ECLI:CZ:NS:2005:8.TDO.935.2005.1
sp. zn. 8 Tdo 935/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. srpna 2005 o dovolání obviněného F. Ř. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 5 To 109/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 583/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. Ř. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 1. 2005, sp. zn. 1 T 583/2004, byl obviněný F. Ř. uznán vinným trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b) tr. zák. a dvěma trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Za tato trestná jednání byl podle §249 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dohledem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání šesti let.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 5 To 109/2005, odvolání podané obviněným proti výše citovanému rozsudku podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. P. S. dovolání, které zaměřil pouze proti výroku, jímž mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody a opřel ho o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. a vysvětlil, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán proto, že jeho odvolání bylo zamítnuto, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který shledal v nesprávném hmotně právním posouzení proto, že byl vynesen neodpovídající výrok o trestu. Toto pochybení spatřoval v uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, ačkoli při správné aplikaci hmotného práva měl být tento trest uložen jako podmíněný, neboť nebyly splněny podmínky předpokládané ustanovením §39 odst. 2 tr. zák. Poukázal na odůvodnění rozhodnutí obou soudů, podle kterých nelze dovodit, z čeho usoudily, že vzhledem k osobě pachatele není možný jiný trest než nepodmíněný, a proč nebyla využita možnost alternativního trestu. Nesouhlasil se závěrem soudů obou stupňů, že podmínky pro uložení nepodmíněného trestu jsou splněny vzhledem k tomu, že se trestného jednání dopustil ve zkušební době, protože toto je pouze jedna z okolností, ke které lze přihlížet. Obviněný tím vyjádřil názor, že v posuzovaném případě nebyly dány podmínky pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody ve smyslu §39 odst. 2 tr. zák. a v důsledku zákonu neodpovídající aplikaci hmotně právního ustanovení mu byl vyměřen nesprávný trest.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 109/2005 za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Znojmě sp. zn. 1 T 583/2004, jakož i dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, příp. aby sám podle §265m tr. ř. ve věci rozhodl s tím, že po zrušení napadených rozhodnutí uloží trest odnětí svobody s příslušnou lhůtou podmíněného odkladu nebo trest alternativní.
K předmětnému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že dovolatelovy námitky jsou založeny výhradně na zpochybnění přiměřenosti jeho trestního postihu, a jako takové nespadají nejen pod uplatněné dovolací důvody, ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů vypočtených v §265b tr. ř. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a učinil tak v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., musel dále posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný opřel dovolání o tu část citovaného dovolacího důvodu, v němž soudu vytýká jiné nesprávné hmotně právní posouzení. To spatřuje v tom, že soud nepřihlédl při stanovení nepodmíněného trestu odnětí svobody ke všem skutečnostem, které by měl v rámci těchto úvah hodnotit. Obviněný zejména neshledal splněnu podmínku pro uložení trestu odnětí svobody uvedenou v ustanovení §39 odst. 2 tr. zák., tj. že se nejedná o osobu pachatele, u níž by uložení jiného trestu než nepodmíněného trestu odnětí svobody zjevně nevedlo k dosažení účelu trestu. Účelu trestu by podle jeho názoru bylo možno dosáhnout uložením jiného (alternativního) trestu nespojeného s odnětím svobody.
Nejvyšší soud považuje s ohledem na takto vznesené námitky za potřebné uvést, že jediným dovolacím důvodem, prostřednictvím něhož lze zpochybnit druh uloženého trestu, je dovolací důvod vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ovšem tento dovolací důvod lze úspěšně uplatnit jen tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z obsahu spisu je zřejmé, že z hlediska druhu ani výměry trestu dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. na daný případ nedopadá, ostatně obviněný se tohoto dovolacího důvodu ani nedovolává.
Obviněný v dovolání své výhrady uplatnil ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že otázky, které soud musí zvažovat, ve smyslu §39 odst. 2 tr. zák. jsou okolnostmi patřícími do oblasti hmotně právní. S takto vysloveným názorem se však dovolací soud neztotožnil. Okolnosti týkající se osoby pachatele (osobní a rodinné poměry v době rozhodování o trestném činu, možnost nápravy) jsou totiž pouze jedním z hledisek rozhodných pro ukládání trestu (srov. rozh. č. 50/1962 Sb. rozh. tr.). Podle odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsahu spisu vyplývá, že okresní soud své závěry opřel o zjištění, že obviněný se nyní posuzované trestné činnosti dopustil ve zkušební době, a trestná činnost, pro níž byl odsouzen, má částečně shodný charakter jako ta, pro níž byl odsouzen již dříve. Vzhledem k počtu trestných činů a jejich opakování se navíc nejednalo o jednorázové vybočení ze standardního chování obviněného. Soud tak pro vyslovení nepodmíněnosti trestu vycházel z obecných zásad stanovených pro ukládání trestů v ustanoveních §23 odst. 1 a §31 odst. 1 tr. zák. V dovolání koncipované námitky tudíž směřují k otázkám spojeným s nepřiměřenou tvrdostí uloženého trestu a nespadají pod dovolací důvod vymezený ustanovením v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ustanovení §265b tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 5 Tdo 377/2002 a usnesení ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 7 Tdo 703/2003).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., na který obviněný ve svém dovolání taktéž odkázal, je dán při naplnění alespoň jednoho ze dvou zde alternativně uvedených dílčích důvodů. U prvního z nich se tak stane, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedená alternativa dovolacího důvodu má procesní charakter. Má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného v posuzovaném případě však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle §254 tr. ř. věcně přezkoumáno a za dodržení zákonných podmínek odvolacím soudem podle §256 tr. ř. zamítnuto, protože nebylo shledáno důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu.
Druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dána v případě, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z dalších důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. však obviněný tvrdí existenci pouze výše zmíněného důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s již shora citovaným konkrétním odůvodněním. Jak však vyplývá z vyjádřeného názoru dovolacího soudu, ani tento důvod dovolání nebyl naplněn, neboť konkrétní důvody, které obviněný předložil, jeho existenci nezakládají. V předmětné trestní věci není proto dána ani druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného F. Ř. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. srpna 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová