ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.17.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 17/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. února 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. C., rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakousko, ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. 513 Hv 112/05g, pro trestný čin ilegálního převádění cizinců dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu a provinění padělání zvláště chráněných listin dílem dokonané, dílem ve stádiu pokusu podle §15 rakouského trestního zákona a §104 odst. 1, 3, §223 odst. 2 a §224 rakouského cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakousko, jenž nabyl právní moci dne 3. 8. 2005, byl P. C. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu a proviněním padělání zvláště chráněných listin dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouska. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil v podstatě tím, že společně s dalšími osobami jako členové zločinného spolčení při protiprávním vstupu cizinců do členských států Evropské unie za účelem finančního prospěchu, a to ve výši nejméně 100 EUR za jednu převedenou osobu, v době od září 2004 do 17. prosince 2004 přes blíže nezjištěné rakouské hraniční přechody (Drasenhofen nebo Kleinhaugsdorf), popř. v lokalitách Laa/Thaya a Unterretzbach, převáděl cizí státní příslušníky, zejména rumunské, ukrajinské a moldavské (celkem kolem 20 osob), a to i jako řidič převaděčského vozidla, přes státní hranici do Rakouska, a to i za použití falešných českých pasů, popř. i zfalšovaných pasů cizích státních příslušníků.
Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že P. C. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák. a padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. P. C. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální organizované přepravě většího počtu cizinců přes státní hranici na území jiného státu, přičemž k tomu v některých případech používal i padělané cestovní pasy. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík