ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.126.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 126/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. února 2006 dovolání podané obviněným J. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 9 To 332/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 3 T 191/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 3 T 191/2003 byl obviněný J. Š. uznán vinným skutkem, kvalifikovaným jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., za který byl odsouzen podle citovaného ustanovení k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let, přičemž podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla pak obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené společnosti P. , částku ve výši 3 264 068 Kč.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 1 se obviněný uvedené trestné činnosti dopustil tím, že ve snaze získat finance k úhradě vlastního závazku, dne 11. 2. 2002 uzavřel jako mandatář s poškozeným JUDr. L. R., který jednal za společnost P., mandátní smlouvu na zajištění poskytnutí půjčky ve výši 740 000 USD s tím, že její poskytnutí bude uskutečněno nejpozději do 29. 3. 2002 a zároveň obviněný podpisem stvrdil převzetí částky 3 500 000 Kč, která měla být použita na náhradu úroků ze zajištěného úvěru a v případě, že úvěr nebude zajištěn, částka měla být vrácena do 31. 3. 2002 se sankcí ve výši 105 000 Kč, obviněný úvěr nezajistil a následně dne 8. 4. 2002 poškozenému vrátil pouze 10 000 USD, přičemž bylo zjištěno, že obviněný částku 3 200 000 Kč poukázal na úhradu obchodní transakce společnosti B. T. M. a uvedeným jednáním tak poškozenému způsobil škodu ve výši 3 264 068 Kč.
Proti uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Městský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 9 To 332/2005 tak, že podle §256 tr. ř. obviněným podané odvolání zamítl. Citované usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněnému dne 21. 10. 2005, jeho obhájci dne 11. 10. 2005 a Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 dne 7. 10. 2005.
Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze pak podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. F. dovolání, které bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 16. 12. 2005.
Obviněný napadl svým dovoláním výrok o vině rozhodnutí odvolacího soudu. Jako dovolací důvod uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dále pak jako dovolací důvod uvedl, že jsou v daném případě dány okolnosti uvedené v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jelikož bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem.
Pod výše uvedené dovolací důvody pak obviněný podřadil námitky, že soudy v předchozím řízení nepřipustily výslech jím navrhovaných svědků, že již soud prvního stupně vytýkal obžalobě závažné procesní vady přípravného řízení a vyjádřil navíc pochybnosti o provedeném šetření ohledně I. H. Obviněný dále zrekapituloval průběh předchozího řízení, přičemž poukázal na skutečnost, že byl opakovaně zproštěn soudem prvního stupně obžaloby, že soud druhého stupně opakovaně vracel věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, přičemž obviněný navrhoval doplnění dokazování zejména tím způsobem, aby byla ztotožněna osoba I. H. , vyslechnuti svědci U. , S. , T. a Ch. Takové doplnění důkazů však bylo soudem prvního stupně opakovaně zamítnuto jako nadbytečné. Závěrem pak obviněný namítá, že skutek jak byl popsán v obžalobě, není totožný se skutkem pro který byl odsouzen. Vzhledem k výše uvedenému proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 9 To 332/2005 a současně aby zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby ve smyslu §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že naprostá většina námitek obviněného směřuje proti úplnosti provedeného dokazování, přičemž tak obviněný zpochybňuje skutkový základ napadených rozhodnutí. Takové námitky však obsahově neodpovídají deklarovanému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
a neodpovídají ani jinému v trestním řádu uvedenému dovolacímu důvodu. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství dále uvedl, že popis skutku v tzv. skutkové větě, není z pohledu zákonných znaků trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. zcela přiléhavý, přičemž zejména poukázal na to, že část skutkové věty „ve snaze získat finance k úhradě vlastního závazku ze dne 11. 2. 2002“ odpovídá spíše kvalifikaci skutku jako trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., že ve skutkové větě dále není vyjádřeno místo spáchání skutku a že v ní rovněž není uvedeno, zda obviněný skutečně převzal částku 3 500 000 Kč. K uvedeným vadám skutkové věty však rovněž uvedl, že je obviněný kvalifikovaným způsobem nenamítl. K námitce obviněného ohledně totožnosti skutku pak poukázal na to, že jde o zásadu práva procesního vyjádřenou v §220 odst. 1 tr. ř., a proto její porušení nelze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
v dovolacím řízení namítat. Navíc uvedl, že popis skutku obsažený v rozsudku soudu prvního stupně je téměř totožný s popisem skutku obsaženým v obžalobě Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 5. 12. 2003, sp. zn. 2 Zt 256/2003 podané v tomto případě. Ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
a to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, pak závěrem státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že by taková vada mohla být dána pouze v případě, že by soud druhého stupně rozhodl o zamítnutí opravného prostředku z tzv. formálních důvodů bez meritorního přezkumu rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv bylo jeho povinností meritorní přezkum provést. Státní zástupce však připomíná, že v dané věci bylo odvolání obviněného zamítnuto podle §256 tr. ř., tedy až po meritorním přezkumu rozsudku soudu prvního stupně.
Závěrem státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., přičemž dále navrhl, aby toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud České republiky podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde jej lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání formálně označuje jako důvod dovolání nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. rozhodnutí publikované pod č. 36/2004, str. 299, Sb. rozh. tr.). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) a obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Jak vyplývá z výše již podrobně vylíčeného obsahu odvolání, namítá obviněný především nesprávné právní posouzení skutku z důvodu, že byly neúplně provedeny důkazy, a tím nesprávně zjištěn skutkový stav.
Obviněný tedy fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svoje neztotožnění se s dostatečností provedeného dokazování a z něho vyplývajících závěrů soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
Ohledně námitky obviněného, že nebyla dodržena zásada totožnosti skutku, nezbývá Nejvyššímu soudu České republiky, než souhlasit s hodnocením obsaženým ve vyjádření Nejvyšší státní zástupkyně v tom smyslu, že její eventuální porušení nelze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vůbec namítat, neboť jde o otázku procesně právní a nikoliv hmotně právní povahy. Lze s ním souhlasit i v tom, že popis skutku obsažený v rozsudku soudu prvního stupně je téměř shodný s popisem skutku obsaženým v obžalobě Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 5. 12. 2003, sp. zn. 2 Zt 256/2003 podané v tomto případě. Jeho případné rozdílné právní posouzení nemá z hlediska totožnosti skutku (§220 odst. 1 tr. ř. ) význam.
Ohledně posouzení výše popsaných námitek obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, je rovněž nutné souhlasit se závěry obsaženými ve vyjádření Nejvyšší státní zástupkyně, neboť procesními podmínkami ve smyslu citovaného ustanovení jsou podmínky obsažené pro stížnost v §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. a pro odvolání v §253 tr. ř., zejména pak v odstavci prvním a třetím tohoto ustanovení. V daném případě však odvolací soud zamítl odvolání podané obviněným podle §256 tr. ř., tedy po provedení meritorního přezkoumání zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí, a to včetně postupu soudu v řízení rozsudku předcházejícímu.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. Š. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch