ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.1499.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 1499/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. prosince 2006 o dovolání obviněného J. F. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. června 2005, sp. zn. 5 To 368/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 6 T 22/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného J. F. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. F. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. června 2005, sp. zn. 5 To 368/2005, jímž bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 10. března 2005, sp. zn. 6 T 22/2005. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným skutky, kvalifikovanými jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. (1) a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. (2, 3), a byl mu za to uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 10 T 55/2004, ze dne 7. října 2004, jenž téhož dne nabyl právní moci, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému M. D. , poškozenému P. P. , škodu ve výši 20 000,- Kč a poškozenému J. S. , škodu ve výši 5 000,- Kč.
Obviněný v podaném dovolání odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., když namítl, že nebyl řádně předvolán k veřejnému zasedání odvolacího soudu dne 21. června 2005 (předvolání mu bylo doručováno na adresu trvalého bydliště, na které se však ze zdravotních důvodů dočasně nezdržoval) a dále dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když uvedl, že podmínky pro to, aby byl uznán vinným trestným činem loupeže nebyly dány. Navrhl, aby Nejvyšší soud v rozsahu napadených výroků rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
Z obsahu vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství vyplynulo, že dovolání obviněného pokládá za zjevně neopodstatněné. Pokud jde o námitky konkretizující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., obviněný byl o veřejném zasedání toliko vyrozumíván, a to na adresu trvalého bydliště, kterou uvedl jako adresu pro doručování. Doručení nastalo fikcí podle §64 odst. 2 tr. ř., když si obviněný zásilku v úložní době nevyzvedl. Ostatními námitkami obviněný toliko napadal skutková zjištění soudů, jejichž nesprávnost nespadá pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Státní zástupce navrhl dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného je podle §265a tr. ř. přípustné a že bylo podáno oprávněnou osobou. Shledal však, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle odst. 2 téhož ustanovení v případě, že se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 4 tr. ř. pak platí, že navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu Karviná, sp. zn. 6 T 22/2005, v tomto směru vyplývá, že dovoláním napadené usnesení bylo tehdejšímu obhájci obviněného doručeno dne 18. října 2005. V této souvislosti lze též poznamenat, že v posuzované věci měl obviněný obhájce, neboť byl dán důvod pro nutnou obhajobu (§36 odst. 3 tr. ř.) a tento obhájce byl také oprávněn k podání dovolání za obviněného (srov. §41 odst. 5 tr. ř.). Obviněnému bylo usnesení doručováno poštou, a to do vlastních rukou na adresu O. - M. , bez vyznačení, že by uložení zásilky bylo vyloučeno. Obviněný nebyl na uvedené adrese zastižen, proto byla zásilka dne 18. října 2005 uložena na poště, o čemž bylo obviněnému zanecháno oznámení. Obviněný si však zásilku nevyzvedl a ta byla dne 2. listopadu 2005 vrácena zpět Okresnímu soudu v Karviné.
Podle §64 odst. 2 tr. ř. nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoli se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování.
Podle §64 odst. 4 písm. a) tr. ř. takovou zásilku nelze uložit, doručuje-li se obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz, předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání. Usnesení, kterým odvolací soud zamítl odvolání obviněného, do tohoto taxativního výčtu nespadá. Ustanovení se vztahuje pouze na okruh výslovně uvedených písemností, což a contrario znamená, že jiné písemnosti, mezi nimi též usnesení, jímž bylo rozhodnuto o odvolání, jsou mimo jeho dosah (k tomu srov. též rozhodnutí č. 54/2005 Sb. rozh. tr.).
Podle §64 odst. 4 písm. b) tr. ř. uložit doručovanou zásilku podle §64 odst. 2 tr. ř. nelze, doručuje-li se obviněnému jiná písemnost, než která byla citována shora, jestliže to předseda senátu z důležitých důvodů nařídí. V posuzovaném případě nechal předseda senátu zásilku doručit do vlastních rukou, aniž by nařídil, že doručovanou zásilku nelze uložit.
Desetidenní lhůta od uložení zásilky, ke kterému došlo dne 18. října 2005, uplynula ve čtvrtek dne 28. října 2005, tj. téhož dne tedy nastala tzv. fikce doručení.
Pro vznik tohoto účinku byla dána i podmínka, že se obviněný v místě doručení, tj. na adrese O. – M. , zdržoval, popřípadě také uvedenou adresu označil pro účely doručování. Z obsahu spisu je totiž zřejmé, že obviněný uvedl shora označenou adresu jak do protokolu sepsaného u Okresního soudu v Karviné dne 25. února 2005 (č. l. 252), tak v písemném slibu ze dne 28. února 2005 (č. l. 254), jako adresu, na níž se bude zdržovat, přičemž dále prohlásil, že při jakémkoli vzdálení se z této adresy na dobu delší než tři dny tuto skutečnost oznámí soudu. Proto postup okresního soudu při doručování usnesení odvolacího soudu byl správný a v souladu s ustanovením §64 odst. 2 tr. ř.
Obhájce, jehož si obviněný později zvolil na základě jeho určení Českou advokátní komorou, v úvodu dovolání konstatoval, že napadené usnesení bylo obviněnému J. F. doručeno dne 7. dubna 2006. Z obsahu spisu se podává, že poté, co obviněný byl dne 8. března 2006 dodán do výkonu trestu odnětí svobody do Věznice v O. , tak mu skutečně dne 7. dubna 2006 bylo napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě doručeno (dodejka na č. l. 62). Toto doručení však již nemělo žádné právní účinky z hlediska určení počátku běhu lhůty k podání dovolání. Účinky doručení nastaly totiž podle §64 odst. 2 tr. ř. již dne 28. října 2005. Jestliže v souvislosti s doručováním rozhodnutí dojde k tomu, že vznikne tzv. fikce doručení podle §64 odst. 2 tr. ř. a později k tomu, že rozhodnutí je nadto ještě fakticky doručeno osobě, u níž tzv. fikce doručení nastala, má právní účinky doručení pouze tzv. fikce doručení s tím, že ode dne, kdy nastala, se počítá i lhůta k podání opravného prostředku a dodatečné faktické doručení již nemá v uvažovaném ohledu žádný význam (srov. rozhodnutí č. 54/2005 Sb. rozh. tr. a č. 41/1989-III. Sb. rozh. tr.).
Je tedy zřejmé, že napadené usnesení bylo obhájci obviněného doručeno dne 18. října 2005 a u obviněného nastala fikce doručení dne 28. října 2005. Dvouměsíční lhůta k podání dovolání tedy uplynula dnem 28. prosince 2005. Okresnímu soudu v Karviné však dovolání došlo až dne 2. června 2006, tedy po uplynutí lhůty.
Pouze pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že obdobné závěry stran doručování lze učinit i pokud jde o námitku, kterou obviněný uvedl v podaném dovolání, tj. že mu nebylo řádně doručeno předvolání k veřejnému zasedání u Krajského soudu v Ostravě, které se konalo dne 21. června 2006. Z obsahu spisu je především zřejmé, že obviněný byl o veřejnému zasedání pouze vyrozumíván, nikoli předvoláván. Vyrozumění o veřejném zasedání, stejně jako usnesení o zamítnutí odvolání, nespadá pod zásilky vyjmenované v ustanovení §64 odst. 4 tr. ř., u nichž by bylo vyloučeno jejich uložení (k tomu srov. rozhodnutí č. 38/2003-II. Sb. rozh. tr.). V posuzovaném případě Krajský soud v Ostravě doručoval poštou, a to nejen na adresu, kterou pro účely doručování obviněný uvedl, ale současně též i na adresu trvalého bydliště obviněného. Ani v jednom případě se nepodařilo obviněného zastihnout, zásilky proto byly obviněnému shodně dne 24. května 2005 uloženy, protože si je však ani na jedné adrese nevyzvedl, nastala podle §64 odst. 2 tr. ř. dne 3. června 2005 tzv. fikce doručení. Obviněný byl o konání veřejného zasedání vyrozuměn v souladu s trestním řádem, tj. řádně a s dostatečným časovým předstihem.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud opožděné dovolání obviněného J. F. podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž přezkoumával napadené rozhodnutí z hledisek uvedených v ustanovení §265i odst. 3, 4 tr. ř. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. prosince 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík