ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.37.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 37/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 24. dubna 2006 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky 1. Z. H. a 2. M. P., rozsudkem Obvodového soudu ve Frankfurtu nad Mohanem, Spolková republika Německo, ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 915 A Ls 6340 Js 209121/02, a to pro trestný čin nezákonného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §25 odst. 2, §51 a §74 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců u Z. H. a v trvání tří let u M. P.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu ve Frankfurtu nad Mohanem, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 23. 10. 2002, byli Z. H. a M. P.uznáni vinnými trestným činem převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzeni k trestu odnětí svobody - Z. .H. v trvání tří let a šesti měsíců, a M. P. v trvání tří let.
Shora uvedené trestné činnosti se podle zjištění cizozemského soudu dopustili v podstatě tím, že jako osoby patřící k mezinárodní skupině pachatelů nelegálně převážejících za odměnu cizí státní příslušníky z ČR do SRN, dne 12. 3. 2002 provedli přepravu celkem 56 indických státních příslušníků z P. do F. n. M., a to tak, že M. P. převezl 56 Indů nákladním automobilem a Z. H. je doprovázel svým osobním autem, přitom poblíž O. zastavil a převážení cizinci opustili vozidlo a zamířili do lesa, a později byli oba obvinění zadrženi příslušníky policie.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že oba odsouzení jsou občany České republiky, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení se pro finanční prospěch podíleli na ilegálním převezení značného počtu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Odsouzení jednali v takovém rozsahu, že lze tuto jejich činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl každému z nich uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík