ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.1602.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 1602/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. prosince 2005 o dovolání, jež podala obviněná M. K. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici S. n. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 7. 2005, sp. zn. 10 To 68/2005, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 18/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. 3 T 18/2003, byla obviněná M. K. H. uznána vinnou pokusem trestného činu vydírání podle §8 odst. 1, §235 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. a odsouzena podle §235 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem.
Tento rozsudek napadly obviněná i státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem odvoláními. Odvolání obviněné směřovalo proti výroku o vině i o trestu; odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch obviněné bylo zaměřeno pouze do výroku o trestu.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 7. 2005, sp. zn. 10 To 68/2005, byl z podnětu podaných odvolání rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), d), tr. ř. v celém rozsahu zrušen. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněná M. K. H. byla uznána vinnou trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a odsouzena podle §235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazena do věznice s dozorem.
Podle zjištění odvolacího soudu se obviněná trestného činu dopustila tím, že dne 12. 11. 2002 kolem 23.00 hodin vylákala z hotelu B. v Ú. n. L., Ing. J. P. pod záminkou seznámení poškozeného s protokolem sepsaným na policii do prostoru parkoviště u hotelu, v okamžiku, kdy stáli u vozidla obviněné značky Mercedes C 200 Cdi, přistoupili k nim náhle dva dosud neustanovení muži, z nichž jeden chytil poškozeného zezadu tak, že mu přitlačil ruce k tělu, natlačil ho ke dveřím vozidla a přiměl ho tak k nastoupení do vozidla obviněné, proti jeho vůli ho obviněná v doprovodu dvou mužů odvezla do svého domu v Ú. n. L., kde byl nepřetržitě hlídán dvěma muži, z nichž jeden, který byl ozbrojen nožem, mu vyhrožoval způsobením zlomenin rukou i nohou v případě, že se nepodrobí vůli obviněné, následující den odpoledne ho odvezli do advokátní kanceláře v M., k JUDr. D. R. a z obavy uskutečnění předchozích výhrůžek podepsal poškozený kupní smlouvu za I. B., a. s., Ú. n. L., jako stranou prodávající, na prodej hotelu B. se stavební parcelou č. 2497 a parcelou č. 2493/31 ve prospěch obviněné jakožto kupující a návrh na vklad vlastnického práva k těmto nemovitostem, jež jsou zapsány u Katastrálního úřadu v Ú. n. L.; k převodu vlastnického práva nedošlo, neboť vklad vlastnického práva nebyl zapsán do katastru nemovitostí, vzhledem k tomu, že poškozený podal trestní oznámení na obviněnou a žalobu na neplatnost kupní smlouvy.
Obviněná podala prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, které zaměřila proti výroku o vině i na něj navazujícímu výroku o trestu. Odkázala v něm na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítla, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Uvedla, že od samého začátku bylo zřejmé, že ona i údajný poškozený byli dohodnuti na převodu I. B. na její osobu, a také v advokátní kanceláři JUDr. D. R. v M. příslušný dokument oba dobrovolně podepsali. Vyjádřila přesvědčení, že z její strany nešlo a ani nemohlo jít o vydírání a potažmo i o trestný čin vydírání a že její postup ve věci nebylo možno kvalifikovat ani jako jiný trestný čin. Poznamenala, že svou nevinu byla připravena prokázat vyslechnutím nahrávek telefonních hovorů získaných Policií ČR. Vytkla, že vyslechnutí nahrávek telefonních hovorů jí soudem bylo umožněno jen v omezeném rozsahu a i z toho vyplynulo, že poškozený domlouval některé úkony ve věci s jejími dětmi, s nimiž komplot proti ní připravil. Vyslechnutí nahrávek telefonních hovorů bylo podle ní jedním z rozhodujících momentů, který mohl posloužit k prokázání toho, že se z její strany nejednalo o trestný čin vydírání ani o žádný jiný trestný čin. Obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, event. aby sám ve věci rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněné uvedl, že uplatněný dovolací důvod sice zdánlivě naplňuje námitka, že jednání obviněné nelze kvalifikovat jako trestný čin vydírání podle §235 tr. zák. a ani jako žádný jiný trestný čin, ve skutečnosti však dovolatelka ke svému názoru dospěla na základě odlišných skutkových okolností, než jaké zjistil soud, neboť tento názor budovala na verzi, že jednání poškozeného bylo zcela dobrovolné. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněná uplatnila toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Ústí nad Labem a z nichž vycházel v napadeném rozsudku i Vrchní soud v Praze. V podstatě vytkla, že soudy neprovedly veškeré potřebné a dostupné důkazy, zejména že jí neumožnily vyslechnout nahrávky všech telefonních hovorů pořízených policií, přičemž právě to mohlo přispět k prokázání skutečnosti, že se žádného trestného činu nedopustila. V souladu s již uplatněnou obhajobou uvedla, že se vůči poškozenému žádného vydírání nedopustila, oba jednali zcela dobrovolně a celou situaci vnímala jako komplot proti ní připravený poškozeným a jejími staršími dětmi.
Se zřetelem na povahu dovolatelkou vytýkaných vad je evidentní, že ačkoli v dovolání formálně deklarovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky uplatnila námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se primárně domáhala změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozovala, že se trestného činu nedopustila. Závěr o tom, že se nedopustila žádného trestného činu, vystavila na vlastní verzi skutkového děje; podstatou této verze bylo tvrzení, že se vůči poškozenému žádného násilí ani pohrůžky násilí nedopustila, protože oba jednali dobrovolně. Proti této verzi obviněné však stojí skutková zjištění soudů, podle nichž byl poškozený dvěma dosud neustanovenými muži, kteří jednali v součinnosti s obviněnou, násilím přinucen k nastoupení do vozidla obviněné, proti jeho vůli odvezen do domu obviněné, kde byl hlídán, přičemž jeden z mužů, který byl i ozbrojen, mu vyhrožoval způsobením zlomenin rukou i nohou pro případ, že se nepodrobí vůli obviněné, a z obavy uskutečnění těchto výhrůžek posléze poškozený podepsal kupní smlouvu na prodej hotelu B. se stavebními parcelami. Ve skutečnosti obviněná že ve vztahu ke skutku, jímž byla uznána vinnou, žádné konkrétní námitky právní povahy neuplatnila. Jí vytýkané vady mají evidentně povahu vad skutkových, resp. procesně právních, nikoli hmotně právních.
Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.). V této souvislosti je na místě dodat, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné (viz strany 5 až 17 rozsudku soudu prvního stupně a strany 5 až 8 napadeného rozsudku odvolacího soudu) a právními závěry na straně druhé. Z těchto důvodů nebylo možno učinit jiný závěr, než že v tomto rozsahu, tj. rozsahu námitek skutkových, dovolání obviněné nebylo opřeno nejen o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani o žádný jiný z důvodů dovolání uvedených v ustanovení §265b tr. ř.
Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. prosince 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková