škrtil a rdousil ji látkovým šátkem, způsobil jí krevní výrony, zlomeninu jazylky, 3. až 5. žebra vpravo, 2. a 4. žebra vlevo a příčnou zlomeninu hrudní kosti v horní třetině, v důsledku čehož poškozená, za silných bolestí způsobených protrahovaným dušením zemřela, byt prohledal a odcizil cca 950,- Kč na hotovosti.
Dovoláním obviněného byla dále napadena část výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, jímž zůstal nedotčen výrok o vině trestnými činy vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b), c), h) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil jednáním popsaným pod bodem III. výroku rozsudku nalézacího soudu, spočívajícím v tom, že dne 30. 8. 2003, v přesně nezjištěné době mezi 10:00 – 12:00 hodinou v P., S., poté, co se pod záminkou napsání vzkazu a s cílem získat finanční hotovost, vloudil do bytu poškozené J. H., ji rukou překryl ústa, škrtil ji, povalil ji na podlahu, klekl si na ni, vecpal ji do úst šátek, koleny ji stlačil hrudník, čímž ji způsobil zlomeniny hrudní kosti v úrovni druhého mezižebří, zlomeniny 2., 3., 4., 5. a 6. žebra vpravo, 2., 3., 4., 5. žebra vlevo a hrudní páteře mezi 3. a 4. hrudním obratlem a trhlinu jater, v důsledku čehož poškozená, za silných bolestí způsobených protrahovaným dušením po několika minutách, až desítkách minut zemřela a z bytu vzal, podle svého záměru hotovost ve výši nejméně 600,- Kč a klíče od bytu.
Ačkoli obviněný v dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil především námitky, které nejsou způsobilé jej obsahově naplnit a k nimž proto nebylo možno přihlížet. Tento závěr se týká výhrad obviněného ke způsobu hodnocení provedených důkazů. Tyto výhrady směřovaly vůči chybnému hodnocení příčiny usmrcení poškozené R. B., když obviněný soudu vytýká, že nebylo prokázáno, že by poškozenou škrtil a rdousil látkovým šátkem a že smrt nemohla nastat udušením při zmáčknutí krku a zakrytí nosu a úst, ale z jiných příčin, které obviněný popsal v odůvodnění dovolání (viz výše dovolání obviněného). V případě příčiny usmrcení poškozené J. H. část výhrad obviněného rovněž polemizuje z důkazní situací. Je zřejmé, že takto vytýkané vady, jimiž obviněný zpochybnil správnost skutkových zjištění, která učinil městský soud a z nichž vycházel i vrchní soud, mají povahu vad skutkových. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání obviněného je s poukazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. významná otázka, zda byly naplněny znaky trestného činu vraždy po stránce subjektivní, tedy byl-li prokázán úmysl obviněného usmrtit poškozenou J. H. Skutková část výroku o vině popsaná pod bodem III. ve spojení s odpovídajícím odůvodněním rozhodnutí soudů obou stupňů obsahuje konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují zákonné znaky trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b), c) a h) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. Tato zjištění vyjadřují vedle výše popsaného jednání obviněného, též následek spočívající v udušení z přítomnosti cizího tělesa v dutině ústní a dechové nedostatečnosti při úrazových změnách na hrudníku, v důsledku kterých poškozená za silných bolestí zemřela. Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí přiléhavě poukázal na skutečnost, že jak v případě poškozené B. tak i poškozené H. obviněný ve svém jednání v podstatě připouští takový mechanismus vzniku zranění, který vedl podle znalců ke smrti poškozené, byť tento mechanismus částečně modifikuje. Pro účely právního posouzení je však tato modifikace nerozhodná, když objektivně zjištěný následek vzniklý v příčinné souvislosti s jednáním obviněného beze sporu svědčí o jeho vůli poškozenou B. i B. usmrtit. Tomu nepochybně nasvědčují i další způsobená zranění, na jejichž základě znalci z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství a potažmo i nalézací soud zcela důvodně dovodili též zvlášť trýznivý způsob spáchání těchto činů. V obou případech je třeba vzít v úvahu i věk poškozených, který pravděpodobnost nepříznivých následků staví do úplně jiné roviny než u mladých zdravých osob. K námitce obviněného, že ke smrti poškozené H. nedošlo po několika minutách až desítkách minut, ale až za několik hodin, a poškozená byla v okamžiku kdy opouštěl byt naživu, a on se domníval, že si sama vytáhne roubík z úst a odhrne ze sebe peřinu, je třeba uvést, že podstatné v tomto případě je skutečnost, že ke smrti poškozené došlo v příčinné souvislosti s jednáním obviněného, který proti ní použil natolik intenzivního násilí, že způsobeným poraněním poškozená podlehla. Pokud by navíc podle tvrzení obviněného ke smrti mělo dojít ne v rozmezí minut ale hodin, pak by bylo možno uzavřít, že o to trýznivějším způsobem byla poškozená zavražděna.
Obviněný v dovolání dále namítá, že nebyly splněny podmínky pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí podle §29 odst. 3 písm. a), b) tr. zák. V případě uložení trestu odnětí svobody na doživotí je při uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 2 tr. ř. rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem omezen jen na posouzení toho, zda byly splněny všechny zákonné podmínky pro uložení takového druhu trestu ve smyslu ustanovení §29 odst. 1, 3 tr. zák. Přitom dovolací soud vychází z toho, zda skutkový podklad zjištěný soudy v tomto směru opodstatňuje právní závěr o splnění podmínek pro uložení trestu odnětí svobody na doživotí. V žádném případě tak na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat správnost skutkových okolností, které jsou významné pro uznání obviněného vinným takovým trestným činem, u něhož zákon uložení tohoto druhu výjimečného trestu připouští (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 15 Tdo 138/2003).
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného, že pro uložení výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí nebyly splněny zákonné podmínky podle §29 odst. 3 písm. a), b) tr. zák. Odvolací soud tento druh trestu odůvodnil jednak mimořádně vysokým stupněm nebezpečnosti trestné činnosti, kdy obviněný svým jednáním porušil ve dvou případech zájem společnosti na ochraně lidského života, přičemž v dalším případě přivodil tento následek ve formě nedbalostního zavinění. V dalších bodech se dopustil pokračujícího trestného činu loupeže spáchaného celkem 32 útoky. Kromě toho má na svědomí i sérii krádeží, přičemž všechny tyto trestné činy motivované bezpracným obohacením a provázané bezohlednou snahou o parazitní způsob života páchal porušuje přitom i základní lidské právo na nedotknutelnost obydlí. Obviněný se dopouštěl trestné činnosti na předem vytipovaných, starých, bezbranných osobách, které neměly reálnou možnost se jeho fyzické převaze ubránit. Již usmrcením dvou osob v kombinaci s dalšími trestnými činy přivodil obviněný zvlášť těžký následek, který již nelze ničím napravit. Způsob provedení činů svědčí o surovém a zákeřném jednání pomocí lsti, kdy obviněný využíval důvěřivosti osob, které se vzápětí stávaly jeho oběťmi. Dále odvolací soud uvádí, že vysoký stupeň společenské nebezpečnosti je dán i tím, že obviněný spáchal nejzávažnější trestné činy při naplnění dvou a více znaků kvalifikované skutkové podstaty. Majetkový podtext všech činů páchaných intenzivně po dobu téměř dvou let svědčí o naprosté nepřizpůsobivosti obviněného běžným normám společnosti, zvláště páchal-li posuzovanou trestnou činnost takto dlouho a navíc v celém rozsahu ve lhůtě podmíněného odsouzení pro trestný čin obdobně motivovaný. Odvolací soud dále poukázal na skutečnost, že mimořádně vysoký stupeň společenské nebezpečnosti odůvodňují i způsobené fyzické útrapy i fakt, že minimálně čtyři další loupežná přepadení hraničila s pokusem trestného činu vraždy, kdy již naprosto bezbranné osoby byly dušeny až do bezvědomí. Z hlediska účinné ochrany společnosti je podle názoru soudu uložení výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí plně na místě. Z dalšího odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud vycházel ze všestranného a pečlivého hodnocení osobnosti obviněného, jeho předchozího života, jeho kriminální minulosti, přičemž uvedl, že hledisko generální prevence nepochybně vyžaduje izolovat takové pachatele ze společnosti natrvalo, neboť výchovný účel trestu se v jejich případě zjevně míjí účinkem, což potvrzují i závěry psychologické expertizy. Pokud se obviněný odvolává na závěry psychiatrického a psychologického vyšetření tak psycholožka PhDr. K. ve svém znaleckém posudku uvedla, že pravděpodobnost resocializace obviněného je nízká, převažují u něho faktory pro resocializaci nepříznivé, projevuje se značná setrvačnost postojů a chování a prof. MUDr. Ch. pak uvádí, že psychiatrická léčba by u obviněného nebyla účelná a řešení jeho případu spatřuje v opatřeních neléčebného charakteru. U obviněného navíc důvodně hrozí vysoké riziko recidivy, které nedává ani naději, že by obžalovaného bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad patnáct až do dvacetipěti let. Vyjadřovat se k subjektivní stránce jednání obviněného do jejich rozhodování nenáleželo, neboť toto rozhodování náleží výlučně soudům. V tomto směru je tedy splněn i druhý předpoklad formulovaný v §29 odst. 3 písm. b) tr. ř. /zde jsou formulovány alternativně dva předpoklady, z nichž pro uložení výjimečného trestu na doživotí postačí splnění alespoň jednoho z nich za současného splnění podmínek uvedených v písm. a)/, že není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad patnáct až do dvacetipěti let. Napadené rozhodnutí ani v tomto směru netrpí vytýkanými vadami, neboť odvolací soud postupoval v souladu se zákonem, jestliže uložil za podmínek §29 odst. 1, 3 tr. zák. obviněnému výjimečný trest odnětí svobody na doživotí.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného z výše uvedených důvodů podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265 odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. srpna 2005
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik