ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.91.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 91/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. srpna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. G., rozsudkem Zemského soudu v Lipsku, Spolková republika Německo, ze dne 27. 2. 2006, sp. zn. 5 Kls 151 Js 24286/05, a to pro trestný čin krádeže podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 1, §55 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a 5 (pěti) měsíců, a to se zahrnutím trestů uložených mu rozsudkem Obvodového soudu Ravensburg ze dne 6. 8. 2004, sp. zn. 4 Ds 12 Js 23280/03, rozsudkem Obvodového soudu Villingen-Schwenningen ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 9 Ls 44 Js 16865/04, rozsudkem Obvodového soudu v Lipsku ze dne 8. 4. 2005, sp. zn. 223 Ds 256 Js 1819/05, rozsudkem Obvodového soudu Plauen ze dne 18. 7. 2005, sp. zn. 5 Ls 530 Js 21791/04 a rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz ze dne 25. 8. 2005, sp zn. 10 Ls 640 Js 33473/04.
Odůvodnění:
Výše označeným rozsudkem Zemského soudu v Lipsku, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 27. 2. 2006, byl J. G. uznán vinným trestným činem krádeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo. Za to mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce čtyř roků a pěti měsíců, a to se zahrnutím trestů z dřívějších rozsudků Obvodového soudu Ravensburg ze dne 6. 8. 2004, sp. zn. 4 Ds 12 Js 23280/03, Obvodového soudu Villingen-Schwenningen ze dne 10. 3. 2005, sp. zn. 9 Ls 44 Js 16865/04, Obvodového soudu v Lipsku ze dne 8. 4. 2005, sp. zn. 223 Ds 256 Js 1819/05, Obvodového soudu Plauen ze dne 18. 7. 2005, sp. zn. 5 Ls 530 Js 21791/04 a Obvodového soudu Chemnitz ze dne 25. 8. 2005, sp zn. 10 Ls 640 Js 33473/04.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil trestné činnosti v podstatě tak, že v přesně nezjištěný den mezi 9. 4. 2004 a 13. 4. 2004 v 16.30 hod. násilím vnikl do budovy střední školy F., B., Spolková republika Německo, kde postupně odcizil dva notebooky v hodnotě přibližně 2.000 EUR, digitální kameru v hodnotě přibližně 300 EUR, dvě láhve alkoholického nápoje značky Martini, a kde dále při prohledávání budovy poškodil 25 ks dveří, 4 skříňky a okno; tím odsouzený způsobil celkovou škodu ve výši přibližně 17.700 EUR.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 24. 7. 2006 podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestné činy krádeže podle §247 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 tr. zák.). Podmínka oboustranné trestnosti činu byla Nejvyšším soudem shledána splněnou i ohledně trestné činnosti, pro kterou byl J. G. pravomocně odsouzen výše označenými předchozími pěti rozsudky německých soudů, když v dřívějších věcech uložené tresty byly zahrnuty do celkového úhrnného trestu uloženého v nyní předložené věci. Trestná činnost obviněného spočívala v podstatě v tom, že v době od 4. 5. 2003 do 10. 5. 2004 celkem ve 13 případech na různých místech Spolkové republiky Německo (např. ve W., S., C.) násilným způsobem vnikal do různých objektů (zejména základních škol, jeslí) za účelem odcizení cizích věcí, a takto způsobil škodu ve výši nejméně 10.000 EUR a poškozením objektů způsobil další škodu ve výši nejméně 15.000 EUR. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. G. se na území Spolkové republiky Německo dopustil majetkové trestné činnosti i v minulosti a byl zde již několikrát soudně trestán. V posuzované věci páchal trestnou činnost po delší dobu (více než jeden rok), dopustil se řady útoků, trestnou činnost spáchal vloupáním a způsobil vysokou škodu na cizím majetku. Jeho trestnou činnost lze proto pokládat za závažnou ve smyslu požadavku §4 odst. 2 zákona.
Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Pro úplnost je dále nutno konstatovat, že Nejvyšší soud na základě návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 27. 10. 2005, již dne 24. listopadu 2005, pod sp. zn. 11 Tcu 137/2005, rozhodl zaznamenat do evidence Rejstříku trestů údaje o odsouzení J. G. rozsudkem Obvodového soudu Ravensburg, Spolková republika Německo, ze dne 6. 8. 2004, sp. zn. 4 Ds 12 Js 23280/03, tedy včetně údaje o uložení trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Jedná se přitom o trest, který byl nyní zaznamenávaným odsouzením, jak to vyplývá z výroku tohoto usnesení, zahrnut do celkové výše úhrnného trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a pěti měsíců. Proto v tomto směru nelze k záznamu tohoto dřívějšího trestu v evidenci Rejstříku trestů na podkladě usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. listopadu 2005, sp. zn. 11 Tcu 137/2005, již přihlížet.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík