ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1363.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 1363/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. listopadu 2005 o dovolání obviněného K. F. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P. – P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 2 To 31/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 128/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 12. 2004, sp. zn. 6 T 128/2004, byl obviněný K. F. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., trestným činem nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák., trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle §234 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody poškozenému F. B. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněného L. V.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný K. F. trestného činu loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. dopustil tím, že
- společně s obviněným L. V. po předchozí domluvě dne 18. prosince 2003 kolem 21.45 hod. v K. H. si vytipovali v úmyslu odcizit jí kabelku s věcmi osaměle jdoucí poškozenou D. P., poté zastavili vozidlo zn. Škoda 120, kterým přijeli, poblíž poškozené, obviněný L. V. jako řidič zůstal ve vozidle, obviněný K. F. vystoupil a při procházení kolem poškozené uchopil kabelku, kterou poškozená držela v levé ruce a snažil se ji poškozené vytrhnout, poškozená však měla ucho kabelky omotáno kolem zápěstí, takže při přetahování upadla na zem, obviněný K. F. ji poté vlekl nejméně dva metry, v důsledku čehož poškozená uvolnila sevření a kabelku pustila a obviněný poté s kabelkou utekl k vozidlu, v němž čekal obviněný L. V. a oba obvinění poté z místa odjeli; poškozená D. P. v důsledku útoku obviněného K. F. utrpěla zejména vykloubení levého ramenního kloubu a odlomení velkého hrbolu levé pažní kosti s následnou fixací ramenní ortézou po dobu 16 dnů a následnou dobou léčení 6 týdnů, přičemž v odcizené kabelce v hodnotě asi 90,- Kč měla brýle s pouzdrem asi v hodnotě 480,- Kč a hřeben v hodnotě asi 5,- Kč (bod 1a);
trestného činu nepřekažení trestného činu podle §167 odst. 1 tr. zák. se měl obviněný K. F. dopustit tím, že
- poté co obviněný L. V. po předchozí domluvě s již odsouzeným mladistvým R. K. dne 30. prosince 2003 kolem 22.25 hod. v M. B. si vytipovali za přítomnosti obviněného K. F. v úmyslu odcizit jí kabelku s věcmi osaměle jdoucí poškozenou V. L., zastavili vozidlo zn. Škoda 120, se kterým přijeli, poblíž poškozené, obviněný L. V. jako řidič zůstal ve vozidle, mladistvý R. K. vystoupil a poblíž domu zezadu přistoupil k poškozené a snažil se jí vytrhnout kabelku, kterou pevně držela v pravé ruce, chvíli se o kabelku přetahovali a nakonec kabelku (ve které bylo 120,- Kč na hotovosti, mobilní telefon zn. Alcatel v hodnotě asi 1500,- Kč, osobní doklady, kreditní karty a další věci, vše dohromady celkem v hodnotě asi 5000,- Kč) poškozené vytrhl takovou silou, že poškozená upadla na zem a mladistvý R. K. poté s kabelkou z místa činu utekl k vozidlu, v němž čekal obviněný L. V., přičemž obviněný K. F., ačkoliv byl předchozí domluvě obviněného L. V. a mladistvého R. K. o vytipování osaměle jdoucí poškozené bezprostředně ve vozidle zn. Škoda 120 přítomen, ve fázi, kdy mladistvý R. K. vystoupil z vozidla za účelem realizace předchozí dohody s obviněným L. V., neučinil nic, aby obviněným spáchání trestného činu překazil a po návratu mladistvého R. K. společně s obviněným L. V. a mladistvým R. K. z místa činu odejel (bod 1b);
trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. měl spáchat společně s obviněným L. V. tím, že
- po předchozí domluvě v přesně nezjištěné době od 16.00 hod. dne 9. prosince 2003 do 9.00 hodin dne 16. prosince 2003 v obci H., okr. K. H., z opláštění kovové konstrukce plechové stáje majitele F. B. za pomoci gola klíče odšroubovali a odcizili 11 kusů vlnitých hliníkových plechů v hodnotě 6.448,- Kč, které následně prodali neznámým osobám, přičemž obviněný K. F. se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Benešově ze dne 30. září 2002, sp. zn. 3 T 411/2002, který nabyl právní moci dne 9. listopadu 2002, uznán vinným trestným činem krádeže ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 k §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 160 hodin, který dosud nevykonal (bod 2).
Rozsudek soudu prvního stupně napadli oba obvinění odvoláními směřujícími proti všem jeho výrokům. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 2 To 31/2005, byla odvolání obviněných podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný K. F. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, které zaměřil proti výrokům o vině pod body 1a), 1b) v rozsudku soudu prvního stupně. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. a namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolatel se domníval, že rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném hodnocení důkazů a v důsledku toho i na nesprávném právním posouzení věci. Namítl, že dokazování zůstalo neúplné, neboť soudy neshledaly důvodnými jeho návrhy na doplnění dokazování, a že jeho výpověď z přípravného řízení, na níž byla obžaloba postavena, byla hodnocena účelově. Nebylo podle něj nepochybně prokázáno, že se vůči poškozené D. P. dopustil skutku popsaného pod bodem 1a) a že jí způsobil těžkou újmu na zdraví, a zdůraznil, že tato zjištění neodpovídají jeho popisu události v přípravném řízení. Vytkl, že závěr o rozsahu újmy byl učiněn na základě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a forenzní traumatologie znalce Prof. MUDr. P. S., DrSc., který byl zpracován, aniž byla provedena prohlídka poškozené a bez vyžádání a posouzení její zdravotní dokumentace, a že jím navrhované doplnění dokazování o vypracování revizního znaleckého posudku a výslechy ošetřujících lékařů považoval odvolací soud za nadbytečné. Ke skutku uvedenému pod bodem 1b) uvedl, že se přepadení poškozené V. L. nikterak nezúčastnil a za roh, kde k předmětné události došlo, ani vidět nemohl. Podle jeho přesvědčení postupem soudů nebyla respektována zásada materiální pravdy a zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze jakož i rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil ve výrocích o vině pod body 1a) a 1b) a v tomto rozsahu jej zprostil obžaloby, event. aby příslušnému soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného K. F. uvedla, že dovolací argumentace je postavena zcela výhradně na zpochybnění rozhodných skutkových okolností a neodpovídá požadavku na kvalifikovaný způsob odůvodnění použitého dovolacího důvodu. Vzhledem k tomu, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Praze a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Vrchní soud v Praze. V podstatě vytkl, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, především jeho výpověď z přípravného řízení týkající se skutku pod bodem 1a) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, kterou hodnotily účelově v jeho neprospěch. Nesouhlasil ani se závěry znaleckého posudku znalce Prof. MUDr. P. S., DrSc., stran posouzení újmy na zdraví poškozené D. P. a s postupem odvolacího soudu, označil-li jeho návrhy na doplnění dokazování za nadbytečné. Tvrdil, že násilného útoku vůči poškozené V. L. (bod 1b) se neúčastnil a na místo, kde k němu mělo dojít, ani neviděl.
Se zřetelem na povahu dovolatelem vytýkaných vad je evidentní, že ačkoli obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se trestných činů v podobě zjištěné pod body 1a), 1b) v rozsudku soudu prvního stupně nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutků, jak byly zjištěny soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Jím vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, event. procesně právních, nikoli hmotně právních. O tom ostatně svědčí samotný závěr dovolatele, jímž shrnul, že postupem soudů nebyla dodržena zásada materiální pravdy a zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností.
Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). Tato zásada by mohla být prolomena pouze v případě zjištění, že mezi soudy zjištěnými skutkovými okolnostmi a jejich právními závěry existuje extrémní nesoulad. V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné (viz strany 21 - 25 rozsudku soudu prvního stupně, strany 5, 6 napadeného usnesení odvolacího soudu) a právními závěry na straně druhé.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. listopadu 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková