Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.08.2006, sp. zn. 11 Tcu 111/2006 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.111.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.111.2006.1
USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. srpna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto: Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. P., rozsudkem Zemského soudu Bochum, Spolková republika Německo, ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 7 Kls 46 Js 132/04, a to pro trestný čin výdělečného a organizovaného převádění cizinců podle §92 odst. 1 č. 6, §92a odst. 1 a 2, §92b odst. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 3 (tří) měsíců. Odůvodnění: Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Bochum, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 22. 7. 2004, byl J. P. uznán vinným trestným činem výdělečného a organizovaného převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 3 (tří) měsíců. Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že se za slíbený finanční prospěch ve výši 40.000,- Kč, podílel na převedení skupiny 26 státních příslušníků Čínské lidové republiky ve věku 20 až 30 let na území Spolkové republiky Německo, a dál do D. Přibližně ve 23,00 hod. dne 27. 2. 2004 v prostoru u restaurace v blízkosti B., Č. r., nechal odsouzený do dutých prostor v přední části nákladového prostoru svého kamionu, který již byl naložen sudy s pivem pro cestu do V. B., nastoupit převáděné osoby, odjel směrem na F. n. M., S. r. N., a dále podle telefonického pokynu osoby jménem „T.“ směrem na D., v jehož blízkosti byl při pokusu o jejich vysazení ve 13,00 hod dne 28. 2. 2004 zadržen. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. P. se pro finanční prospěch podílel na ilegálním převodu většího počtu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzený jednal v takovém rozsahu, že lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. srpna 2006 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/28/2006
Spisová značka:11 Tcu 111/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.111.2006.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21