ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.50.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 50/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. května 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky A. P., rozsudky 1) Okresního soudu v Cravinhos, Brazílie, ze dne 26. 11. 1999, sp. zn. 158/99, pro trestný čin loupeže podle čl. 157 odst. 2, část I., II. a V. trestního zákoníku Brazílie, k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, dvou měsíců a dvaceti dnů, a 2) Okresního soudu v Itapecerica da Serra, Brazílie, ze dne 1. 12. 2000, sp. zn. 275/99, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Sao Paulu, Brazílie, ze dne 1. 7. 2002, sp. zn. 8511, č. 1308325/9, pro trestný čin loupeže podle čl. 157 odst. 2, část I., II. a V. a čl. 70 trestního zákoníku Brazílie, k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, sedmi měsíců a čtrnácti dnů.
Odůvodnění:
Výše označenými rozsudky brazilských soudů byl A. P. uznán vinným dvěma trestnými činy loupeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Brazílie. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění cizozemských soudů dopustil v podstatě tím, že 1) dne 30. 4. 1999 okolo 01:30 hod. na silnici A., u kilometru 295, ve směru na hlavní město B., společně s dalšími osobami hrozbou použití revolveru donutili A. A., řidiče nákladního auta zn. Mercedes Benz, s přívěsem zn. FNV FRUERALF, (v hodnotě 29.000 reálů), vezoucího náklad obuvi v majetku firmy R. T., k zastavení, poté jej srazili na podlahu auta a s autem i s nákladem odjeli, přičemž A. P. odcizené auto řídil, a 2) dne 24. 3. 1999 kolem 23:00 hod., na silnici B., poblíže kilometru 306 v okrese I. d. S., B., společně s dalšími osobami se zmocnili vyhrožováním použití střelné zbraně majetku firmy D. d. O. A. L., a to tak, že přinutili A. I., řidiče nákladního auta zn. Mercedes Benz patřícího této firmě, k tomu, aby nákladní auto zastavil, poté ho z auta vyvedli ven a umístili do zavazadlového prostoru jiného vozu zn. Passat, se kterým přijeli na místo činu, a auto včetně nákladu odvezli pryč.
Za to byl odsouzen jednak k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, dvou měsíců a dvaceti dnů, jednak k dalšímu trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, sedmi měsíců a čtrnácti dnů.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení brazilských soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin loupeže podle §234 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. A. P. se dopustil mimořádně závažné majetkové trestné činnosti. Společenská nebezpečnost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména způsobem provedení činu (tj. spáchání činu v plánované součinnosti více osob a za použití střelné zbraně), jakož i opakovaným pácháním trestné činnosti. Pokud jde o druh trestu, byly mu uloženy dva velice citelné nepodmíněné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík