ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.117.2006.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 28. srpna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. Z. , rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 27. 6. 2005, sp. zn. 602 Hv 43/04p, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudního dvora, Rakouská republika, ze dne 28. 9. 2005, sp. zn. 13 Os 93/05h, a ve spojení s rozhodnutím Vrchního zemského soudu Wien, Rakouská republika, ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 19 Bs 342/05s, a to pro zločin závažné krádeže spáchané vloupáním, z části dokonaným z části nedokonaný ukončený ve stadiu pokusu, podle §127, §128 odst. 1 řádek 4, §129 řádek 1, §130 případ 3, případ 4, §15 trestního zákoníku Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, jenž nabyl právní moci dne 6. 12. 2005, byl D. Z. uznán vinným zločinem závažné krádeže spáchané vloupáním, z části dokonaným z části nedokonaný ukončený ve stadiu pokusu, podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouské republiky a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř let.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil odsouzený tím, že s úmyslem si opakovaným pácháním krádeží zajistit trvalý zdroj příjmů,
1. se společně stíhaným R. H. v noci ze dne 19. 10. na 20. 10. 2004 ve S. v prodejně automobilů S. , se pokusil odcizit
– osobní automobil tov. zn. Š. O. červené barvy v hodnotě 16 800 EUR tím způsobem, že poté co nůžkami na plech rozstřihli plech trezoru, aby si opatřili klíče k uvedenému osobnímu automobilu, a když zjistili, že se v trezoru klíče nenacházejí, vrazili do zámku dveří u řidiče šroubovák, avšak uvedený osobní automobil se jim nepodařilo otevřít,
– osobní automobil tov. zn. Š. O. béžové barvy v hodnotě 23 000 EUR tím způsobem, že vrazili šroubovák do zámku kufru, avšak uvedený osobní automobil se jim nepodařilo otevřít,
přičemž byli následně dne 20. 10. 2004 v 03:03 hod. zadrženi hlídkou policie,
2. se zvlášť stíhaným J. S. a T. Š. v noci ze dne 15. 8. na 16. 8. 2004, po rozstřihnutí a otevření trezoru na klíče,
– odcizili v U. v prodejně automobilů H. , dva osobní automobily tov. zn. T. C. a osobní automobil tov. zn. T. R. v celkové hodnotě 130 000 EUR,
– se pokusili odcizit ve S. v prodejně automobilů P. osobní automobil tov. zn. A. A. Q. a osobní automobil tov. zn. V. S. B. , přičemž se však rozbilo boční okno jednoho automobilu, načež pachatelé upustili od svého záměru a opustili místo činu.
Proti shora uvedenému rozsudku Zemského soudu Korneuburg podal odsouzený k Nejvyššímu soudnímu dvoru stížnost z důvodu neplatnosti, která byla usnesením Nejvyššího soudního dvora ze dne 28. 9. 2005, sp. zn. 13 Os 95/05h zamítnuta.
Proti shora uvedenému rozsudku Zemského soudu Korneuburg podal dále obviněný odvolání, o kterém bylo Vrchním zemským soudem Wien dne 6. 12. 2005, sp. zn. 19 Bs 342/05s rozhodnuto tak, že odvolání nebylo vyhověno.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 17. 8. 2006, pod sp. zn. 1375/2005–MO–M/20, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 21. 8. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, jenž vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák., popř. pokus tohoto trestného činu podle §8 odst. 1 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený D. Z. se dopustil úmyslné majetkové trestné činnosti tím, že se za účelem získání zdroje finančních příjmů opakovaně dopouštěl krádeží osobních automobilů, resp. se o tyto krádeže pokoušel. Jednal při tom v takovém rozsahu (ve dvou případech se pokusil odcizit celkem čtyři automobily a tři automobily odcizil a způsobil tak přinejmenším značnou škodu), že je možné jeho jednání označit za závažné ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch