ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.7.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 7/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. února 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. B., rozsudkem Obvodového soudu Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 10 Ls 220 Js 4761/03, a to pro trestné činy ilegálního převádění cizinců přes hranici za účelem výdělku a v organizované skupině podle §53, §25 odst. 2, §74 německého trestního zákona, §92b odst. 1, §92a odst. 2 č. 1 německého cizineckého zákona, k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Obvodového soudu Bautzen, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 19. 2. 2004, byl V. B. uznán vinným trestnými činy ilegálního převádění cizinců přes hranici za účelem výdělku a v organizované skupině podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil v podstatě tím, že dne 6. 3. 2003 jel společně s dalšími osobami ve dvou osobních automobilech značky Fiat Tipo k převaděčské trase v obvodu obcí L./S., aby ujasnili, zda je trasa bez problémů sjízdná a v návaznosti na to převezli pět čínských státních příslušníků v uvedeném autě značky Fiat Tipo přes „zelenou hranici“. Za úspěšné převedení osob dostal peněžní částku v blíže nezjištěné výši.
Dne 14. 3. 2003 v časných ranních hodinách pak přejel jako řidič se čtyřmi čínskými státními příslušníky při převaděčské akci, přes zelenou hranici vlastním vozidlem značky Opel Astra, na němž byla připevněna poznávací značka, aby je pak přepravil do B.-S. V obci S. byl při hraniční kontrole zastaven a předběžně zadržen. V obou případech V. B. věděl, že uvedení Číňani neměli doklady, které by je opravňovaly ke vstupu do Spolkové republiky Německo a pobytu v ní.
Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že V. B. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. V. B. se pro finanční prospěch opakovaně podílel na ilegální organizované přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o nebezpečnou a v posledních letech také velmi rozšířenou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík