ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.171.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 171/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. listopadu 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. R., rozsudkem Zemského soudu Dresden, Spolková republika Německo, ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 1 KLs 154 Js 37004/05, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců podle §97 odst. 2, §96 odst. 1 č. 1, 2, §95 odst. 1 č. 1, 3 zákona o pobytu Spolkové republiky Německo, §25 odst. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let a dvou měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Dresden, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 9. 12. 2005, byl V. R. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců shora uvedených podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let a dvou měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil odsouzený tím, že se připojil k jedné převaděčské organizaci, která převáděla cizince přes státní hranici na území Spolkové republiky Německo a pak dále do F. nebo I., aby si tak opatřil trvalý zdroj příjmů, přičemž věděl, že převádění cizinci nemají příslušné dokumenty potřebné pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Trestné činnosti se odsouzený dopustil konkrétně následujícím způsobem:
1. dne 29. 3. 2005 ve 02:00 hod. převezl přes hraniční přechod nákladním vozem, osm neznámých asijských státních příslušníků, kteří byli schováni na dřevěné pryčně zakryté plachtovinou, přičemž tyto cizince převezl do průmyslové oblasti, kde je předal jinému členu převaděčské skupiny, zvlášť stíhanému P. K., který je pak dále převezl vozem od cílové země,
2. v době mezi 6. 4. 2005 a 7. 4. 2005 převezl přes hraniční přechod republiky do Spolkové republiky Německo ve stejném nákladním voze osm neznámých asijských státních příslušníků, přičemž je dále dopravil do oblasti K., kde je opět předal zvlášť stíhanému P. K. k dalšímu transportu,
3. v době mezi 10. 4. a 11. 4. 2005 převezl stejným způsobem přes hraniční přechod do oblasti K. osm neznámých asijských státních příslušníků, přičemž je opět předal k dalšímu transportu zvlášť stíhanému P. K.,
4. dne 19. 4. 2005 převezl přes hraniční přechod na území Spolkové republiky Německo osm neznámých asijských státních příslušníků, které opět dopravil do oblasti K., kde je předal zvlášť stíhanému P. K. k další dopravě do cílové země,
5. dne 25. 4. 2005 převezl zřejmě přes hraniční přechod nákladním vozem osm neznámých asijských státních příslušníků, které dovezl do oblasti W./K., kde je opět předal zvlášť stíhanému P. K. k další dopravě do cílové země,
6. v době mezi 16. 5. a 17. 5. 2005 převezl přes hraniční přechod nákladním vozem šest neznámých asijských státních příslušníků, které opět dovezl do oblasti K., kde je předal zvlášť stíhanému P. K. k další dopravě do cílové země,
7. v době mezi 19. 5. a 20. 5. 2005 naložil v T. do svého nákladního vozu deset čínských státních příslušníků, které převezl přes hraniční přechod do Spolkové republiky Německo, kde je v oblasti K. opět předal zvlášť stíhanému P. K., který je měl dopravit do cílové země, avšak byl na dálničním odpočívadle H. zadržen,
8. dne 4. 7. 2005 naložil do svého nákladního vozu čtrnáct čínských státních příslušníků, které převezl přes hraniční přechod do Spolkové republiky Německo, kde je v oblasti W./K. předal zvlášť stíhanému členu převaděčské organizace, D. F., k dalšímu transportu, přičemž však byl zadržen policií, stejně jako zvlášť stíhaný F. a čtrnáct převáděných čínských státních příslušníků.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 6. 11. 2006, pod sp. zn. 1810/2006–MO–M/5, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 8. 11. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud České republiky rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, který vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený V. R. se pro finanční prospěch podílel na nelegálním převodu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Jednal přitom v takovém rozsahu (v osmi případech se podílel na převedení celkem šedesáti dvou cizinců), že již lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Nelze rovněž přehlédnout, že odsouzený působil jako člen převaděčské organizace, která vyvíjela své aktivity ve vícero státech. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch