ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.38.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 38/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. dubna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky R. Š. , ve V. , rozsudkem Obvodového soudu Laufen, Spolková republika Německo, ze dne 24. 3. 2003, sp. zn. 2 Ls 280 Js 702/03, a to pro trestný čin nelegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, č. 2 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §69 a §69b trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců a k odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Laufen, Spolková republika Německo, ze dne 24. 3. 2003, sp. zn. 2 Ls 280 Js 702/03, jenž nabyl právní moci dne 5. 6. 2003, byl R. Š. uznán vinným trestným činem nelegálního převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo
a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců a k odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu dvou let.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že na objednávku jistého „L.“ a za odměnu 1 500 EUR, dne 8. 1. 2003 přicestoval jako řidič autobusu zn. VW přes dálniční hraniční přechod B. R. z Rakouské republiky do Spolkové republiky Německo, přičemž v tomto vozidle vezl 19 čínských státních příslušníků, kteří, jak si byl odsouzený vědom, neměli žádné povolení k pobytu na území Spolkové republiky Německo a které měl odsouzený dále dopravit do Itálie.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 24. 3. 2006, pod sp. zn. 1783/2005–MO–M/5, podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 28. 3. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený R. Š. se pro finanční prospěch podílel na ilegálním převodu cizinců přes státní hranici, což je poměrně nebezpečná trestná činnost, poškozující zájmy České republiky. Odsouzený přitom jednal v takovém rozsahu (podílel se na ilegálním převodu celkem 19 cizinců), že je možno tuto činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch