ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.207.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 207/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. dubna 2006 dovolání podané obviněným P. Š. , trvale bytem O. , B., Česká republika, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 3 To 447/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně, sp. zn. 91 T 64/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2005, sp. zn. 91 T 64/2005 byl obviněný P. Š. uznán vinným vícero skutky, kvalifikovanými jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. (v bodě 1.), trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. (v bodě 2. – 4.), trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. (v bodě 3.), trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. (v bodě 5.), trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestný čin útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zák. (v bodě 5.) a trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. (v bodě 5.), za které byl odsouzen tak, že:
– za trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. (bod 1.) a za sbíhající se trestný čin opilství podle §201a tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. 8 T 14/2004, jenž nabyl právní moci dne 7. 2. 2005, podle §201a odst. 1 tr. zák. a §155 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák., k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání osmnácti měsíců,
– za trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestný čin útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zák. (v bodě 2. – 5.) a za sbíhající se trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 6 T 4/2005, který nabyl právní moci dne 23. 4. 2005, podle §155 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem.
Zároveň byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2005, sp. zn. 91 T 64/2005 podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. 8 T 14/2004, který nabyl právní moci dne 7. 2. 2005, a výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 6 T 4/2005, který nabyl právní moci dne 23. 4. 2005, jakož i všechna rozhodnutí na tyto výroky navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2005, sp. zn. 91 T 64/2005, podle §72 odst. 2 písm. a), b), odst. 4 tr. zák. obviněnému uloženo ústavní ochranné léčení psychiatrické a protialkoholní. Dále pak byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena obviněnému povinnost nahradit poškozeným DPmB, a. s., se sídlem H. , B. , škodu ve výši 578 Kč a České republice – Ministerstvu vnitra, N. Š. , P. , zastoupené S. JmK P. ČR, K. , B. , škodu ve výši . Kč.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestné činnosti (uvedené pod bodem 1.) dopustil tím, že dne 19. 10. 2003, v době kolem 01:00 hod., v B. na zastávce E. , slovně a následně i fyzicky napadl řidiče tramvajové linky J. D. , který ho spícího vyzval, aby opustil na konečné stanici tramvaj, načež reagoval slovním napadáním řidiče, následně se pokusil poškodit zpětné zrcátko a stěrač tramvaje, na výzvu řidiče, aby svého jednání zanechal, opětovně reagoval slovním a fyzickým napadáním, v čemž pokračoval až do příjezdu hlídky M. policie B.
Proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Brně podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 3 To 447/2005 tak, že zrušil výrok o vině trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., dalším trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. v bodech 2. – 5. rozsudku soudu prvního stupně, dále zrušil výrok o uložení souhrnného trestu odnětí svobody v délce trvání osmnácti měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem a výrok, jímž se ruší výrok
o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 6 T 4/2005 a jímž se dále ruší výrok o vině a trestu trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 6 T 4/2005, který nabyl právní moci dne 23. 4. 2005.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak Krajský soud v Brně rozhodl tak, že uznal obviněného vinným vícero skutky, kvalifikovanými jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. (v bodě 1. – 3. výroku o vině svého rozsudku), trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. (v bodě 2. výroku o vině svého rozsudku), trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. (v bodě 5. výroku o vině svého rozsudku), trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zák. (v bodě 5. výroku o vině svého rozsudku) a trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. (v bodech 4., 5. výroku o vině svého rozsudku), za které odsoudil obviněného podle §155 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §37a tr. zák. ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon zařadil obviněného podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný trestné činnosti uvedené ve výroku jeho rozsudku pod body 1. – 5. dopustil tím, že:
(1.) dne 6. 8. 2004, v době kolem 22:00 hod., v B. na ulici H. , vběhl do jízdní dráhy tramvaje, kterou řídil J. D. , a zde se obnažil, v důsledku čehož byl řidič nucen prudce zabrzdit, aby nedošlo ke zranění obviněného,
(2.) dne 27. 8. 2004, době kolem 12:10 hod., v B. na tramvajové zastávce O. , slovně napadl řidiče tramvaje J. D. , a vyhrožoval mu zabitím, poté, co se jej řidič pokusil vykázat z tramvaje, vnikl do kabiny řidiče, odkud vzal jeho tašku a pokusil se ji vyhodit z vozu, v čemž mu řidič zabránil, následně obviněný chytil řidiče za košili a cloumal s ním, až se roztrhla, a následně telefonoval na dispečink D. p. m. B. , kde sdělil, že nebude–li řidič tramvaje vystřídán, tak jej zabije a opakovaně vyhrožoval jeho fyzickou likvidací s tím, že si na něj počká na zastávce S. , což i uskutečnil, a způsobil tak poškozením košile a tašky řidiče D. p. m. B. škodu ve výši Kč.
(3.) dne 20. 10. 2004 v době kolem 03:45 hod., v P. , S. , v prostoru restaurace U. K. , začal při konzumaci alkoholu slovně napadat poškozené J. H. , a A. Ž. , a poté kdy se obě poškozené proti jeho jednání ohradily, napadl nejprve fyzicky poškozenou A. Ž., kterou srazil na zem a na hlavě jí vytrhl chomáček vlasů a poté srazil na zem i poškozenou J. H. a kousnutím do ucha jí způsobil tržně zhmožděnou ránu na levém uchu a otřes mozku,
(4.) dne 23. 11. 2004, v době kolem 03:20 hod., v B. na ulici S. , na zastávce autobusu nastoupil do autobusu, kde začal hlasitým křikem a nadávkami obtěžovat cestující, následně na zastávce O. slovně napadl řidiče autobusu D. K. , a bránil mu odjezdu ze zastávky tím, že se postavil do otevřených dveří a odmítl je opustit, načež po výzvě řidiče vystoupil, a dále v době kolem 04:30 hod. tamtéž, když se autobus vracel zpět, čekal obviněný na zastávce, postavil se před autobus do jízdní dráhy a po zastavení se pokusil vylomením poškodit stěrače autobusu, což se mu nepodařilo,
(5.) dne 29. 12. 2004, v době kolem 02:00 hod., v B. na ulici O. , slovně vulgárně napadl od zastávky autobusu přicházející K. Š. , a M. Š. , poté v 04:00 hod. zastrčil zápalku do zvonku k bytu poškozených, kdy K. Š. zavolala hlídku Policie ČR, která obviněného zadržela, přičemž tento při zadržení opakovaně slovně vyhrožoval zabitím a znásilněním M. Š. a podpálením bytu poškozených, následně téhož dne ve 21:00 hod se vrátil a pomočil dveře a rohožku přede dveřmi poškozených, slovně napadl hrubými výrazy M. Š. a vyhrožoval jí znásilněním a zabitím, a rovněž K. Š. vyhrožoval zabitím, následně přivolané hlídce Policie ČR sdělil, že chce podříznout paní Š. , po výzvě k nastoupení do vozidla za účelem převezení na záchytnou stanici agresivně fyzicky napadl hlídku Policie ČR ve složení por. R. K. a pprap. M. L. tím způsobem, že je kopal a útočil na ně pěstmi, přičemž ukopl plastový kryt regulátoru stavitelnosti sedadla u spolujezdce a zpětné zrcátko, utrhl anténu od vysílačky, poté se pokusil por. R. K. vytáhnout služební zbraň z pouzdra a vyhrožoval jim usmrcením, zastřelením, svléknutím z uniformy, a způsobil tak poškozením vozidla Policii ČR škodu ve výši 1 557 Kč.
Shora uvedený rozsudek odvolacího soudu byl mimo jiné doručen obviněnému dne 29. 11. 2005, jeho obhájci Mgr. V. P. rovněž dne 29. 11. 2005 a Městskému státnímu zastupitelství v Brně dne 28. 11. 2005.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 3 To 447/2005 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2005, sp. zn. 91 T 64/2005 podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. V. P. dovolání, které bylo doručeno Městskému soudu v Brně dne 27. 1. 2006.
Obviněný napadl svým dovoláním celou výrokovou část citovaného rozsudku odvolacího soudu, vyjma části týkající se viny u trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. (bod 3. výroku o vině rozsudku odvolacího soudu), a dále napadl výrok rozsudku soudu prvního stupně v části, v níž byl uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. (bod 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně), přičemž jako důvod dovolání obviněný uvedl, že uvedená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení a odkázal přitom na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení spatřuje obviněný v tom, že se odvolací soud ve výroku o vině nezabýval skutkem uvedeným pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně, což považuje obviněný za vážné procesní pochybení, neboť tento výrok pak chybí. Naplnění shora uvedeného dovolacího důvodu pak spatřuje obviněný rovněž v tom, že dle jeho názoru soudy obou stupňů neprovedly řádným způsobem veškeré dokazování a nevypořádaly se tak s důkazní situací. Na podporu uvedeného obviněný uvádí podrobnou polemiku se skutkovými závěry soudů učiněnými v předchozím řízení, přičemž konstatuje, že se buď jednání, které jsou mu kladena za vinu nedopustil nebo jich lituje popř. je nemyslel vážně. Naplnění shora uvedeného dovolacího důvodu konečně obviněný spatřuje v tom, že soudy v dosavadním řízení porušily zákon, konkrétně §2 odst. 5 tr. ř., neboť nepostupovaly tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí.
Vzhledem k výše uvedenému proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 3 To 447/2005 a rovněž rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2005, sp. zn. 91 T 64/2005, a podle §265l odst. 1, 2 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že bylo sice dovolání obviněného podáno s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak v části dovolání označené sub 2) namítá obviněný pouze neúplnost dokazování a vadné hodnocení důkazů, čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění, přičemž nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství rovněž uvedl, že pokud obviněný v části dovolání označené sub 1) dále fakticky uvádí námitky naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. když uvádí, že se odvolací soud nezabýval skutkem uvedeným v sub 1) rozsudku nalézacího soudu a že výrok, jímž by o tomto skutku bylo rozhodnuto v napadeném rozsudku odvolacího soudu chybí, jde o námitku zjevně neopodstatněnou, neboť z odůvodnění jmenovaného rozsudku vyplývá, že výrok o vině i trestu vztahující se ke skutku sub 1) rozsudku soudu prvního stupně byl shledán správným a jako oddělitelný ponechán beze změny. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství dále uvedl, že v dané situaci nebylo důvodu, a ani to nebylo možné, aby odvolací soud o tomto skutku rozhodl znovu a v tomto rozsahu odvolání obviněného samostatným výrokem zamítl.
Vzhledem k uvedenému proto státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde jej lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako důvod dovolání nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) a obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Jak vyplývá z výše již vylíčeného obsahu dovolání, spatřuje obviněný nesprávné právní posouzení skutku především v tom, že soudy v dosavadním řízení neprovedly řádným způsobem veškeré dokazování a nevypořádaly se tak s důkazní situací.
Obviněný tedy fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svoje neztotožnění se s dostatečností provedeného dokazování a z něho vyplývajících závěrů soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
Pokud dále obviněný namítá, že soudy porušily zásadu vyhledávací, vyjádřenou
v §2 odst. 5 tr. ř., neboť nepostupovaly tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí, pak namítá porušení procesního pravidla, kterým se však, jak již bylo výše v obecné rovině nastíněno, nemůže Nejvyšší soud v dovolacím řízení v rámci zvoleného (ani žádného jiného) dovolacího důvodu zabývat.
Konečně pak pokud obviněný namítá, že se odvolací soud ve výroku o vině nezabýval skutkem uvedeným pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně, což považuje obviněný za vážné procesní pochybení, neboť tento výrok pak chybí, je třeba nejprve poukázat na skutečnost, že tato námitka obsahově nespadá pod obviněným zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je však třeba říci, že pokud obviněný namítá, že v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu některý výrok chybí nebo je výrok tohoto rozhodnutí neúplný, naplňuje obsahově tato námitka dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Nejvyšší soud však v daném případě dospěl k závěru, že tu nejde o chybějící nebo neúplný výrok ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť z příslušných ustanovení trestního řádu (zejména z §256 tr. ř., §258 odst. 1, 2 tr. ř.) vyplývá, že pokud po přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti odvoláním napadených výroků a správnosti jím předcházejícího postupu řízení, dojde odvolací soud k závěru, že je odvolání částečně důvodné a zruší proto vadnou část napadeného rozsudku, nepostupuje přitom tak, že by část odvolání, kterou shledal nedůvodnou, zamítl nebo jí odpovídající část napadeného rozsudku potvrdil. Z §256 tr. ř. totiž vyplývá, že odvolací soud může zamítnout pouze celé odvolání (pokud shledá, že není důvodné) a nikoliv jen některou jeho část. Rovněž je pak třeba potřeba připomenout, že trestní řád neobsahuje ustanovení podobné §219 o. s. ř., které by umožňovalo odvolacímu soudu napadené rozhodnutí (či jen některý jeho výrok nebo jeho část) potvrdit, pokud by byla shledána jeho věcná správnost. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v daném případě vyplývá, že se odvolací soud v rámci svého rozhodování zabýval všemi skutky (tedy i skutkem popsaným pod bodem 1.) uvedenými ve výroku o vině soudu prvního stupně (srov. poslední odstavec na straně 5 rozsudku odvolacího soudu), přičemž shledal, že soud prvního stupně učinil ve výroku o vině úplná
a správná skutková zjištění, provedl v průběhu hlavního líčení všechny potřebné důkazy a provedené důkazy rovněž správně zhodnotil. Odvolací soud rozhodl výše již popsaným způsobem pouze proto, že soud prvního stupně přehlédl, že skutek, jímž byl obžalovaný uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 6 T 4/2005, je dílčím útokem pokračujícího trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., a to ve vztahu k bodům 2, 3 rozsudku soudu prvního stupně a další dva útoky obviněného tvoří již samostatný skutek (k tomu srov. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na straně 6 dole). Je třeba rovněž poukázat na skutečnost, že výrokem o vině uvedeným pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně se konečně odvolací soud zabýval na straně 7 odůvodnění svého rozsudku když konstatoval, že „…výrok o vině pod bodem 1 napadeného rozsudku a navazující výrok o trestu zůstal nezměněn“. Z uvedeného tedy plyne, že pokud za shora popsané situace nezmínil odvolací soud ve výroku o vině svého rozhodnutí skutek uvedený pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně, postupoval v souladu s trestním řádem.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem soudů k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo a k porušení zákona nedošlo ani ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., jenž byl obviněným uplatněn fakticky, prostřednictvím jeho námitek. Dovolání obviněného P. Š. proto Nejvyšší soud pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch