ECLI:CZ:NS:2005:8.TVO.61.2005.1
sp. zn. 8 Tvo 61/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2005 o stížnosti obviněného mladistvého V. S., t. č. ve Vazební věznici P. – R., proti usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 4. 11. 2005, sp. zn. 8 Ntm 59/2005, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, pod sp. zn. 1 Tm 4/2005 takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného mladistvého V. S. z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením soudce Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 4. 11. 2005, sp. zn. 8 Ntm 59/2005, bylo na návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, rozhodnuto tak, že podle §47 odst. 3 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) se vazba obviněného mladistvého (nadále jen mladistvého) V. S., u něhož nadále trvají důvody vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř., prodlužuje do 18. 5. 2006. Shodně bylo o prodloužení vazby rozhodnuto též ohledně spoluobviněných mladistvých T. V. a R. P.
Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě mladistvý prostřednictvím svého obhájce stížnost. V odůvodnění stížnosti popřel, že by se dopustil jednání, které mu je kladeno za vinu. Uvedl, že s usmrcením poškozeného F. K. a vloupáním do jeho domku nemá nic společného, a důkazní situace v tomto stadiu trestního řízení podle něj jednoznačně nesvědčí o tom, že by se žalovaného jednání dopustil. Dodal, že kromě rozporných výpovědí spoluobviněných nebyl opatřen žádný důkaz o tom, že by se na předmětném jednání jakkoli podílel. Vyvozoval, že měl být propuštěn na svobodu a pro případ, že by stížnostní soud shledal některý z vazebních důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř., předložil společně s písemnou žádostí o propuštění z vazby také písemný slib jako dostatečnou záruku za vazbu. Navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a aby byl propuštěn z vazby na svobodu, případně aby stížnostní soud přijal písemný slib přiložený k žádosti o propuštění z vazby učiněný ve smyslu §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a po zrušení napadeného usnesení jej propustil z vazby na svobodu.
Z podnětu stížnosti mladistvého V. S. Nejvyšší soud podle §147 odst. 1, 2 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, proti němuž mohl stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k závěru, že stížnost mladistvého není důvodná.
Z obsahu spisového materiálu se podává, že státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové podala dne 24. 10. 2005 Krajskému soudu v Hradci Králové obžalobu na mladistvého V. S. a spoluobviněné mladistvé T. V. a R. P. pro provinění vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b), h) tr. zák., krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2, 3 tr. zák., vše ve spojení s §6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb.
Mladistvý V. S. je ve vazbě. Do vazby byl vzat usnesením soudce Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2005, sp. zn. 0 Ntm 2/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, ze dne 20. 6. 2005, sp. zn. 11 Tmo 5/2005, z důvodu §67 písm. a), c) tr. ř.; vazba byla započtena ode dne 18. 5. 2005 v 8.45 hodin. Naposledy bylo o vazbě mladistvého rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 1 Tm 4/2005, tak, že podle §71 odst. 5 tr. ř. se mladistvý ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř.; současně byla podle §72 odst. 3 tr. ř. zamítnuta žádost mladistvého o propuštění z vazby a nebyl přijat písemný slib učiněný mladistvým [§71 odst. 1 písm. b) tr. ř., §49 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb.].
Dne 1. 11. 2005 byl Vrchnímu soudu v Praze, soudu pro mládež (nadále vrchní soud), doručen návrh předsedkyně senátu Krajského soudu v Hradci Králové, soudu pro mládež, na prodloužení vazby mladistvého V. S. o dalších šest měsíců, tj. do 18. 5. 2006.
Rozhodl-li napadeným usnesením vrchní soud o tomto návrhu tak, že podle §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. prodloužil vazbu mladistvého do 18. 5. 2006, nepochybil a své rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnil.
Podle §47 odst. 1 tohoto zákona vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění, nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež. Podle §47 odst. 3 jmenovaného zákona o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty.
Předpoklady pro prodloužení vazby mladistvého byly splněny po stránce formální i věcné.
Vrchní soud správně konstatoval, že trestní stíhání mladistvého je s ohledem na důkazy shromážděné v přípravném řízení důvodné a že nadále trvají důvody vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř. Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že se ztotožnil s návrhem předsedkyně senátu na prodloužení vazby mladistvého a zevrubně rozvedl okolnosti, které jsou relevantní jak z pohledu trvání těchto vazebních důvodů, tak i rozhodnutí o prodloužení vazby.
Mladistvý je podle těchto závěrů důvodně stíhán pro zvlášť závažné provinění vraždy a hrozí mu uložení citelného trestního opatření. Je osobou, která nemá pevné rodinné a citové zázemí. S přítelem své matky, jíž byl svěřen do výchovy a která jeho výchovu nezvládá, si nerozumí, proto se doma zdržoval jen sporadicky, s partou kamarádů se toulal po okolí a přespával na různých místech. Vyjma probíhajícího trestního stíhání je podezřelý i ze spáchání dalších vloupání do různých objektů, tedy provinění majetkového rázu. V neprospěch mladistvého hovoří skutečnost, že zmíněných vloupání se měl dopustil se spoluobviněnými mladistvými poté, co měli spáchat žalovaný skutek, z čehož je zřejmé, že ani závažný následek, jež jim je kladen za vinu, je neodradil od další trestné činnosti. Lze proto uzavřít, že z těchto konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že v případě propuštění na svobodu uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestnímu opatření vyhnul, a že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, čímž jsou nadále dány důvody vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř. Vrchní soud opodstatněně uvedl, že účelu vazby u mladistvého nelze dosáhnout jiným způsobem; přijetí písemného slibu mladistvého by vzhledem k jeho osobě nemohlo účel vazby řádně splnit.
Nad rámec řečeného je vhodné poznamenat, že žádné nové skutečnosti významné pro rozhodnutí o trvání vazby nebyly obsaženy ani ve výpovědi mladistvého ze dne 31. 10. 2005 před rozhodnutím o jeho ponechání ve vazbě (§71 odst. 5 tr. ř.).
Zjistil-li vrchní soud existenci označených vazebních důvodů, nepochybil ani tenkrát, vyvodil-li, že jsou splněny i další podmínky pro prodloužení vazby podle §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. Na mladistvého byla podána obžaloba pro zvlášť závažné provinění a sbíhající se majetkovou trestnou činnost. Společně s ním byla obžaloba podána na další dva spoluobviněné, přičemž je zjevné, že v přípravném řízení bylo nutno provádět rozsáhlé a časově náročné dokazování (výslechy mnoha svědků, prověrky na místě činu, znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, psychologie apod.). Žádné neodůvodněné průtahy v průběhu přípravného řízení zaznamenány nebyly, probíhalo standardním způsobem odpovídajícím náročnosti dokazování v závažné trestní věci, za niž je třeba nyní posuzovanou věc považovat. Lze proto uzavřít, trestní stíhání mladistvého nebylo možno skončit ve lhůtě šestiměsíčního trvání vazby pro obtížnost věci.
Současně je nutno souhlasit se závěrem vrchního soudu, že za dané situace propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo nejméně podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Případně je v této souvislosti zmíněno, že mladistvý je jednak osobou, u které zklamala dosavadní výchova, a především je osobou, jež je ohrožena vysokým trestním opatřením (až 10 let).
Splněny byly i předpoklady pro to, aby lhůta vazby mladistvého byla prodloužena o dalších šest měsíců. Hlavní líčení zahájeno nebylo, řízení se nachází ve stadiu po podání obžaloby. Zváží-li se reálné možnosti ukončení trestního stíhání, jak na ně upozornil vrchní soud, nelze mít rozhodnutí o prodloužení vazby mladistvého do 18. 5. 2006 za neopodstatněné a nadbytečné.
Nejvyšší soud proto stížnost mladistvého podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 30. listopadu 2005
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková