ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1483.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 1483/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2005 o dovolání obviněného Ing. D. L. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 6 To 240/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 104/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. D. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 1. 2004 (z protokolu o hlavním líčení na č. l. 261 vyplývá, že rozsudek byl vyhlášen dne 13. 1. 2005), sp. zn. 37 T 104/2004, byl obviněný Ing. D. L. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod body 1. a 2. citovaného rozsudku. Za tento trestný čin byl podle §248 odst. 3 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku, jehož výkon byl podle §60a odst. 1 tr. zák. za podmínek uvedených v §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle §60a odst. 2 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání čtyři a půl roku. Podle §60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody a podle §226 písm. b) tr. ř. byl obviněný z další části trestného jednání obžaloby zproštěn.
Městský soud v Praze jako soud odvolací z podnětu odvolání podaného obviněným shora citovaný rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že v bodě I. uznal obviněného vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., kterého se dopustil tím, že „jako jednatel firmy H. B., s. r. o., P., přijal v době od 19. 3. 2002 do 15. 5. 2002 v několika platbách ve výši 100.000,- Kč, 300.000,- Kč, 300.000,- Kč, 250.000,- Kč a 100.000,- Kč od podnikatele ing. K., majitele firmy ing. K. K. – p. s., P., celkovou částku 1,050.000,- Kč jako vrácení části zálohy na rekonstrukci stejnojmenného hotelu, firmě H. B., s. r. o., tyto částky však nenechal zapsat do účetnictví firmy a peníze si ponechal pro sebe ke škodě firmy H. B., s. r. o., P. “. Za tento trestný čin obviněnému uložil podle §248 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. obviněnému uložil, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil způsobenou škodu a rovněž podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o náhradě škody. Pod bodem II. odvolací soud podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. za použití §223 odst. 2 tr. ř. a §172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného pro skutky vymezené v rozsudku soudu prvního stupně v bodě 1.
Proti odsuzující části citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. V. B. dovolání, které vymezil důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho obsahu rozvedl skutečnosti, jimiž zpochybnil věrohodnost účetních dokladů, na jejichž podkladě bylo napadené rozhodnutí vydáno, a vyslovil, že po jeho odchodu z firmy byly původní pravé doklady vyměněny za jiné vystavené na základě dohody poškozeného a zhotovitele, a nebo byly přizpůsobeny tak, aby on nesl odpovědnost za rozdíl mezi hodnotou skutečně provedených prací a vyplacenou cenou za dílo. Z tohoto důvodu navrhoval provedení kontroly účetnictví všech zainteresovaných firem, tedy i těch, kterým měly být vyplaceny peníze ing. K., k jehož výpovědi rovněž vyjádřil své výhrady. Zdůraznil, že původnímu ujednání odpovídají ty faktury, které byly stornovány. Poukázal i na jiné faktury, které konkrétně označil, na jejichž základě dokladoval, že se trestné činnosti, která mu je kladena za vinu, nemohl dopustit. Nepřípustnou manipulaci s účetními doklady shledával i ve vztahu ke svědku P. Touto argumentací zdůraznil nejasnosti, pro které měla být věc vrácena do stádia vyšetřování. V další části svého dovolání zpochybnil pravost i jiných účetních podkladů, např. stvrzenek o vrácení peněz, a setrval na své obhajobě, že ing. K. zničil některé faktury s tím, že práce na rekonstrukci nebyly provedeny. Soudu vytkl, že neučinil dotaz na Č. p. ohledně příjemce dopisu, který sepsal dne 13. 12. 2002, ač provedení tohoto důkazu navrhoval, zabýval se však důkazy jinými, které nesouvisely s okolnostmi majícími vztah ke spáchané trestné činnosti. Obviněný popřel svou vinu s tím, že ing. K. na zálohy stavebních prací nepředal peníze firmy H. B., ale své vlastní finanční prostředky, neboť v té době firma neměla dostatek vlastních finančních zdrojů, a proto při převzetí peněz od něj zpět s nimi nakládal jako s vlastními. Pokud byly ve věci provedeny důkazy tuto okolnost zpochybňující, označil je za nepravé a podvržené nebo za takové, které měly jen evidenční povahu ve vztahu k jeho vlastním finančním prostředkům. Soud pochybil, jestliže nezkoumal, jaké práce při rekonstrukci byly skutečně provedeny a které byly fakturovány, a prováděl dokazování na základě zfalšovaných faktur. Za nesprávné dovolatel považoval i to, že se soud nezabýval některými položkami či fakturami, na jejichž obsah rovněž podrobněji odkázal s tím, že se soud s okolnostmi z nich vyplývajícími dostatečně nevypořádal a nebral je do úvahy.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) zrušil dovoláním napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2005, sp. zn. 6 To 240/2005, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. 37 T 104/2004, a zprostil jej obžaloby, případně aby věc vrátil k doplnění dokazování a novému projednání a rozhodnutí.
K předmětnému dovolání se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která po stručném shrnutí obsahu dovolání a jemu předcházejícího řízení uvedla, že argumentace obviněného zcela jednoznačně směřuje ke zpochybnění provedeného dokazování a tím i přisouzeného skutkového základu rozhodnutí o dovolatelově vině. Jelikož takto formulované dovolání není způsobilé k věcnému přezkoumání z hlediska žádného ze zákonných dovolacích důvodů a není dán ani extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a přijatými právními závěry, navrhla, aby je Nejvyšší soud odmítl podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., musel dále posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z těchto zásad lze dovodit, že dovolatelem namítané nedostatky musejí být spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a nemohou jimi být vytýkány nedostatky ve skutkových zjištěních nebo ve způsobu, jakým byly posouzeny provedené důkazy, na jejichž základě bylo rozhodnuto o vině.
Z obsahu podaného dovolání plyne, že obviněný dovolání podal v rozporu s těmito rozvedenými zákonnými požadavky, neboť jeho námitky se netýkají právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení, nýbrž směřují výlučně proti způsobu a rozsahu ve věci provedeného dokazování a na jeho základě učiněným skutkovým zjištěním. Svými výhradami obviněný vyjadřuje pochybnosti o pravosti a věrohodnosti především listinných důkazů, když namítá, že soud použil jako důkazy zfalšované, vyměněné nebo podvržené účetní doklady, na jejichž základě učinil nesprávný závěr o jeho vině. Trestní odpovědnost za trestný čin zpronevěry popírá především na základě vlastní verze obhajoby, že finanční prostředky, které převzal, nepatřily H. B., s. r. o., P., ale šlo o jeho vlastní peníze.
Z obsahu takto podaného dovolání tudíž v rozporu se zákonnými požadavky plyne, že námitky obviněného se primárně netýkají právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotně právního posouzení, nýbrž směřují výlučně proti skutkovým zjištěním, k nimž na základě provedeného dokazování soudy obou stupňů dospěly. Teprve na podkladě takové změny obviněný požaduje změnu právní kvalifikace ve svůj prospěch.
V tomto případě proto nebyl materiálně uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.
V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tak tomu ovšem v daném případě nebylo.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. D. L. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová