ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.96.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 96/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 17. srpna 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. T., rozsudkem Soudu vyšší instance v Paříži, Francouzská republika, ze dne 14. 12. 2004, sp. zn. 0028530127, a to pro trestný čin kuplířství (více obětí) podle čl. 225–7 odst. 1, odst. 3, čl. 225–5, stíhaný podle čl. 225–7 odst. 1, čl. 225–20, čl. 225–24, čl. 225–21 trestního zákoníku Francouzské republiky, k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let a k trestu vyhoštění z území Francouzské republiky na dobu deseti let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Soudu vyšší instance v Paříži, Francouzská republika, byl M. T. uznán vinným trestným činem kuplířství (více obětí) podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Francouzské republiky a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let a k trestu vyhoštění z území Francouzské republiky na dobu deseti let.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že poté co se společně s G. K. a L. U. vypravil v průběhu roku 2000 z Ch. do P., aby zde zajišťoval ochranu, pomáhal, asistoval a dělil se o zisk z aktivit několika prostitutek, jmenovitě A. M. (alias S.), E. K., K. G., L. G. a P. T. (řečené P.), které v období od jara roku 2000 do října roku 2000 společně s G. K., L. U. ubytovával v různých hotelích v P. tím způsobem, že pronajímal pokoje na své jméno, střídavě zajišťoval, společně se jmenovanými muži a s jistým „Z.“, dohled (osobní nebo za použití mobilního telefonu) v místě vlastního výkonu prostituce, která byla shora uvedenými ženami provozována na bulváru B., zajišťoval dopravu jmenovaných žen, někdy je doprovázel na místo provozování prostituce, chránil je, sledoval a vybíral od nich prostitucí získané peníze, které si rozděloval s výše uvedenými muži.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 1. 8. 2006, pod sp. zn. 19584/2005–MO–M, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení francouzským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu České republiky dne 3. 8. 2006.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším trestný čin kuplířství podle §204 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený M. T. se dopustil závažné úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána i mezinárodními smlouvami a kterou odsouzený páchal po relativně delší dobu, přičemž z této činnosti měl finanční prospěch. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody, spojený navíc s trestem vyhoštění. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2006
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch