ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.35.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 35/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 24. dubna 2006 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. K., rozsudkem Zemského soudu v Bayreuthu, Spolková republika Německo, ze dne 1. 10. 2003, sp. zn. 1Kls 1 Js 3605/03, pro trestný čin nedovoleného dovozu a obchodování s omamnými látkami v nikoliv malém množství podle §29 odst. 1 č. 1, §29a odst. 1 č. 2 a §30 odst. 1 č. 4, odst. 2 německého zákona o omamných látkách a podle §52 a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Bayreuthu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 9. 10. 2003, byl R. K. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu a obchodování s omamnými látkami v nikoliv malém množství podle shora uvedených právních předpisů Spolkové republiky Německo a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání tří let. Podle zjištění cizozemského soudu se trestné činnosti dopustil v podstatě tak, že v období od poloviny prosince 2002 do 12. 3. 2003 prodal v B. jistému zákazníkovi drogu - Crystal-Speed s obsahem metamfetaminového základu přinejmenším 40 g za cenu 1 gram za 40 €, přičemž tuto látku krátce předtím nezákonně dovezl z ČR do SRN. Dále pak dne 13. 3. 2003 prodal jistému zákazníkovi v B. 50 g drogy Crystal-Speed s obsahem metamfetaminu nejméně 20 g v ceně 40 € za jeden gram, přičemž také tuto drogu předtím přivezl z ČR do SRN a dne 3. 4. 2003 přivezl ilegálně z ČR do SRN 98,12 g drogy Crystal-Speed s obsahem 50 g metamfetaminu a předal tuto drogu ve F. tajnému policistovi „T.“ za cenu 3.600 €, když tato transakce s drogami byla již předtím hlídána příslušnými policejními orgány.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. K. se ve více případech a pro finanční prospěch podílel na obchodování s drogami, které opatřoval v České republice a vozil k prodeji do Spolkové republiky Německo. Dopustil se trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními úmluvami.
Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody v trvání tří let. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík